Mojmír Sedláček

Oblíbený režisér Ron Howard slaví 70. narozeniny, a tak stojí za to si připomenout jeho bohatou kariéru trvající téměř celý jeho život. Howard se po úspěšné herecké dráze totiž chopil režie a postupně se vyprofiloval v jednoho z nejspolehlivějších a nejflexibilnějších hollywoodských filmařů. Zvládá totiž zpracovat skoro jakýkoli žánr hrané i dokumentární tvorby, klade důraz na hluboce lidské příběhy a jejich přehledné, divácky vstřícné odvyprávění. Kdo by s někým takovým nechtěl spolupracovat?

Zatímco v posledních letech Britney Spears zajímá hlavně bulvární novináře, na přelomu milénia se jednalo o jednu z nejúspěšnějších a nejmilovanějších popových zpěvaček. Není proto divu, že se pokusila svou slávu zúročit i na stříbrném plátně. Tam však její cestu zahájilo (a rázem také ukončilo) účinkování ve vysmívané coming of age dramedii s názvem Crossroads.

V roce 2002 se v roli Jamese Bonda počtvrté a naposledy objevil Pierce Brosnan. Jak bylo pro bondovky z přelomu tisíciletí typické, přepálená akce a hojné využívání nedokonalých počítačových triků vedly ke spíše rezervovanějším reakcím. Šťastnou ruku však tvůrci filmu Dnes neumírej (Die Another Day) měli minimálně s angažováním Halle Berry, která tehdy byla na vrcholu kariéry – a nechybělo mnoho k tomu, abychom s ní v hlavní roli viděli i bondovský spin-off.

V prvních záběrech se představuje třetí režijní počin Jiřího Mádla, k němuž napsal i scénář. Oproti rodinnému snímku Pojedeme k moři (2014) a dramedii Na střeše (2019) tentokrát Mádl výrazně zvětšil měřítko a Vlny se vrací do ožehavého období konce 60. let. Nepůjde ale o žádné nostalgické vzpomínání, nýbrž o na české poměry příliš nevídaný dobový thriller.

Děs a hrůza zůstávají v rodině. Ne, tentokrát neotevíráme znepokojivé psychoanalytické okénko, nýbrž narážíme na rozjíždějící se kariéru Ishany Shyamalan. Dcera slavného tvůrce šokujících thrillerů M. Nighta Shyamanala, který na letošek také chystá další děsivý kousek s názvem Trap, totiž v prvním traileru představuje svůj celovečerní debut Strážci (The Watchers), u něhož o strach taky nebude nouze.

V roce 2002 natočil David Lynch osmidílný seriál, jehož epizody se původně objevily jen na filmařových webových stránkách. Později se celkem 50 minut stopáže dočkalo i vydání na dalších platformách, ovšem nezvyklý formát není na tomto díle tím zdaleka nejvíce znepokojivým. Publikum totiž bylo vystaveno falešnému sitcomu o třech dospělých králících, který byl natolik znepokojivý, až se dočkal i zahrnutí do psychologického výzkumu.

Rozmohl se nám tady takový nešvar. Na sociálních sítích můžeme v posledních letech sledovat velké množství videí i komentářů, v nichž filmoví a seriáloví fanoušci lomí rukama nad temnotou vyskytující se na jejich televizních obrazovkách. Nejde však ani tak o znepokojující zobrazení odvrácených stran lidské duše, nýbrž doslova o nezřetelné obrazy, v nichž kvůli zdrcující dominanci černé barvy nelze rozpoznat, co se na nich vlastně nachází.

Klub rváčů (Fight Club) i čtvrtstoletí od premiéry patří mezi oblíbená a popkulturně zásadní díla. Často bývá zařazen mezi nejlepší nebo nejrozporuplnější filmy své doby a jen málokterý žebříček filmů z přelomu tisíciletí jej může s čistým svědomím ignorovat. Premiéra filmu na benátském festivalu v září roku 1999 však rozhodně nenasvědčovala tomu, že se snímek zapíše do dějin kinematografie zlatým písmem.

Správně udělat titulky k filmům a seriálům, to není vůbec legrace. Přestože moderní technologie v čele s online slovníky a nyní i umělou inteligencí nabízejí mnohem větší a dostupnější možnosti, než jaké měli překladatelé třeba v 90. letech, tak se v překladech stále objevuje řada chyb. Ty plynou především ze snahy slovo od slova převést výrok do češtiny, což ale v případě ustálených frází či idiomů nadělá spíše paseku.

Poměrně žhavým hollywoodským přestupem je v posledních dnech domluvené partnerství Toma Cruise se studiem Warner Bros. Ten se přitom netají touhou připsat si po letech těžení blockbusterových značek i nějaké charakterní role a právě spolupráce s jednou z největších značek Hollywoodu by mu to měla umožnit. Padlo třeba jméno Paula Thomase Andersona, s nímž Cruise před čtvrtstoletím natočil chválenou Magnolii, ještě předtím jej však uvidíme v díle jiného slavného tvůrce.

Od hlasité menšiny na sociálních sítích a diskuzních fórech často slyšíme, jak je současný Hollywood přehnaně „woke“ a až směšně klade důraz na etnickou či genderovou vyváženost. Je tomu ale skutečně tak? Anebo jde spíše o zkreslení plynoucí z toho, že pomyslná špička ledovce přitáhne největší pozornost?

Zhruba před týdnem jsme mohli číst první zahraniční tweety reagující na londýnskou premiéru druhé Duny (Dune: Part Two). Přestože krátké komentáře na sociálních sítích nelze brát jako bernou minci, nejvyšší očekávání tyto reakce nijak nesnížily. Duna: část druhá zůstala i dle naší databázové umělé inteligence nejočekávanějším snímkem letošního roku a ani čerstvě vydané zámořské recenze tyto superlativy nijak neumenšují.

Jednaosmdesátiletý Martin Scorsese má stále napilno. V úterý večer převzal na berlínském festivale čestného Zlatého lva za celoživotní přínos kinematografii a tamější publikum dokonce lákal na to, že se do Berlína za pár let možná vrátí s dalším filmem. Než se tak ale stane, čeká jej poměrně překvapivá herecká štace. Zahraje si totiž v chystané variaci na jedno nejslavnějších literárních děl všech dob.

Není mnoho filmů, které by se svou důležitostí pro dějiny kinematografie vyrovnaly Psychu od Alfreda Hitchcocka. Snímek na pomezí thrilleru a hororu vstoupil do učebnic nejen díky působivé scéně vraždy ve sprše, představení jednoho z nejhrozivějších záporáků v podobě Normana Batese či vypravěčské odvaze, díky níž Hitchcock dokázal šokovat publikum nečekanými zvraty, ale také díky proměně diváckých zvyklostí.

Komiksovka ze spider-manovského světa Madam Web měla premiéru teprve minulý týden a už se rýsuje další pavoučí projekt – i když tenhle zní o poznání zajímavěji. Zahrnuje totiž jednu populární variantu Spider-Mana a jméno z nejzvučnějších: Nicolase Cage.