Jakub "lamps" Vopelka

Nejprestižnější oslava filmového umění v noci z neděle na pondělí zodpověděla otázku, která se objevovala ve většině odborných i laických úvah – kolik Oscarů si na 96. ceremoniálu uzme Oppenheimer? Životopisný portrét komplikovaného konstruktéra první jaderné zbraně si jich před zraky hollywoodské smetánky nakonec vysloužil sedm, přičemž se čtyřmi soškami mu nejtěsněji konkurovala osobitá satirická komedie Chudáčci (Poor Things). Moderátor Jimmy Kimmel sice stačil zesměšnit Donalda Trumpa a prostor dostal i citát ruského opozičního politika Alexeje Navalného, ale jinak se večer nesl v uctivém, místy překvapivě rozverném a ryze filmovém duchu.

Když se někdo zmíní o sci-fi filmech, většina fanoušků má po ruce alespoň obecný kanonický přehled. Nejdůležitější je pravděpodobně Vesmírná odysea (2001: A Space Odyssey), nejslavnější Star Wars, nejfilosofičtější na západě Blade Runner a na východě Stalker. Ke sci-fi se minimálně jednou přikloní snad každá velká režisérská osobnost, neboť v nesnadné charakterizaci a ohraničení tohoto žánru spatřují možnosti pro nekonečně kreativní vyjadřování, ať už vizuální nebo příběhové. Ve většině případů sci-fi filmy vychází z jiných kulturních zdrojů včetně literatury a komiksu, v dnešní době často rozvíjí či remakují klasická díla a série. V tomto článku se ovšem zaměříme na osm finančně nejúspěšnějších sci-fi historie, jejichž námět pramení přímo z myslí filmařů a neopírá se o žádné přidružené médium nebo značku.

Bylo jednou jedno zámožné království, a když urozená vládnoucí rodina vybrala následníkovi trůnu nevěstu, svatební obřad vyvrcholil jejím shozením do jeskyní obývaných drakem. Zlá královna (Robin Wright) musí v novince Netflixu Mladá dáma (Damsel) k odvrácení drakova staletého hněvu přinášet dívčí oběti pravidelně, ovšem v případě houževnaté Elodie (Millie Bobby Brown) z chudého neúrodného království se přepočítala. V hluboké strži obětovaná dívka nachází odvahu, nečekané pomocníky i vztek nad nespravedlivým osudem, který dost nápadně symbolizuje vyjadřovaný nesouhlas tvůrců se smluvenými sňatky či zacházením s ženami v pohádkových příbězích.

V 70. letech se britská i mezinárodní filmová scéna mohla spolehnout na to, že pokud je zapotřebí charakterního představitele náročných rebelujících postav či perverzních krutovládců, Malcolm McDowell je plně k dispozici. Osmdesátiletá herecká legenda vzešla z naturalistické pozdní tvorby britských autorů „kitchen sink cinema“ Kena Loache (Smůla na patách) a Lindsay Andersona (Kdyby), globální věhlas získala roku 1971 hlavní rolí v Mechanickém pomeranči (A Clockwork Orange) Stanleyho Kubricka, tedy jednom z nejkontroverznějších filmů 20. století. McDowell, jenž ztvárnil také Caligulu ve stejnojmenném skandálním experimentu, má na kontě přes 300 rolí a většina z nich se mu okamžitě vykouřila z hlavy. V pracovním tempu však nepolevuje a ani se k tomu nechystá.

Filmové a především ženské hvězdy jsou nedílně také předměty divácké fascinace, objektivizace a voyeurismu. Pojednává o tom i klasická studie Star Studies od Laury Mullvey, která je v tomto ohledu i po letech bernou mincí. Zvykli jsme si na atraktivní tváře zosobňující určité ideály a nic se na tom nezměnilo ani dnes, kdy woke kultura učinila generaci Z o dost citlivější a nakloněnou k jiným morálním stanoviskům. Důkazem je toho závratně rostoucí popularita šestadvacetileté Sydney Sweeney, jíž ke slávě vystřelily lechtivé scény v mládeží zbožňované Euforii a jejíž vzestup by i připomněl Marilyn Monroe nebo Jane Fondu, kdyby se zčásti nepodobal také Pamele Anderson.

Oscarový ceremoniál se kvapem blíží a podle všeho jej ovládne oceňovaný životopis Roberta J. Oppenheimera od Christophera Nolana. Komplexní zmapování vývoje první atomové bomby je přesně tím filmem, s nímž by se lidstvo v dnešním klimatu obrozené studené války mělo seznámit. Jeho postavení oscarového favorita a miliardového diváckého hitu v pozitivním smyslu využívají také hollywoodské celebrity včetně Julianne Moore, Jane Fonda či Emmy Thompson, které se podepsaly pod otevřený dopis globálním lídrům volající po odstavení jaderného arzenálu.

Když v USA sesadíte z trůnu nejsledovanějšího pořadu pro dospělé reality-show ze života Kim Kardashian a její rodiny, máte v rukávu hodně vlivné eso. Velkolepá série Šógun (Shōgun) z období feudálního Japonska má venku tři epizody z celkových deseti, které u nás exkluzivně vydává služba Disney+. Produkce společnosti FX zaznamenala v prvních šesti dnech devět milionů zhlédnutí a přeskočila druhou řadu Medvěda (The Bear) jako její nejúspěšnější premiéru. Klan Kardashians se zase musel sklonit v kategorii nejlepší globální premiéra pro Disney General Entertainment.

Horory zaplňují kina jako na běžícím pásu, ale zrovna ten údajně nejpovedenější a nejoriginálnější za poslední roky se do tuzemské distribuce nedostal. Australský snímek Late Night with the Devil vyjde 22. března v USA a následně poputuje na hororovou streamovací službu Shudder, odkud už si snad najde cestu i do našich obýváků. Příběh enormně chválené festivalovky ostatně pojednává o fiktivní talk show, která se roku 1977 zvrhne do okultního teroru, jenž v živém přenosu proniká do ochromených domácností. První plnokrevný trailer přináší myšlenkové přesahy, prozkoušenou a stále efektivní lekačku či oslavné ódy recenzentů včetně mistra strachu Stephena Kinga.

V devadesátých letech se nevysílal sledovanější seriál. Tvrzení, že Pobřežní hlídka (Baywatch) má největší, se 145 zeměmi opravdu globální televizní dosah, bylo ověřeným faktem. Pořad o atraktivních záchranářích, kteří na prosluněné kalifornské pláži pomáhají lidem v nouzi, odhalují sexy křivky a podléhají vzájemným vášním, oficiálně skončil roku 2000. Od té doby už jeho hvězdy Pamela Anderson a David Hasselhoff přestaly plnit bulvární titulky a televize nabízí i sofistikovanější hity pro mládež. Stanice Fox s distribuční společností Fremantle přesto pracují na nové verzi pod dohledem showrunnerky Lary Olsen (Deník zasloužilé matky, Boy Meets World).

Žádný mužský herec nemá lepší oscarové výsledky než šestašedesátiletý londýnský rodák Daniel Day-Lewis. Domov mu zdobí tři zlaté sošky z šesti nominací, čímž sice zaostává za dvanácti nominacemi a třemi výhrami Jacka Nicholsona, ale na rozdíl od něj má všechny Oscary za hlavní roli. Metodický charakterní herec známý z Posledního mohykána (The Last of the Mohicans), Gangů New Yorku (Gangs of New York), Lincolna či Až na krev (There Will Be Blood) přesto odešel roku 2017 do předčasného důchodu, z něhož se navzdory rostoucím debatám po setkání s režiséry Stevenem Spielbergem a Jimem Sheridanem nechystá.

Společnost Disney má v zádech letitou historii filmových i seriálových projektů, do nichž více či méně nápadně začleňuje queer postavy nevyznačující se heterosexuální orientací (též LGBTQ+). Zatímco dříve to značilo spíš charakterní stigma a takové vedlejší postavy bývaly automaticky záporné, v posledních letech se obecně k menšinové reprezentaci přistupuje empatičtěji. Snímek Divnosvět (Strange World) před dvěma lety disponoval prvním otevřeně gay protagonistou Disneyho animáků a podle herce Harveyho Guilléna (seriál Co děláme v temnotách) nebude trvat dlouho, než se queer zastoupení dočká i jedna z nejzákladnějších pohádkových figur, totiž Disneyho princezna.

Svět zřel před devíti lety film, jaký tu dosud nebyl. I bez Mela Gibsona to byla pořádná mela, když režisér George Miller povolal po třech dekádách z důchodu postapokalyptického samotáře Šíleného Maxe a s tváří Toma Hardyho jej nechal unikat Valhalle na zaprášené a zatraceně frekventované Zběsilé cestě. Výsledný nářez získal několik Oscarů a klasickou australskou trilogii, již publikum dávno přivyklo řadit ke kultovním béčkům, rázem katapultoval k velké blockbusterové budoucnosti. Za rohem konečně túruje motory Maxova ženská následnice Furiosa, která má laťku nastavenou pekelně vysoko. Nejenže se Zběsilá cesta řadí mezi absolutní klasiky, ale její natáčení v namibijské poušti s desítkami kaskadérů bylo díky preferenci praktických efektů hodně nebezpečné.

Vedle smrtelné nehody Paula Walkera se v Hollywoodu v tomto století možná neurodil tragičtější a častěji vzpomínaný osobní příběh než ten, jakým si prošel i s konečným fatálním zvratem Heath Ledger. Teprve osmadvacetiletý herec zazářil jako Joker v Temném rytíři (The Dark Knight) tak jasně, že mu filmový průmysl rázem ležel u nohou. Oscara za vedlejší roli samozřejmě získal, jenže až posmrtně – premiéra oceňované DC komiksovky proběhla půl roku poté, co Ledgera našli v hotelovém pokoji předávkovaného prášky na předpis. U sebe měl přitom dle nově poskytnutých informací režiséra Stephena Gaghana (Syriana) nový scénář a také knihu Blink: The Power of Thinking Without Thinking, která ho inspirovala.

Francouzští tvůrci pokračují ve velkolepých adaptacích literárních klasik Alexandra Dumase a nadcházející Hrabě Monte Cristo (Le Comte de Monte-Cristo), v němž zrazeného a do žaláře vsazeného muže ztvárňuje Pierre Niney, svou výpravností v první minutové ukázce převyšuje hollywoodské blockbustery. Snímek napsala a zrežírovala dvojice Alexandre de La Patellière a Matthieu Delaporte, která stojí za scénářem loňské dvoudílné ságy Tří mušketýrů. Do francouzských (a snad i českých) kin dorazí 28. června.

Na sociálních sítích jsme v minulých dnech mohli zaznamenat kauzu kolem skotské rodinné atrakce Willy Wonka Experience, kde děti a rodiče za směšně vysoké vstupné okusili, jak vypadá zábavní katastrofa. Příšerné kulisy a znudění zaměstnanci v kostýmech přímo volali po vrácení peněz. Internet si samozřejmě vzpomněl na epizodu ze čtvrté série Simpsonových (The Simpsons) Bartovo vnitřní dítě, v níž Homer po zakoupení záludné trampolíny sní o vlastním a dosti ubohém zábavním parku Homerland. Ten byl však podle mnohých daleko snesitelnější než reálná „pocta“ Roaldu Dahlovi s nešťastnými herci v kostýmech Umpa-lumpů, kteří vykreslují další věšteckou paralelu s animovaným sitcomem.