Byl Michail Gorbačov jeden z nejdůležitějších lidí 20. století, nebo podivín? Snímek Gorbačov. Ráj konfrontuje milovaného i nenáviděného ruského politika

Zdánlivě nepřístupná vila kdesi v lesích za metropolí Moskvou skrývá ve svých temných útrobách jednoho výjimečného obyvatele. V současnosti většinu času tráví v křesle, sleduje televizi, čte noviny, jí. V mysli se mu ale i v jeho necelých devadesáti letech (film končí oslavou nového roku 2020) honí plno myšlenek, vzpomínek a názorů.

Oním mužem je Michail Gorbačov, který stál ve druhé polovině 80. let minulého století za dějinnými změnami nejen v Sovětském svazu, ale v celém východním bloku. Spolu s americkým prezidentem Ronaldem Reaganem se postaral o konec studené války mezi Východem a Západem. Rozpad Sovětského svazu nicméně vyvolal v postsovětských zemích značnou chudobu, tudíž zde Gorbačov platil za viníka.

Režisér Vitalij Manský (Svědkové Putinovi, V paprscích slunce, Roura) se rozhodl natočit nejen svědectví ze současného Gorbačovova života, ale značnou snahu věnoval též konfrontaci sebe, autora, který se narodil v ukrajinském Lvově během éry Sovětského svazu, ale z politických důvodů žije v Lotyšsku s někdejším demokratickým poslem změn Michailem Gorbačovem.

„Já se dál považuji za socialistu. A Lenina vnímám opravdu jako našeho boha,“ vyznává se Gorbačov Manskému a pokračuje: „V socialismu je velká síla. Čím víc lidí bude v životě objevovat nové obzory a zvykat si na ně, tím víc budou socialismus potřebovat.“ Tato a další slova jen dokládají, že moc starých ruských ikon nepolevuje a že kdo se je snaží zpochybnit, musí narazit. Což zakusil sám režisér, s nímž během stominutové stopáže dokumentu Gorbačov hraje solidní slovní a myšlenkovou ekvilibristiku.

Gorbačov klame těžce se pohybujícím tělem (bez chodítka se neobejde), má suchý smysl pro humor (režiséra a štábu se ptá, jestli by se film mohl nazývat „dialogy s podivínem“), šetří slovy a výrazy. Jeho mateřské znaménko na čele, které ho dříve definovalo, ustoupilo. Gorbačova charakterizuje tichost, potemnělost, pomalost, vzpomínky na milovanou ženu Raisu. Když ale dojde na debatu s Manským, probudí se ve starém muži někdejší zápal pro veřejné dění a nekompromisně si stojí za svým.

Snímek Gorbačov. Ráj se ale dá chápat nejen jako střet režiséra a významného politika, ale též jako případová studie stárnutí, vyrovnávání se s ním. Důkazem je například to, že člověk neplýtvá slovy a myšlenkami, stále si dokáže vychutnat jídlo, pití a zazpívat píseň, kterou se zřejmě naučil už v dětství. Minulost a současnost jako by byly na stejné úrovni, když Gorbačov bezchybně cituje Puškina.

Ačkoliv často usíná v křesle a bez chodítka neudělá krok, je intelektuálně bystrý, má apetit a dokáže si s přáteli vychutnat příchod nového roku. A umí si udělat legraci sám ze sebe a ze svého života. V těchto civilnějších scénách je Gorbačov nejotevřenější a je škoda, že jim režisér ve filmu nedal větší prostor.

Otázkou zůstává, zda Manský natočil takový film, jaký zamýšlel. Jeho nejnovější dokument výrazně upozorňuje na úlohu režiséra–autora a na limity, které tváří v tvář zpovídanému vyvstanou. Zklame tento citlivý portrét ty, kteří Gorbačovovi kdysi fandili, přijali s povděkem perestrojku, pád Berlínské zdi a východního bloku? To je podstatná otázka, na kterou se bude hledat odpověď podle toho, jaký obraz si u jednotlivých diváků a divaček Gorbačov už předtím udělal. V našem geopolitickém prostoru totiž platil za symbol pozitivní změny. A právě ten je nyní tímto filmem částečně zpochybněn.

Dokument je ke zhlédnutí na VOD platformách Dafilms, Kviff.tv a Aerovod.

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE.