Profilový obrázek

Colby Sawyer

Komentáře 337

Od nejnovějších
  1. Deadpool & Wolverine
    Deadpool & Wolverine (2024)
    8
    Nejlepší film Levyho, což není moc velká pochvala, i když Free Guy a Ocelová pěst byly fajn. Shawn se za těch třicet let u filmu přeci jen něco naučil, takže tu máme nadstandardní výkon, i když z Deadpoolů nejslabší. Celé to stojí na scénáři a hlavně nostalgii. Dost to působí jako labutí píseň Foxovským komiksovkám, kdy X-Meny dělali chvílemi fakt dobře a F4 vždycky špatně. Celé to stojí na cameo rolích, které jsou fajn, ale neřekl bych, že je jich nějak extrémně moc. Hlavně to působí, že se řeklo těm, kteří měli čas a nestáli raketu. Pořád to je pouze sequel, kdy se probourává čtvrtá stěna a hláškuje se o sto šest. Pokud někdo čekal, že se vymaže vše po Endgame mimo Spideyho a Strážců s tím, že se uvede nový svět s F4 a mutanty, tak bude zklamaný. Tady se jen dloube, ale nijak se to neposouvá, příští rok pořád pojedeme v tom zdegenerovaném MCU posledních let. Trojka Deadpoola je fajn, je dobře, že to vzniklo a snad si v Hollywoodu vzpomenou, jak ty komiksovky dřív dělali.
  2. Star Wars: Akolytka
    Star Wars: Akolytka (2024)
    4
    Konečně tu máme ve SW shodu, protože bylo nalezeno pomyslné dno, tak odpověď na nejhorší hraný SW projekt je jasná. The Acolyte. Na první dobrou člověk prostě musí zmínit casting, pečlivá snaha dát do děje, co nejméně bílých chlapů a když už tak jedině jako ty nejhorší idioty, je k smíchu a ukazuje velikou zakomplexovanost tvůrkyně. Je fakt jeblý rýpat do největší skupiny fanoušků tímhle způsobem a nabíhat si na ty vidle. Přitom ta trapná berlička, že fanoušci jsou toxic, je už dost vyčpělá. Zkuste tohle dělat v jakýmkoliv fandomu a reakce bude stejná. A co je nejhorší? Že casting je ten nejmenší problém. Opět se tu “příběh” sotva dvouhodinového filmu roztáhnul na celou sérii a na konci není jasné, co vlastně bylo smyslem. Některé díly jsou fakt totální stafáž, která zvětšuje onu pachuť. Kdyby byly čtyři tak si člověk řekne, že to aspoň bylo krátký. Nejsou tady prakticky žádné zajímavé postavy a nejsou v tom ani pořádní herci. Trinity má asi deset minut screentimu, tak snad promine. Hlavní dvojrole se svěří někomu, kdo neumí vůbec hrát. Sol byl ze začátku fajn postava, ke konci už ne a ono herectví kvůli neznalosti angličtiny nebylo taky slavné. No a ta zelená paní byla úplný vrchol, protože ta se nedokázala tvářit ani jako člověk, natož něco hrát. Jediný, kdo to dává je Manny Jacinto, který je tam nejlepší herec a Qimir je jediná povedená postava. Děj, jak už jsem zmiňoval výše, stojí za vyližprdel a postrádá smysl. Je to strašně předvídatelné a hloupé, postavy mozek nepoužívají prakticky vůbec a charakter se přizpůsobuje situaci. Třeba ta přeafektovaná vydra byla jedno velké wtf. Chvílemi se to mění i na lesbickou fantasii, kdy se udělá čáry máry a přítelkyně má v bříšku najednou miminka, která vypadají jak čarující mamča a ještě k tomu jsou i stejné rasy jako ona. Pak tam máme všechny ty hořící kameny a kouřová monstra atd. Jediné co funguje jsou souboje. Respektive jsou tam jen dva, ale jsou oba fajn. Tady evidentně zapomněli najmout úplný kretény, takže tu jsou omylem kompetentní lidé. Ono je to celé o tvůrcích, čert vem herce, co SW ani neviděli snad, ale režie/scénář byl fakt tvořen totálními neumětely, kteří to navíc i vytunelovali, protože ty prachy na tom vidět nejsou. Acolyte má přitom hrozně fajn premisu a potenciál, on někdo tam nahoře, kdo ty seriály schvaluje fakt nedostává špatné pitche. Mando jako westernové SW fungoval po dvě série, než museli nuceně vrátit Grogua a scratchovat Rangers of New Republic. Boba Fett jakožto mafiánské SW mohl být taky skvělý, kdyby tam něco z té myšlenky zůstalo. Návrat nejoblíbenější postavy Obiho skončil tím, že McGregor s Christensenem podepsali smlouvy a pak se na to všichni vysrali. Ahsoka - nová galaxie, velké tajemno, čarodějky, Thrawn. Tam to skončilo tím, že Thrawn je dement a opět se tam nic nestalo. Je paradox, že nejméně zajímavý koncept v podobě Andora je exekuován ze všeho nejlíp. Není divu, když tam mají opravdu skvělé tvůrce. U Akolyte mohlo být murder mystery, Sithi skrývající se ve stínech, ukázka arogance Jediu na jejich vrcholu a noblesní republika. Všechno tam je v totálně zdegenerované podobě a jako celek to nefunguje už vůbec. No snad je tohle dno, od kterého se odrazíme. Nemyslím si, když vidím, kdo má Epizodu X. Snad jen to Skeleton Crew by mohlo být fajn, protože Watts už talent ukázal.
  3. V hlavě 2
    V hlavě 2 (2024)
    8
    Nebudeme si nic nalhávat, nebýt pana Ledvinky a sjetého Goofyho, tak by to bylo jen za tři. Pokračování V hlavě totiž působí jako sbírka nápadů, které se nevešly do prvního dílu, než reálné pokračování, které bylo vypipláno do detailu. Přitom koncept s pubertou a novými emocemi nepůsobí jako něco, co by bylo potřeba si cucat z prstu a roubovat na první díl násilně. Koneckonců to ale není špatné, pořád je to první liga, jen je prostě cítit, že tohle bylo vytvořené trošku v panice. Je to stále variace toho samého, což u tak skvělého konceptu ještě stačí, u trojky ale už nebude.
  4. Twisters
    Twisters (2024)
    8
    Totálně v pohodě. Daisy je jako vědátorka přesvědčivá asi jako já bych byl MMA zápasník. Powell je na tom malinko líp, stejně je ovšem přesvědčivější v té kovbojské poloze. Jinak je to fajn, finále trošku kýč, ale dobře to vypadá i odsýpá. Tornáda působí epicky i děsivě, nechybí pocit nebezpečí a části, kdy se někdo snaží tvářit chytře jsou natolik rychlé, že člověka neotráví. Nevymýšlelo se tu nic převratného, je to zkrátka poctivý letní blockbuster, což není vlastně málo.
  5. Mizerové: Na život a na smrt
    Mizerové: Na život a na smrt (2024)
    8
    Jako není to špatný, zbytečně dlouho trvá, než se to rozjede, tím spíš, když je zápletka představena už v trailerech. Marcusova ezo linka je divná, ale jinak to šlape. Páni režiséři umí, jen bych je využil u nějaké zajímavější série. V pátém díle totiž M&M už asi budou vypadat, že do party vezmou i mého taťku. Ale na druhou stranu, poslední díl si dám rád.
  6. Furiosa: Sága Šíleného Maxe
    Furiosa: Sága Šíleného Maxe (2024)
    10
    Nečekal bych, že Hemsworth podá nejlepší herecký výkon kariéry v prequelu Mad Maxe, ale stalo se. Člověk si může jen posmutnit, že Miller není o pár dekád mladší, aby nám takovéhle nářezy mohl servírovat ještě mnohokrát. Furiosa je oproti Fury Road úplně jiný film. Tady se nejedná o redefinici akčního žánru, ale o parádní akční postapo, které stojí primárně na scénáři. Jo, je to tak. Tady se exceluje hlavně v budování světa, který je osídlen zajímavými charaktery. Že nečekáte propracovanou psychologii postav? Stejně ji dostanete. Furiosa je nadhledem do světa, kd lidé musejí být trošku magoři, aby se z toho nezbláznili. Naštěstí je to vždycky především zábavné, jelikož Miller nikdy nepodlehne desiluzi, že točí oscarové drama. Navíc to nebylo ani přemrštěně drahé, stejně jako nedávné opice. Je mrzuté, že na takhle dobré filmy nechodí dvakrát tolik lidí. Tohle by si komerční úspěch zasloužilo.
  7. Království Planeta opic
    Království Planeta opic (2024)
    8
    Je neuvěřitelné, že Kingdom s téměř polovičním rozpočtem vypadá takhle skvěle oproti posledním komiksovkám, které vypadaly v některých momentech vyloženě na poblití. Wes Ball je šikovný a pochodeň přebírá s velkou grácií, jen bohužel Kingdom až moc funguje jako součást většího celku a ne tolik jako samostatný fil. Závěr klasicky slibuje velké věci až příště, ale stejně začátek nové trilogie funguje suprově. Především sympatický Noe, nečernobílá Mae a k nim Proximus, který má jako záporák zajímavou motivaci, která má hlavu i patu. Doufám, že se další díly odklepnou, protože nové Planety Opic se řadí k těm zdaleka nejkvalitnějším sériím současnosti.
  8. Star Wars: Příběhy z Impéria
    Star Wars: Příběhy z Impéria (2024)
    6
    To je už fakt doblba, zas úplně zbytečný a nesmyslný projekt. Ultra krátké, nic neříkající a zcela zbytečné. Stejně jako u Jedi série, tak i tady je potenciál. Mohli jsme mít šest 25timinutových dílů o Dookuovi a teď o Barris, místo toho máme dalšího kočkopsa. Nechápu, jaká je motivace? Něco udělejte ať lidi nezapomenou, že SW existuje? Kde jsou sakra tvůrci Clone Wars? Snad další animovaná věc už bude mít hlavu a patu, nebo adaptujte komiksy pls. Ty jsou prý dost povedený.
  9. Game Story
    Game Story (2024)
    6
    Game Story má v médiích víceméně stejný narativ, je fajn, že to vzniklo, mělo by se to vidět, ale vlastně to není moc dobré. A já souhlasím, je to zajímavé, vidět by se to mělo a dobré to úplně není. Jednak tu máme nesmyslně krátkou stopáž, pak formu s použitím dobových záběrů, což dává smysl u věcí z osmdesátek a devadesátek, ale u Beat Saberu? WTF? Stejně tak volba témat, dělat pořad o hrách v Česku, ale nemít díl o Mafii? Stejně tak chybí kontroverze, rozdíl podpory her v ČR a v Polsku. Takhle by se dalo pokračovat. Prvních pár epizod o nějakým sociokulturním vzniku, pak pár minipříběhů o hrách a nakonec otřesná poslední epizoda, která je takovým neduhem dnešní doby, protože nám sděluje, že hry hrají/dělají primárně muži, ale ženy to mohou dělat taky, což je tak bohatá informace jako třeba to, že fotbal hrají/sledují hlavně muži, ale máme i ženské týmy a ženy chodí fandit i na stadiony. Kolem a kolem je to celé ok, sice to vlastně není ani pro hráče, jelikož se tam nic nového dozvědět moc nemůžou a pro nehráče se tam zas používá jazyk, kterému moje babička rozumět faktnebude.
  11. Star Wars: Vadná várka
    Star Wars: Vadná várka (2021)
    8
    Natažené a zbytečné. To jsou hlavní aspekty, které Bad Batch charakterizují. Clone Wars mívali 22 epizod na sérii a to je přesně počet, který by stačil odvyprávět celý příběh. Filoni a spol to roztáhli na skoro padesát epizod a já se ptám proč? Proč přešlapujeme na místě a táhneme to tři roky? Předaleká galaxie nabízí stovky příběhů a my jsme zaseklý zde. Animace je špičková, takže připomínka, že by se mohla využit k něčemu lepšímu je všudypřítomná. Filoni znovu ukázal, že není žádným Spasitelem, je spíše fanouškem, který by měl dohlížet na přežití značky a ne ji nijak rozvíjet, protože na to prostě a jednoduše nemá. Měl by pouze přiklepávat Andory Gilroyům a občas říct: „Však tu Ventress oživte, ty knihy stejně lidi moc nečtou.” Star Wars prostě chybí talentovaní tvůrci a je tristní, že ty nejlepší sehnali na komiksy a u seriálů ztrácíme divácký čas a občas je retardujeme na mentální kapacitu první třídy. Schizofrenie je taky věc, co Várku definuje. Neschopnost držet dospělejší styl a občas nesmyslně ustřeluje. V konečném důsledku to ale není průser, vlastně je to velmi fajn, ale stále to je jen matným odrazem potenciálu, které SW má a Disney je ochotný na ně dát zdroje.
  12. Kaskadér
    Kaskadér (2024)
    10
    Jestli Kaskadéra něco definuje, tak rozhodně je to láska k dělání filmů. Leitch zřejmě do určité míry vzpomínal na to, co sám ještě před pár lety dělával. A vzpomínal s velkou chutí, Fall Guy funguje parádně po akční, komediální i romantické stránce. Gosling znovu ukazuje, že je škoda, jak málo se v kinech vyskytuje a Emily Blunt, no, kdo z nás by se pro ní nenechal párkrát zapálit, že? Celý snímek je hlavně pocta k řemeslu a to si myslím udělá z filmu klasiku. Teď ještě ty Oscary pro kaskadéry by to chtělo, ju
  13. Občanská válka
    Občanská válka (2024)
    8
    Lepší než jsem čekal, to rozhodně. Především po režijní stránce, Garland předvádí děsivé a nepříjemné výjevy, které se dostanou pod kůži. Žádné stylové přestřelky, místo toho nepříjemné rány z kovových hlavní a všeobecné neštěstí. Dění je zachyceno vskutku realisticky a s dobrým ozvučením má člověk někdy skoro husí kůži. Druhá věc už je scénář, který zas takový banger není. Dostaneme rychlé vysvětlení, proč vlastně válka zhruba probíhá a poté se hned posouváme k různým výjevům z ní. Garland nesděluje nic nad rámcem toho, že válka je špatná a novináři v ní jsou tak trochu sebevražední blázni. Nic víc, bohužel. Politické komentáře nebo něco z podobného ranku nelze čekat. Amerika je tam čistě pro efekt a děj by se mohl odehrávat prakticky kdekoliv na světě. Hodnocení ovšem musí být kladné, jelikož intenzita zážitku dokáže převýšit jistou obsahovou prázdnotu.
  14. Výchozí bod
    Výchozí bod (2014)
    4
    Možná kdybych byl čistě jen kolemjdoucí divák se zájmem o ezoterično, tak bych si to třeba i užil, ale takovým divákem bohužel nejsem. Momentálně se trápím x hodin v laborce s diplomkou a i když asi nezmění svět, tak je to něco, co má hlavu a patu. I Origins mi naservírovalo předlouhou expozici a když to mohlo začít být zajímavé, tak jsme přešli v duchovní blábolení. Buď tam měla být větší nadsázka nebo to mělo být pojaté zcela seriózně, tady jsme na půl cesty. A i ta půlcesta by byla ok, kdyby film fungoval třeba jako ta lovestory, jenže to tam nefunguje taktéž. Mimo Astrid si tedy nelze užít vůbec nic a to je poměrně mrzuté. Hezká hudba to nezachrání. Jo a ty lidi by mohli aspoň trochu interagovat jako lidské bytosti a ne tak random.
  15. Opičí muž
    Opičí muž (2024)
    8
    Ze začátku klasický revenge thriller, ke konci akční poezie. Dev Patel na tři roky zmizel, jen aby se vrátil s akční peckou, kterou možná nečekal ani on sám. Vizuálně strhující, brutální, kdy se krví nešetří a hlavně to strašně šlape. Stále je to debut, ale pokud se každý rok urodí takováhle jízda, tak sem s tím. Navíc Monkey Man má i výhodu kontrastní Indie, která akčňáku přidává na jisté surovosti. Oproti Nobody, Wickovi a dalším se tu nepoužívají pistole, naopak se to řeže vším, co je po ruce. Těším se na dvojku nebo spirituálního nástupce.
  16. Godzilla x Kong: Nové impérium
    Godzilla x Kong: Nové impérium (2024)
    4
    Poslední příspěvek do Monsterversa je nepřekvapivě opět parádní slátanina, kdy námět zřejmě opět vymyslela ratolest některého z producentů a režisér Adam Wingard si povzdechl, načež se podíval na šek a zpět na scénář s nadějí, že díky komerčnímu úspěchu snad dostane lepší nabídku. Jednou. Nuže vydal se točit a musím říct, že si vlastně zaslouží pochvalu, protože z toho mála opět vykřesal v pohodě ukoukatelnou věc. Současné americko-čínské pojetí Godzilly (a Konga) je přinejmenším dehonestující. Zatímco amíci z Godzilly udělali památkyníčícího dobráka, Japonci se drží monster varianty a je to za mě dobře. Godzilla by se dala uchopit jako lovecraftovský horor (když se k tomu Cthulhu nikdo pořád nemá) či survival katastrofický film, místo toho je jen přitroublá řežba. Lidé zůstávají jako nutné narativní zlo a CGI je sice ok, ale je ho tolik, že živý herci jsou až nepatřičným elementem. Edwardsova Godzilla měla k dokonalosti daleko, ale byla aspoň originální. Největším kladem tohoto je pouze ještě větší docenění Minus One.
  17. Duna: Část druhá
    Duna: Část druhá (2024)
    10
    Původně jsem doufal, že sem dám jen odkaz na Homelandera říkajíc “perfect” s popiskem “nemám slov”, nakonec to bude s druhou Dunou složitější. Druhá část je pecka a jako film je to lepší (=bavilo mě víc) než první díl. Jako adaptace je ale bezpochyby mému srdci první část bližší. Tam se mírně osekávalo, aby se děj zrychlil a zjednodušil. Druhá část už, ale i dost věcí mění a někdy moc nevysvětluje. Ne, Villeneuve Dunu miluje a tohle je poctivá adaptace, ale zároveň je to režisér, který dělá Hollywoodský blockbuster nejen pro fanoušky knih. Někdy se bohužel adaptace s blockbusterem tlučou a vyhrává Hollywood. Navíc to trochu v první půlce vypadá, že Denis točí druhy díl trilogie, a že s Warnery domluvil vlastně jen dva filmy si uvědomí až v půlce, takže ta druhá je zrychlená, zatímco ta první se zbytečně někdy zdržuje. U prvního dílu byl directors cut spíš fanouškovský sen, tady by se nějakých třicet čtyřicet minut navíc v druhé půli hodilo. Přes kritiku je to ovšem masterpiece do určitě míry i splněný filmový sen, který po audiovizuální stránce nemá obdoby a jako akční sci-fi to navždy bude patřit k velikánům. A teď toho Rámu Denisi! Edit po druhém shlédnutí: Jako čtenář knihy jsem si kino napodruhé užil ještě o level výš. Osvobozen od vnímání Duny jako adaptace jsem si užil filmovou Dunu mnohem více. Nabízí se otázka, jestli podle knihy lze natočit skvělý film bez kompromisů? Zřejmě ne a Denis se s tím smířil a já teď koneckonců taky. Villeneuve nevěří na fanservis a nehází tam pojmy, které by potěšily fanoušky. Kdepak, on chce, aby si Dunu zamilovaly davy a daří se mu to. “Nezatěžuje” diváka hloubkou knižní předlohy, ale místo toho nabízí kompaktní celek. Problém se stopáží/tempem přetrvává, protože někde by se mohlo vysvětlovat víc, ale zřejmě to lidi strhává, protože vidím na svém okolí, že někteří začínají díky filmu Dunu číst a to je sakra dobře. Zaslouží si to!
  18. Jeden gól
    Jeden gól (2023)
    4
    Taika natočil komedii bez jediného vtipu či úsměvného momentu. Navíc ještě sportovní, aniž by tam ten sport svůj reálný předobraz připomínal. Šílená nuda, kdy člověk zpětné docení čtvrtého Thora, který byl sice too much, ale člověk si aspoň něco z filmu odnesl.
  19. Argylle: Tajný agent
    Argylle: Tajný agent (2024)
    8
    Film, který má neprávem nálepku 200 milionového rozpočtu, přestože nestál ani polovinu. To jen tak pro začátek takový fun fact. Matthew Vaughn to v sobě pořád má, kdo to v sobě nemá je Jason Fuchs. Bohužel scénář každým dalším zvratem děla z filmu čím dál tím větší pičovinu. Rockwell si to dává parádně, ale když to začne přecházet do parodie, tak je ho tam vlastně škoda. Snad se Vaughn vykašle na agenty a sedne si k nějaké frančíze. Myslím si, že Star Wars či Marvelovka s rozumným dohledem by mu přišly vhod.
  20. Wonka
    Wonka (2023)
    10
    Zřejmě trošku nadhodnotím, protože mám slabost pro dobré muzikály, ale přesně takhle má vypadat parádní vánoční film. Jednoduše krásně vypadající pohádka, která hezky odsýpá, někdy nedává moc smysl, ale člověk se u ní zasměje a Willyho příběh ho zahřeje u srdíčka. Paul King natočil novou vánoční klasiku a zřejmě se zařadil mezi režisérské jistoty. Sice to Burtonova Karlíka nepřekonalo, ale své místo si to rozhodně najde. PS: Timmy zpívá lépe než bych čekal.
  21. Godzilla Minus One
    Godzilla Minus One (2023)
    10
    Je ironie, že odpudivý trailer na druhý střet Konga s Godzillou vyšel v době, kdy se v kinech objevil jeden z nejlepších blockbusterů roku, který je také o Godzille. Je sice náročné ho v českém kině chytnout, ale nakonec se mi to podařilo a tvrzení, že se jedná o nejlepší film s Godzillou, není ani v nejmenším přehnané. Minus One totiž není tolik o Godzille, ale o kamikaze pilotovi, který se stejně jako spoustu jeho spoluobčanů snaží vyrovnat s následky války. V podstatě se jedná o poválečné drama, kde se člověk zajímá o děj a postavy. V porovnání s americkou verzí, kde kvůli (ne)logice někdy bolí mozek, je to totální zjevení. Godzilla se objeví v prvních pěti minutách a místo otázek, které zpochybňují její existenci, tu máme směr, kde se řeší, co si s ní počneme. I přes nízký rozpočet funguje epika, protože Zilla je fakt ohromná i děsivá, akce suprová a u finále jsem měl husí kůži. Ten film je prostě vlastně velice realistický a bojuje se v něm hlavou, ne nějakými sci-fi blbinkami. Přestože konec je trošku laciný a předvídatelný, tak status jednoho z filmů roku rozhodně neohrozý. Hollywood už by se měl probrat, protože takhle se dělají blockbustery.
  22. Zabiják
    Zabiják (2023)
    8
    Nového Finchera jsem se po vlahých reakcích dost bál, protože druhého Manka jsem opravdu nechtěl, to se naštěstí nestalo. Killer má blíže spíše k Úkrytu nebo třetímu Vetřelci. V režisérově filmografii směřuje spíše ke chvostu než k čelu, ale průšvih to není. Fincher opět šáhnul vedle se scénářem, zatímco u Manka to bylo pochopitelné, tak tady si za to David může sám. Celé to je takové suché a občas to vypadá jak parodie. Řemeslně je to slušně odvedená práce, bohužel rámcuje něco zcela průměrného. Jo a taky nechápu, co na tom stálo tolik peněz. Příště už by zas mohl Fincher točit něco za míň chechtáků a hlavně pro kina.
  23. Její tělo
    Její tělo (2023)
    6
    Bohužel nad rámec wikipedie se tu nic navíc nedozvíme. Císaříková nezapře své dokumentaristické kořeny, ale právě ty jsou zřejmě důvodem, proč tu máme takového kočkopsa. Přestože by se mělo jednat o film inspirovaný životem, tak se to tváří jako dokument, který nic navíc neříká. Z dramatu zase chybí cokoliv, co dělá dramatický film filmem. Jemné náznaky tam jsou, ale většinou jde jen o prostá konstatování. Někdy chybí detaily (zranění bylo blbá náhoda, nebo důsledek přepracování?), psychologie postav neexistuje, rodinné drama končí u "z porna moc radost neměli" a třeba hlubší vhled do porno průmyslu taky chybí. Fajn je Aid Kidův soundtrack, ale nejzajímavější na filmu je fakt, že se zas po pár letech dostal do mainstreamové distribuce snímek s ratingem 18+, který je opravdu jen reklamní vábičkou, protože to je všehovšudy asi dvacet sekund, které Jejímu tělu nic navíc nepřinášejí. Z takovéhoto námětu šlo holt vytěžit mnohem víc, ale je fajn, že se jakž takž daří i něčemu jinému než další přitroublé komedii.
  24. Chlapec a volavka
    Chlapec a volavka (2023)
    10
    Dílo mistra po deseti letech logicky vzbuzuje velká očekávání, které většinou nelze ani splnit. Mijazaki tomuto hypu nejde naproti, protože si zvolil poněkud abstraktnější příběh, který divákovi dává velký prostor k vlastní interpretaci. Vícero filmů, které vytvořil, bylo rozhodně diváčtější a šly více “na ruku”. Myslím si, že až s odstupem pár let bude možné Chlapce a volavku pořádně zhodnotit, protože teď tomu chybí benefit oné nostalgie, kterou si s Mijazakim spojujeme. Nepochybuji o tom, že i z tohohle bude jednou klasika, jelikož tam všechno je. Od dechberoucí animace přes vtahující soundtrack až po příběh, který chytne za srdce. Jen je to celé možná až moc schované pod povrchem. Pro mě to na nejvyšší příčky Ghibliovek s největší pravděpodobností nevyšplhá, ale kdyby se takovýmto způsobem loučil každý mistr (pokud se opravdu loučí), tak by to byla fantazie.
  25. Napoleon
    Napoleon (2023)
    8
    Dokážu si představit, že ta prodloužená verze klidně může být za pětipalbu, ale kinoverze k tomu má daleko. I kdyby Ridley neprásknul, že tohle není ta "jeho" verze, tak by se bezpochyby objevily hlasy, že je to moc zrychlené nebo, že by to chtělo prodlouženou verzi jako Království Nebeské. Nabízí se otázka, když Scorsese může dostat tři a půl hodiny, tak jestli by stejná stopáž nestačila i Ridleymu. Tohle je především špatně pro kinematografii, když kina dostanou jen takovouto osekanou verzi. Aspoň nějaké speciální promítání té čtyřhodinové se mohly udělat, když kina zvládnou prodlouženého LOTRa. Takhle je Napoleon sled výjevů, které sice vypadají parádně, ale z velké části jim chybí kontext, pokud divák při dějepise nedával pozor, tak může být v některých chvílích parádně zmatený. Například návrat z Elby působí velmi random a širší evropský kontext v tu chvíli zcela chybí. Každopádně je to zábavné, když si vzpomenu na Exodus, tak oproti němu je Napoleon balzám na duši, protože u něj ani na chvilku neumíráte nudou, sice se občas člověk neubrání nadzvednutému obočí, ale nenudí se a hlavně takovýchto filmů se točí dost málo, takže je to pořád ještě filmový svátek, i když s výhradami.
  26. Hunger Games: Balada o ptácích a hadech
    Hunger Games: Balada o ptácích a hadech (2023)
    6
    Žánr young adult mě míjel, i když jsem byl cílovka, teď už x let nejsem, takže jsem ani nečekal, že by mě to mohlo chytnout. Pomineme-li zbytečnost celého projektu, tak je to celé vlastně ok. Nějaké romantické cringe momenty tam jsou, tento dystopický svět nedává smysl stejně jako v původní sérii a obecně tam chybí nějaká významnější výstavba ať už dějová či pozadí. Na druhou stranu to aspoň není žádná dojící série a jedná se o uzavřený příběh, který má prostředek, začátek i konec, což už taky není vždy pravidlem. Nemůžu tvrdit, že bych celý příběh předvídal, ale stejně tak i nepřekvapil. Bylo fajn vidět Dinklagea ve velkorozpočtovém filmu, i když nemá, co hrát. Blythe se snaží, ale nedá se říct, že by v původní sérii Hemsworth s Hutchersonem nasadili laťku, kterou by šlo nepřekonat. Zbytek je tak nějak nezajímavý stejně jako zbytek tvůrčího týmu, jo Lawrence je takový druhy Yates a taky by mohl zkusit natočit něco dobrého, ať mu nezůstane jen ten Constantine. Ale nebýt té nesmyslné délky, tak bych tomu asi i fandil, furt to je tak nějak lepší než velká část současného blockbusterového mainstreamu.
  27. Loki
    Loki (2021)
    8
    Tak po druhé sérii Loki definitivně skončil a opět ukázal, že MCU stále může být velice parádní. Nabízí se tedy otázka: Proč sakra tohle nebyl první film post-Endgame multiversové fáze? Jednak tomu seriálová forma škodí, protože kdybychom z Lokiho vzali jen to nejhlavnější, tak tu máme jednu z nej Marvel věcí. Bohužel je to seriál. Obě série v prvních půlkách přešlapují na místě a zbytečně děj rozmělňují, i proto mínus ta hvězdička, roztahané je to úplně zbytečně. Je politováníhodné, že tohle spousta lidí mine, protože je odradí první tři díly. Pro celý universe to děla medvědí službu, protože to je nejen napínavé, ale také to všechno tak trochu vysvětluje, samozřejmě v rámci možností těch všech časoprostorů. Navíc to postavě Lokiho dává druhý parádní konec, zřejmě ještě lepší než ten, kterým se vykoupil ve filmech.
  28. Marvels
    Marvels (2023)
    6
    Nejhorší Marvelovka to není, DC srágory jsou ještě o level níž, ale sakra dobrý film to taky není. Nejlepší na tom jsou potitulkovky, které vyvolávají v člověku pocit, že příště už to bude určitě zas dobrý, protože vás většinu filmu bude hlodat, proč Marvel netočí radši Bladea, Fantastickou Čtyřku nebo milované X-Meny. Stejně jako u Black Widow nebo třeba Eternals na člověka křičí ta zbytečnost. Nikdo to nechtěl, v komiksech najdeme myriádu skvělých věcí k převedení na plátno no a my dostaneme tohle. Příběh je lame, plný cringe momentů, kde to vypadá, že plac navštívil unhinged Taika. Ústřední trio má fajn chemii, ale o nějaké smysluplné psychologii nebo vývoji nelze mluvit. Záporačka je vyloženě tragédie, kde její motivace je prostě to, že je zlá. Navíc má z neznámého důvodu po celou dobu psychopatický výraz a zuby připomínají smažku někde z nádra. Nevím, kdo Feigemu přesně přiložil pistoli k hlavě a řekl, že se pojede kvantita podle uměle vycucaných tabulek a na kvalitu sere pes. Dá se to přežít, ale už by Loki mohl celou tuhle fázi odpálit a začít znovu někde kvalitně.
  29. Šingeki no kjodžin
    Šingeki no kjodžin (2013)
    10
    Attack on Titan po dekádě skončilo a navždy zůstane jedním z nejvýznamnějších počinů audiovizuální tvorby. Nejenže to je seriál, u kterého jsem pocítil fyzickou neschopnost zvednout se od obrazovky, ale hlavně je to seriál, který ze mě udělal anime fanouška a ukázal mi krásy japonské tvorby včetně mangy, protože jsem na konec čekat nevydržel. Právě manga zůstane anime poražena, protože Isayama musel spěchat, zatímco MAPPA nemusela (a díky tomu jsme se dočkali bizáru v podobě “Final Season Final Act Part 2”) a dodala ještě lepší finále díky rozšířeným dialogům. Když se takhle zpětně podívám na plakáty a zavzpomínám na všechny ty zvraty a hlavně ten žánrový i narativní zlom, který to přineslo, tak se vlastně nestačím divit, kam až jsme se dostali. Přiznám se, několik slz na konci ukáplo a já jsem vděčný, že jsem si tuhle jízdu mohl prožít a doufám, že mě ještě někdy něco chytne jako Shingeki no kyojin.
  30. Rozčarování
    Rozčarování (2018)
    6
    Bohužel nakonec Disenchantement končí jako zklamání. Jsem rád, že tu smrtelnou křeč nenatahovali do nekonečna. První série působila slibně, naneštěstí byla i sérii nejlepší. Kontinuální děj tomu vlastně i spíš ubližoval. Chyběly vtipy, reference či prostě parodie. Jasně, po Simpsonech a Futuramě to chtěli Groening a spol pojmout jinak, jenže to by museli mít nějaké příběhové oblouky, co mají hlavu a patu. V poslední sérii člověk musel přetrpět kolik kravin se stane, než se dostanou do Dreamlandu, jen aby se stala lame bitva plná deus ex machin. Tvůrci prostě vyprávět neumí a kdyby zvolili styl Rick a Morty asi by to fungovalo líp, i když od třetí série jsem se nezasmál ani jednou. Holt tohle zůstane v propadlišti dějin, kde tomu zůstane přízvisko “ten fantasy seriál, co je jak Simpsonovi”.
  31. Zabijáci rozkvetlého měsíce
    Zabijáci rozkvetlého měsíce (2023)
    8
    Killers of the Flower Moon patří do kategorie “filmů, co se musí vidět v kině”, nespadají však do podkategorie “taková pecka, že se to musí vidět hned”, ani “jedině v kině to bude aspoň trochu dobrý”. Nene, Zabijáci jsou povedeným filmem, který by byl doma neukoukatelný. Tři a půl hodiny ve společnosti fakt nepříjemných lidí je celkem síla a pocitově film sledujete půl dne. Hlavní výtkou je tedy Scorseseho sázka na “nediváckost”, za mě je to škoda. Je fajn vidět nekompromisní režisérskou vizi, ale stejně tak bych ocenil, kdyby Marty chtěl, aby si jeho film lidé užili a ne u něj tak trošku trpěli.
  32. Úsvit
    Úsvit (2023)
    8
    Úsvit, anglicky možná výstižnějším názvem We Have Never Been Modern, je po Bodu Obnovy dalším zjevením, opět se jedná o světově vypadající film navíc s velkým přesahem. Ze začátku to může vypadat na krimi, ale v druhé půlce se to zhoupne k dramatu, které diváky může nemedicínsky vzdělané diváky poměrně osvítit. Je škoda, že se tam hodně motivů načne a nerozvine, ale celkové poselství zůstává naštěstí. Svit aka Nový Zlín vypadá fakt dobře a snad je to začátek pomyslného standartu českého filmu a nebude tak pouze výjimkou.
  33. Ahsoka
    Ahsoka (2023)
    8
    Nakonec je to celé plusmínus na úrovní Mandaloriana. Je to málo? Je to dost? Toť otázka. Za sebe říkám, že Dave Filoni bohužel spasitelem předaleké galaxie není. Je to pouze takový snaživý resuscitátor. Věřím, že kdyby Kennedy konečně vyrazili a dosadili místo ní právě Davea, tak by se fanouškům SW mohlo blýskat na zlaté časy, protože stejně jako jeho mistr George Lucas, tak i FIloni je spíše schopný plánovač a pomyslný duchovní otec než realizátor koncových projektů. Pozice, kdy by celému universu udával směr, ale to koncovku by nechal zručnějším lidem, by mu sedla lépe, stejně jako seděla Lucasovi. Ruku na srdce. Nejlepší věci ve Star Wars napříč médii nám Filoni nenaservíroval, stejně tak to nebyl Lucas a už vůbec ne Disney. Nene, nejlepší SW nám dali Irvin Kershner (Epizoda V), Tony Gilroy (seriál Andor), Drew Karpyshyn (KOTOR) či Timothy Zahn (všechny knížky o Thrawnovi). Právě poslední pán by Ahsoce jako hlavní tvůrce děje určitě slušel více. Filoni dokáže dodat zajímavé pointy - Thrawn, nová galaxie, Nightsisters, dark jediové hledající tajemné cosi a navíc k tomu všemu dohodí oblíbené originální postavy. Jako celek to však nefunguje, stejně jako nefungoval Boba Fett. Ahsoka trpí otřesnými plot armory, spoustou nelogičností a ztrácením času, které občas není ani kompenzováno fanservisem a zůstává jen vata, kdy se mohl děj posunout mnohem dál. Vypadá to jako ty velké Star Wars, charisma Raye Stevensona skrze obrazovku naplní celý dům, Huyang je okamžitým miláčkem diváků a tak dále. Spoustu věcí tam je super, ale stejně tak není super, že je to rozfrcaný do osmi epizod, když to nakonec neuzavře prakticky nic a odpovědí dodá jen velmi velmi poskrovnu. Těším se na Skeleton Crew, těším se na Acolyte, těším se i na pokračování "filoniversa", jen se prostě člověk nezbaví toho hlásku v hlavě, který mu připomíná, že tohle Star Wars je od svého stropu dost daleko.
  34. Stvořitel
    Stvořitel (2023)
    6
    Kde je Tony Gilroy, když ho potřebujeme?! Vypadá to, že Rogue One je nejlepší Disney SW film právě díky němu. Přitom ve Stvořiteli je všechno od fajn herců až po parádní world design. Všechno je prvotřídní až na ten scénář. Já jsem člověk, který si užije Transformery i F&F, i když je to někdy hodně pitomé. Jenže Stvořitel je tak dějově debilní, že si člověk nedokáže naplno užít ten zbytek. Ještě u setkání s Nimratou, jehož odhalení bylo dost béčkové a vzhledem k tomu, že film má tak pět pojmenovaných postav i nepřekvapivé, jsem si říkal fajn. To by se ještě dalo kousnout a na nějakých 7-8/10 by to klidně ještě bylo, jenže co se začne dít potom, to zůstával rozum stát. Bod Obnovy z minulého týdne je z tohohle pohledu scénáristický majstrštyk. Štve mě to. Edwards ukazuje, že za málo peněz lze natočit hodně muziky, ale i přes nízký rozpočet tohle zřejmě propadne, protože kvůli pochybnému scénáři tomu šuškanda fakt nepomůže. Příště, když už seženu zdroje na originální sci-fi, tak by bylo fajn dát scénář přečíst někomu příčetnému. Protože jinak z Edwards bude druhy Blomkamp, který akorát sází na laciné ždímání emocí.
  35. Bod obnovy
    Bod obnovy (2023)
    8
    Scénář. Ach ten scénář. Proč když máte talent, odhodláni a trpělivost sehnat prostředky, proč to celé nepodpoříte brilantním scénářem? Samotný koncept “bodu obnovy” sice není nijak extra nosný a má spoustu much, ale to by se s klidem přehlédlo, kdyby to celé bylo někam parádně vypointované. Ve skutečnosti zůstane pocit, že člověk viděl jen průměrnou detektivku. Když to srovnám s mým milovaným Upgrade, tak tam finále korunovalo geniální výtvor. Tady finále zanechá mírnou pachuť. Přitom je všechno skvělé. Režie buduje atmosféru a napětí, vizuál je jak z Hollywoodského filmu a herecký ansámbl ukazuje, že talent v tuzemsku rozhodně nechybí. Přesto všechno se jedná o film, který se prostě musí vidět v kině. Zatímco Jáklův Žižka se jen tvářil jako česky výtvor, i když to byla americká slátanina. Tohle je od srdce český a ukazuje, že tu jsou lidé, kteří umí točit skvělé filmy a ne jen ty ptákoviny s Langošem.
  36. Přízraky v Benátkách
    Přízraky v Benátkách (2023)
    8
    Nebýt těch jumpscarů ala Paranormal Activity, tak se jedná o pěkný mix hororu a detektivky. Branaghanovi evidentně stále zmenšují rozpočty, takže po hvězdném Expresu a předigitalizované plavbě po Nilu si musí vystačit s nehvězdným obsazením a prakticky jednou lokací. Jde mu to velmi umně, větší stylizace tomu sluší, takže jestli tahle série pojede ve stylu zaměření se na specifické žánry, tak budu jen rád.
  37. Minulé životy
    Minulé životy (2023)
    8
    Přestože tušíte kudy cesta povede, tak se na ní stejně vydáte. Aromantická romantika, kde je ukázáno, že někteří lidé můžou být pro nás život speciální bez ohledu na čas a vzdálenost. Citlivá a lehce odtažitá přesto dokáže chytnout za srdce, nenabízí sice nic navíc než řemeslně kvalitně odvedenou práci. Palec nahoru si to ovšem zaslouží, protože tyhle seriózní romance na plátně zas tak často nevidíme.
  38. Oppenheimer
    Oppenheimer (2023)
    10
    První životopisný film, který jsem si opravdu užil. Respektive takový, který je čistě o životě jednoho významného člověka. Obecně s biografiemi mám ten problém, že bez ohledu na to, o kom to je, nebo kde tam hraje či to točí, tak z toho veskrze vyleze taková uchcaná nuda. Nolan tenhle problém vyřešil tím, že k tomu životopisu přibalil soudní drama i historický velkofilm. Střídání časových rovin, barevné palety i žánrů zajistí, že se Oppenheimer nevleče a baví i v těch nejusedlejších momentech. Samozřejmě v těch nejvýbušnějších šponuje napětí na maximum. Jestli to dostane Oscary, tak ho hlavně dejte Cillianovi, zaslouží si ho. Celý ansámbl by se měl pochválit, hvězdy tam nejsou pro nic za nic. Stejně mi ale nakonec ve filmu nějaké detaily a souvislosti chyběly. Známé herecké jméno většinou znamená důležitou postavu, ale je cítit, že do své cameo role byli utlačeni násilím. Holt tam nemůže být všechno, ale základy o Oppenheimerově životě mám, takže jsem spokojený. Příště bych si ovšem dal zase sci-fi.
  39. Barbie
    Barbie (2023)
    8
    Filmografii Grety Gerwig nakoukanou nemám, takže můžu jen říct, že je to lepší než Malé ženy. Jinak je to jako satira poměrně tradiční, ale setsakramensky zábavné. Někdy je to sice moc „on the nose“, ale ne nějak otravně. Naopak když se zdá, že to celé začne až moc moralizovat, tak přijde Gosling a zhoupne to zpět na komediální notu. Obecně Ken je nakonec hlavní tahák filmu. Barbie je od komentování a poučování, ale právě tenhle přitroublý blonďák diváka celým filmem protáhne. Upřímně čekal jsem to horší, jsem moc rád, že jsem se zase jednou mohl zasmát v plném sále. PS: Gosling svoji internetovou “literally me” pozici pozvednul zase o úroveň výše. Teď už se ho nezbavíme tuplem a mě to velice těší.
  40. Suzume
    Suzume (2022)
    10
    Makoto Šinkai zas jednou ukazuje, že je mistrem svého oboru, to jak v ohledu animace, tak i vyprávění romantických příběhů. Ne, Suzume není jeho nejlepším filmem. Vrchol jeho kariéry přišel relativně brzo v podobě Your Name., které už asi nebude překonáno a jeho tvorba se bude charakterizovat tím, jak blízko se k němu přiblíží. U Suzume máme opět dvě hlavní postavy, které si diváka bez problémů získají. Do fantasy přejdeme během prvních dvou minut a musím říct, že se jedna zatím o nejepičtější Šinkaiovu romanťárnu. Dějí se tam vskutku velké věci, které nepřebijí komorní romanci, jež spojuje ústřední dvojici v cestě za konáním dobra. Přes místy komediální vsuvku to celé působí velmi osudově, čemuž velmi pomáhá hudební doprovod. Méně se tu vsází na dialogy a více na činy i zážitky, které oba hrdiny spojí. Takže tu máme ideální poměr klasických trademarků a nového, co ve filmografii Suzume jednoznačně oddělí. Jo a nechybí i hodně těch vlaků samozřejmě, takže není o čem. Snad si Makoto podrží formu i nadále.