Virtuální realitu máte možná zaškatulkovanou jako platformu pro jednoduché pohybové hry či slepou uličku filmové tvorby, upřednostňující technologickou inovativnost před propracovaností zápletky. V případě Tmání, velmi subjektivního ponoru do depresivních vzpomínek, se však jedná o adekvátní způsob, jak zaujmout diváckou pozornost.
Před čtyřiceti lety se v kinech objevil jeden z nejslavnějších akčních hrdinů. Sylvester Stallone jako John Rambo představil postavu zlomeného válečného veterána, k němuž se společnost otočila zády. A toto jemnější pojetí stroje na zabíjení je stále velmi podnětné.
Stádo lam, prázdná vědra na vodu a úchvatné pouštní scenérie. Bolivijskou náhorní plošinu postihly klimatické změny velmi výrazně, což si místní pastevec na sklonku života odmítá přiznat. Konfrontaci s realitou se však stejně nevyhne. Utama se z festivalů dostává do běžných kin, a přestože nepředkládá výsostně originální příběh, jeho podání je dostatečně atraktivní na to, aby donutilo k zamyšlení i zatvrzelé popírače klimatických změn.
Klopýtání DC nebere konce. Zmatené univerzum nahodile představuje postavy a doufá, že se některá z nich mezi fanoušky uchytí. S Black Adamem to není jiné, rozdíl je však v nemalé star power Dwayna Johnsona, jež by mohla do kina přilákat i komiksem nepolíbené publikum. Výsledek však přesto vypadá jako další ze snaživých, leč bolestně nedotažených DC produktů, které se snaží diváky a divačky zahltit vyprázdněnou akcí.
Tradiční přehlídka filmů z Německa, Rakouska a Švýcarska je zpět. Das Filmfest během jednoho týdne nabídne pražským divákům a divačkám tři desítky filmů, posléze se přesune do Brna a do Olomouce.
Be2Can už podeváté přilákalo spoustu fanoušků a fanynek evropské kvality na nedávné snímky, jež na slavných festivalech budily emoce. Pražské kino Edison Filmhub bylo centrem přehlídky, která letos představila rekordních 21 snímků.
Vyjednat si výhodné podmínky není pro spoustu herců a hereček samozřejmostí a v počátcích kariéry to platí dvojnásob. Pohled na výplatní pásky některých hollywoodských hvězd proto představám o milionářích nořících se po vzoru strýčka Skrblíka do hromady peněz v sejfu nenahrává.
Ženy mohou být silné, úspěšné a vyrovnat se mužům. Právě takové poselství se snaží předat v zámoří velmi dobře hodnocené akční dobrodružství z afrického prostředí Válečnice. Což je sice moc pěkné, bohužel však v dnešní době vcelku banální až zbytečné.
Postava Robina Hooda inspirovala filmaře od samého začátku, a tak vznikl bezpočet konzervativních i velmi odvážných variací na příběh sherwoodského zbojníka. Připomínáme si 100. výročí jednoho z největších projektů němé éry Hollywoodu, ale za pozornost stojí i řada dalších adaptací.
Před třiceti lety filmový svět naplno objevil génia Quentina Tarantina a kinematografie už nikdy neměla být stejná. Mistr pastiše začal ke zděšení publika i kritiků servírovat znepokojivě násilné výjevy, od nichž nelze ani dnes odtrhnout zrak.
Soustředěné, hypnotické, pohlcující, přestože nenápadné. Právě takové je čínské drama V prach se navrátíš o zdánlivě nesourodém svazku dvou outsiderů z okraje společnosti, jimž dává domluvené manželství nečekanou naději na spokojenější život. V jednoduchém vyprávění založeném na pozorování všednosti se však ukrývá velká vnitřní krása.
Pravidelná přehlídka Be2Can se opět odehraje nejen v pražském kině Edison Filmhub, ale i v desítkách dalších promítacích míst napříč republikou. Mezi 5. a 12. říjnem se tak opět můžete ponořit do výběru toho nejlepšího z letošní festivalové nadílky.
Další střípek do (možná) nekonečné skládačky s názvem Megalopolis zřejmě zapadl na své místo. V prestižních filmových ateliérech v Atlantě bylo totiž otevřeno nové studio, jež by mělo splnit náročné požadavky Francise Forda Coppoly týkající se jeho dlouho připravované epické sci-fi.
Jak vznikají nejsilnější filmové zážitky? Řada výzkumů ukazuje, že nejde jen o kvalitu samotných filmů, ale že velkou roli hraje i okolní prostředí. Zdá se, že pro lidský mozek je sledování snímků ve společnosti dalších lidí důležitější, než bychom si možná v postpandemické době přáli.
Po delší odmlce se na plátna kin vrací Alice Nellis, tentokrát s výrazně minimalistickým snímkem, v němž zúročuje své lyrické i pozorovatelské vlohy. Buko je citlivým příběhem o stárnutí a přijetí vlastních strachů, což je přece jen vcelku neotřelé (a hlavně dosud nevytěžené) téma.