Čarovné jablko je ideální oddechovou pohádkou i romancí. Vypráví přitom o dezinformační válce

Bývá ustáleným pravidlem pohádek, že jejich motivy reagují na společenskou situaci, aktuální debatu, nebo aspoň problémy, s nimiž se diváci identifikují. Nová vánoční pohádka České televize s názvem Čarovné jablko reflektuje několik fenoménů, které se ve společnosti aktuálně objevují, a tomu přizpůsobuje strukturu vyprávění, rozdělenou na několik narativních celků, soustředěných do jednoho kompaktního příběhu. Mimo jiné představuje model kolektivního hrdiny, respektive soustředí pozornost na několik postav naráz. Fokus na jednotlivé postavy se přitom střídá s tím, jak přechází od jednoho narativního celku k druhému.

Ústředním motivem celého vyprávění je složitost výchovy, od čehož se odvíjí vývoj tří hlavních protagonistů pohádky. Hanka (Viktória Jurištová) je dcerou hodné čarodějnice Zory (Zuzana Kanócz), a čeká, až dozraje titulní čarovné jablko, které jí propůjčí magickou moc a dědičnou povinnost zachovávat v království dobro. Do té doby se učí léčit pomocí bylinek a trpí pod příliš úzkostlivou výchovou své matky, jež značně limituje její dospívání. Princ Albert (Adam Joura), je nadšený vynálezce, ale nespolečenský mrzout sužovaný vzpomínkami na smrt matky. Jeho královský otec (Martin Mňahončák) pak marně hledá způsob, jak jej usměrnit bez pomoci zesnulé královny. Dáhlia (Leona Skleničková) je dcerou zlé čarodějnice Moriany (Kristína Turjanová), která chce ovládnout království a ke své dceři se chová jako ke kusu hadru. Cesty všech tří postav se nevyhnutelně protnou a pohádka postupně mění svůj narativ podle toho, jakou postavu zrovna sleduje.

První polovina sleduje postupně se rozvíjející romanci mezi Hankou a princem. V tomto ohledu se Čarovnému jablku podařilo něco, co v slovenských a českých pohádkách posledních let není zase tak obvyklé, a sice vystavět ústřední pár tak, aby se oba protagonisté doplňovali. Obě postavy definuje ztráta rodiče, nemožnost interakce s okolím a vášeň pro svůj obor – bylinkářství na straně Hanky a technická zdatnost prince Alberta. Obě postavy tím působí živě a romantická linka uvěřitelně. Celá první polovina pak ustanovuje dospívání obou postav, načež se vyprávění zlomí, vsadí do hry padoucha a vývoj obou hrdinů prakticky opustí.

Z Hanky se pak trochu nepochopitelně stane úplně jiná postava, která dosavadní vzdor vymění za podivnou pasivitu. Pointou jejího vývojového oblouku je dospělost a zodpovědnost, nicméně důležitým charakteristickým rysem její postavy je vzdor proti nevyhovujícímu stavu věcí, který se ve druhé polovině zcela přehoupne na naprostou odevzdanost. Filmu to sice lépe umožní soustředit se na třetí hlavní hrdinku Dáhlii, nicméně to o to více působí jako chabá záminka pro uvolnění prostoru nové postavě, jež navíc působí mnohem méně aktivně - její vývoj se týká prakticky jen toho, zda učiní určité rozhodnutí, které je pro ni samotnou důležité jen z psychologického hlediska a kompozičně na něm závisí osud celé trojice. Většinu jejího oblouku čekáme, kdy z pasivity přejde k aktivitě.  

Čarovné jablko přitom ve všech případech vypráví o dospívání a vztahu dětí a rodičů, přičemž zobrazuje různé modely výchovy. Aby celé pojetí pokrylo na ploše filmu, rozprostírá zápletku na příběh tří protagonistů a aby navíc film lépe zpracoval tento úmysl, dělí pohádku do několika vyprávěcích celků definovaných jiným motivem – první část je variace na prince v utajení, druhá variuje motiv zakleté postavy. Jakmile první polovina skončí, završí se vývoj jedné skupiny postav a vyprávění se soustředí na další, přičemž Hanka zůstává určitým středobodem, kolem něhož se různé motivy otáčejí a díky němuž se ostatní postavy vyvíjejí.

Nebýt zvláštně drastické proměny Hanky samotné, funguje tohle rozložení sil na dva dějové motivy perfektně a skvěle slouží vývoji postav a událostí. Urychlení vývoje v rámci první poloviny dodává dojem rychlého tempa vyprávění, stejně jako rozdělení filmu na dva motivické celky a přesunutí fokusu na jinou figuru. Pohádka tak pěkně odsýpá, čemuž pomáhá i humor v podobě modernistických prvků (především skrze princovy vynálezy) a krátkých epizod s cíleně trapnými momenty na straně rozpačitých rodičů. Důležité téma filmu, problematické rodičovství, přitom zobrazuje s určitou citlivostí – žádný z rodičů s výjimkou narcistní a skrz naskrz zlé Moriany není ani tak negativní postavou, jako spíš bezradnou autoritou. Nabízí tak určitou míru ztotožnění i dospělým divákům. Pro dospělého i pro dětského diváka navíc film nabízí i jeden z motivů, který reflektuje současné dění za hranice uzavřených rodin.

Jedna z Morianiných metod, jak získat moc, je šíření pomluv, které destabilizují dané království. V dnešní době dezinformací a hybridních válek jde o nosné téma, jež může diváckým spektrem zarezonovat. Přitom film ale nepůsobí jako pouhá moralita, naopak je to od pohledu pohádka psaná lehkou rukou. Až na pár zaváhání je Čarovné jablko ideální vánoční pohádka, která vyvažuje humor s funkční romantickou linkou a určitou společensko-kritickou reflexí.

Už jste Čarovné jablko viděli? Nezapomeňte ho ohodnotit na Kinoboxu! Podívejte se také na žebříček nejlepších českých pohádek.