TV TIP: Večírek - Když slavný herec Peter Sellers nechtěně zkazí, na co sáhne. Představuje se památná komedie z konce 60. let minulého století

Peter Sellers ztvárnil ve Večírku postavu béčkového indického herce a podivína Hrundi V. Bakshiho, který hned zkraje během výpravného natáčení způsobí hotovou katastrofu, "omylem" vyhodí do povětší stavbu, která měla jít k zemi až na samotném konci filmařských prací. Rozzlobený producent Bakshiho vyškrtne z účasti na plánovaném večírku, jenže vše směřuje k tomu, že se svérázný herec poněkud neplánovaně stane jeho hlavní "hvězdou".

Večírek staví na situačním humoru, gagu, herecké improvizaci, "šedesátkových" kulisách a pestrých kostýmech. Sellers naplno rozjíždí svůj um, který předváděl již od roku 1963 coby inspektor Clouseau v prvním filmu ze série Růžový panter. Jeho role ve Večírku navíc připomíná styl a práci jiného skvělého herce, komika a režiséra, Francouze Jacquese Tatiho. Ten coby pan Hulot uvržen do moderního světa bavil a tropil jeden karambol za druhým ve snímcích Playtime (1967) a Pan Hulot jede na výstavu (1971).

V čem spočívá největší kouzlo Večírku? Vše se v něm odehrává nahodile, tak nějak mimoděk, bezelstně. Přitom divákovi musí dojít, že řadu dlouhých záběrů a náročných choreografických scén bylo třeba pečlivě naplánovat. Natáčení probíhalo nezvykle (je to dost drahé) chronologicky, tedy přesně scénu po scéně tak, jak se odvíjí výsledný film. Jak se později svěřil režisér a jeden ze scénáristů snímku Blake Edwards (Snídaně u Tiffanyho, filmy ze série s Růžovým panterem, Schůzka naslepo), šlo v jeho kariéře o film s nejkratším scénářem a řada situací a scének vznikala improvizovaně přímo na place.

Mezi památné scény patří pochopitelně hned úvodní nechtěná likvidace filmařských kulis, utopená bota, oprava toalety, opilý číšník servírující večeři, problém s kravatou, Sellersovo otcovské sblížení s mladou herečkou či velké finále s hippíky a obarveným slonem. Tvůrci v řadě scén parodují Hollywood 60. let, tamní smetánku, machismus (Denny Miller v roli Wyominga Billa) i květinové děti éry hippies. Mnozí nicméně již v době premiéry snímku kritizovali filmaře, že pro účely natáčení pomalovali živého slona barvami. Mnozím jistě nebude pochuti Sellersova stylizace do role indického herce, který svým jednáním působí jeden karambol za druhým.

Pokud bychom chtěli Večírek připodobnit k nějakým tuzemským dílům, pak zcela jistě k muzikálovému Trháku (1980) Ladislava Smoljaka, Zdeňka Podskalského a Zdeňka Svěráka. V tom je nicméně řada zcén o poznání vyhrocenější a expresivnější. Pracuje se v něm s komunistickou normalizací, navíc byl natočet 12 let po Večírku. Ten nicméně stojojí za to i 52 let od jeho vzniku absolvovat a připomínat novým divákům. Kvalitního humoru je totiž v současné kinematografii jako šafránu.