Robb: Komentáře

Komentáře 6

Od nejnovějších

Toy Story 4: Příběh hraček (2019)
5. 10. 2019
9
Krásný uzavření série a hlavně Woodyho linky. Trochu zamrzí že mimo Woodyho, Bo Peep a Buzze mají ostatní staří známí hodně málo prostoru, ale všichni nováčci potěší a závěr emocionálně funguje nejen v rámci nostalgie. Srdeční záležitost.
Tenkrát v Hollywoodu (2019)
5. 10. 2019
9.5
Tenkrát v Hollywoodu je nejryzejší pocta kinematografii. Zasazením a samotným dějem Hollywoodu 50. a 60. let, především pak tehdejšímu exploitačnímu filmu, po formální stránce pak připomíná spíš filmy evropské, téměř až artové, svojí zdánlivou bezdějovostí, dlouhými záběry bez funkce k vyprávění či celkovou epizodičností. Evokovalo mi to mnohdy hlavně francouzskou novou vlnu. A nemůžu nemilovat film, ve kterým dva ultrasympaťáci chlastají Whiskey Sour (DiCaprio) a Bloody Mary (Pitt). Často jsem se přistihnul, že jsem jediný v sále, kdo se směje, protože mi film připomenul dílo jiné či jsem pochytil nějakou narážku (a to se třeba ve westernových seriálech fakt vůbec nevyznám), ale je tam toho mnohem více. To znamená, že čím větší povědomí a vhled do kinematografie máte, tím víc si to užijete. Ale výborná zábava je to i bez toho, jen je třeba vědet kdo byl Charles Manson, a co se stalo Sharon Tate. Strukturou to nejvíce připomene Auto Zabijáka, téměř celý film je lehce nadbytećná, ale nesmírně zábavná pocta kdečemu a pak fantastické finále (v Auto zabiják je to geniální automobilová honička). Je potřeba se tudíž nesoustředit na odkryvání děje, ale jen si náramně užívat ten vypilovaný "fikční" svět. A u scény s plamenometem jsem chytl záchvat smíchu, jako už dlouho ne. Geniální, zábavné, cinefilně dokonalé.
Ad Astra (2019)
5. 10. 2019
9
Filmařina je to vlastně dokonalá. Výtvarná řešení interiérů, geometrická, téměř až Kubricovsky přesná řešení mizanscény a postavení kamery, nádherné záběry z vesmíru úžasně vykreslující malost člověka v něm. To vše podbarveno hypnotickou hudbou, která tomu dodává zvláštní, téměř až filozofický opar. A v centru dění psychologická zpověď astronauta, která zároveň slouží jako autorův pohled na smysl lidského života, který si Pittův protagonista postupně uvědomuje. Nejdříve mi lehce vadil fakt, že Gray neřekne nic objevného, je doslovný, a navzdory tomu "filozofickému oparu" to neukrývá žádnou nosnější myšlenku s výjimkou finálního poznání hlavního hrdiny. Jenže Ad Astra není filmem, který chce sdělovat nějaké obrovské myšlenky a zřejmě ani nechce podněcovat diváka k přemýšlení nad bytím (ačkoliv i to se mu podařit může). Je to o jedné postavě, o vyrovnávání se s jeho osobními démony, o hledání sebe samého. Monology hlavního hrdiny mi ale i tak přišly místy zbytečné. Nechci ani náznakem tvrdit, že jakýkoliv film musí sdělovat nějakou myšlenku, v Ad Astra ale je ta snaha, vyvolat v divákovi pocit, že mu něco objevného sděleno bylo, velmi očividná, a ačkoliv ona myšlenka a pointa nejsou nijak objevné, v tomto provedení na tom absolutně nezáleží. V jádru je to pořád "jen" klasický hollywoodský blockbuster ve kterém je Pitt za geroje jak z osmdesátkovýho akčňáku, do kterýho jsou nacpaný akční sekvence (ale naprosto fenomenální, ta honička na Měsíci!). Je to zvláštní směsice, ale jelikož mě to moc bavilo a nechtěl jsem, aby to vesmírné putování skončilo, tak pod 90% nepůjdu. A Pitt zahrál fantasticky.
Black Panther (2018)
31. 3. 2018
8
Přelomový a důležitý film, který funguje jako skvělé vyvrcholení emancipace afroamerické komunity. Vidět tohle, jako černej kluk, jsem hrdej na svoji barvu. Zároveň ale Black Panther funguje i jako superhrdinskej blockbuster, který je sice dost předvídatelný, ale stále dostatečně zábavný, navíc s neskutečně charismatickým záporákem, kterýmu lze fandit, a zároveň ho i chápat. Marvel ubral na humoru a vytvořil o něco vážnější film, který je osobnější, neskutečně cool, a zároveň k divákům i promlouvá. Marvel je v současnosti k nezastavení, a nelze nic jinýho, než smeknout.
Halloween (1978)
31. 3. 2018
10
Do toho proč je ten film tak výborný a remake není, jsem s chutí zabrousil zde. Film, který jsem viděl pětkrát během jediného týdne (to se mi nikdy předtím nestalo) a který jsem si bezmezně zamiloval.
Ready Player One: Hra začíná (2018)
31. 3. 2018
8
S odstupem času jsem vlastně dost spokojený. Spielberg úžasně zvládá akci, kterou snímá ve velkých celcích s minimem střihu, což ještě osvěžuje a zpřehledňuje perfektním zoomovaním na důležité části akce. To je případ především naprosto fantastické automobilové honičky na začátku. Tím si ale Spielberg pod sebou tak trochu podřízne větev, protože lepší akci už nevykouzlí. Zřejmě nikdo nedokáže s takovou lehkostí vyprávět klasické hollywoodské příběhy, takže ani tam není zádrhel. Výtka ale směřuje k černobílosti postav, která je i na Spielberga na hranici únosnosti a k vtipnému faktu, že hlavní ženská postava má být fyzicky deformovaná, ale i s tím bordelem na ksichtě vypadá líp, než většina koc. "Nejsem zklamaný z toho jak vypadáš." No bodejť. Docela blbé je i to, že mimo OASIS film baví znatelně míň - v realitě se odehrává velká část filmu. Jo a easter eggů jsem čekal asi ještě víc, ale to neberu jako výtku.