Záskok aneb Cimrman v Národním divadle (2000)
8
Komentáře 56
Od nejnovějších
Hanebný pancharti (2009)7Pulp fiction (případně "Killy Billy") za mě už nic nepřekoná, Tarantiniho přílišná (sadistická) afektovanost mě přece jen trošku irituje – někde víc, někde méně a kdoví, čím to je... Stejně tak pan Walčík mi vůbec nebyl sympátyš.
Zítra vstanu a opařím se čajem (1977)4Po opětovném shlédnutí po desítkách let musím říct: nic moc. Přišlo mi, že se všechny scény opakovaly tisíckrát, čímž mě to chtělo spíše unudit než co jiného. Taky hlavní zápletka působila dost násilně: partička "nazi-nadšenců" se chce vrátit v čase, aby pomohla vůdci vyhrát válku, ale zkříží jim plány jednovaječné dvojče pilota, který s nimi má do minulosti letět... hmm, už tento scénáristický oslí most myslím všechno od základu poněkud sráží.- Vlastním přičiněním (1967)3Leacock se myslím lépe čte, čtenář si vpravdě užije situací předkládaných mu autorem, přičemž má navíc požitek z tzv. slovního humoru mistrova (resp. překladatelova), tedy těší jej obsah i forma. Přijde mi, že zfilmováním podobného (literárního) skvostu dílo utrpí, neboť vidíme akorát dva protivné nesympatické dědky, což víceméně zastírá skutečný obsah, a forma se pak téměř zcela rozplývá do nanejvýš nepříjemného hudrování dvou hereckých "koncertů". A nadto je konec hodně očekávatelný, takže těch třináct čtrnáct minut je tak tak, aby to jeden vydržel a přečkal bez úhony.
Valerie a týden divů (1970)2Myslím, že, než tenhle špek(tákl), by byl věrohodnější pimprlovej tyátr... postavy (poskakující nány) si mě nemohly ničím získat... kdyby skutečně byly aspoň z toho dřeva!! ------------- Body scénografovi.
Konference (2022)2Co jsem vlastně očekával jiného, než že ti více či méně cyničtí "džentlmenové" budou celou dobu řešit konečné řešení židovské otázky? Propíraly se známé věci: nesporné výhody pokrokového použití cyklonu B, kolik vlastně máme těch Židů a jak je co nejefektivněji vymýtit. Pánové s opravdovým zaujetím propočítávali různé možnosti... Asi v polovině filmu bylo občerstvení, kdy jsem si už už myslel, že se snad bude mluvit o fotbale nebo o kurvičkách, ale zklamal jsem se...
Velvet Havel (2014)0V prvé řadě mi byli všichni děsně nesympatičtí... Nikdo mi např. nevymluví, že Olinu hrál Schmitzer!! A taky fakt, že všechny dialogy či spíše monology, nebo prostě všecky ty kecy a cancy byly jen a jen trapnými parafrázemi Havlových intelektuálštin, je jen dalším důvodem pro odpad. Co si myslíte? Že u toho budu chrochtat blahem? Že jsem už úplný idiot?- Balada z hadrů (1960)3No já nevím... když tam byli ti dva – protagónisti – tak se vlastně nejednalo ani o žádnou hru, ale spíš, jak bych to tak... o jakousi lyrickou bžundu. A když ti dva chyběli, tak jeden koukal, na co to čumí... Nakonec se zazpívala písnička (taková rázná, skoro pokroková, a v tamté prehistorii zřejmě i moderní, jaksi sociálně-demokratická), aby bylo jasno, jaký to mělo smysl, aby to neztratilo logiku a snad i glanc. Tak nějak.
- Věc Makropulos (1970)0O co vlastně šlo? Tři se tu tahali sto let o dědictví, a do toho mezi nimi seděla na trůně (jak jinak!!) Ona... Tahle pohádka o dlouhověkosti není ani tak o Metuzalémově "syndromu", jako spíš o jednom docela pitomém právním sporu, kterého se účastní ona - "vševědoucí". Musím říct, že hlavní hrdinka (už v samotném psaném textu) mě docela dost irituje, jak všechno ví, a jak tím vším okázale pohrdá, protože je vším znuděná až k smrti, které se zas bojí jak čert křížku. Dejme tomu, že by na tom takový člověk byl nějak podobně, ale co s tímto dílem? Vždyť (když tedy pomineme to hlavní, a to, ať se nám to líbí, nebo ne, jsou vrcholně nezáživné tahanice o jakýsi uhelný důl) o hlavní hrdince jsou tu jen tristní náznaky, jak je neskutečně magická a nádherná jak žádná jiná - ale proč? Co zase tímto chtěl básník říci? Nerozumím tomu ani za mák. Navíc v tomto provedení nechápu onu režijní vychytávku se zrcadlem. Proč mluví z nějaké jiné dimenze, když je tady? Jen proto, že žije o něco málo déle než ostatní? To přímo není fér!!
Doma u Hitlerů (2009)4Jeništa a Plodková to jedině drželi, tzn. přehrávali nejméně (anebo nejlépe?). Ostatní ansámbl byl kašpar vedle kašpara. A samotná hra taky není žádný skvost. Od samého začátku mi nedělala vůbec dobře autorova (velmi lidová) nadsázka - a to nejsem vůdcův příznivec! Řekl bych, že pan Arnoštek je takový brněnský Franta Ringo.
Kozoroh 1 (1978)6Samotný film pohodička a docela vkusně napínavá oddychovečka... ovšem tohle by se v normalizační ČSSR stát nemohlo, aby režim povolil něco tak skandálního! Klobouk dolů... ale nevím zcela přesně před čím. Jestli před americkou svobodou, nebo zkorumpovanými pohlaváry, kterým toto jakýmsi záhadným způsobem uniklo.
Largo desolato (1991)0Jedinec pronásledovaný systémem, dobrá... Vydržel jsem pětatřicet minut těch "záhadně" nesmyslných vět, těch (na)dutých dialogů. "Nadhled a humor", to měli být asi např. ti "směšní" dělníci, ne? No já nevím... a nebudu tady jmenovat Žán-Póla, Harolda ani Evžena, třebaže je všechny znám osobně... Ahoj!- Stavrogin je ďábel (2005)0Co se mi nelíbí, je, když postavy (neřkuli ta hlavní!!) jsou jen jakýmisi archetypy, a ani trochu lidmi. Lidmi s "normální" minulostí, třeba jen s tím, že se narodili nějaké ženě. Ano, on má matku, ale není mezi nimi vztah, není mezi nimi nic. Je to až směšné! Jaký může mít vztah divák k takovým personám? Hlavní hrdina má být (hádám) člověk, ale není to člověk, je to jakási postava bez podstaty. Hlavní hrdina nemá být žádný bůh, ale podle všeho sestoupil z Olympu, případně z pekel, což je v jistém smyslu identické – navíc se vůbec neví, proč sestoupil. Proč všechny ty afektované emoce? Anebo spíše: s kým to upřímně pohne? Kohosi zabili, ale jenom "kohosi", figurku. Město hoří, kdosi jej zapálil... no a co? Co má být? Co tady znamená pojem "město" nebo "člověk"?
Jízda (1994)2Jednoznačně nejlepší zde byla hudba... Figurky byly bez minulosti, budoucnosti... a i v přítomnosti byly jakoby "nepřítomny". Ne, ani ošklivka Aňa, která nás informovala, že ve čtrnácti přišla o panenství, ani ta neměla minulost (či snad dokonce psychologický rozměr)... Nejvíc mě udivuje fakt, že jsem to sledoval až do konce... ano, až do toho konce, kdy jedna z figurek "padla za vlast"... ale co jako, hele? Co? Hele! --------- 19%.
Volným pádem (2021)0Děsně ubohá ochotničina. Kozuba jako režiséra a scénáristu nebrat! Opravdu nevím, jsou-li horší Kozubovy dialogy nebo výkony všech zúčastněných (ne)herců. Nečekal jsem zázrak a myslel jsem, že to do jisté míry zachrání aspoň samotný pan režisér (jakožto herec), ale zdá se, že Tygři už nedají dohromady ani obstojnou scénku. Očichávací scéna Kozub versus Ferro byla fakt za všecky love, more! ------- Ať žije vítkovické nádraží!!!- Koncert V... (1990)3Tak bude ten koncert, nebo nebude... nebo co teda?!? -------------- Strašně dlouhé přišlo mi to čekání na konečný resultát Strany ohledně konání oné kulturní akce. Nebýt "srdceryvné" scény s Alenou Ambrovou, kdoví, jak bych to vyhodnotil...
Listopad (2017)10Stará dobrá mytologie. Ať už je indiánská, eskymácká nebo estonská, kořeny zůstávají: nemluví jen zvířata, ale i věci vyrobené za pomoci nepostradatelné magie, jež je denním chlebem všech negramotných naturščiků... Úžasná "bezbarvá" atmosféra s vůní všudypřítomného hnoje... Chceš očarovat svou milou? Chceš její lásku? Tak vezmi tyto (ryze vlastní) ingredience: chlupy z podpaží, pot a do třetice hovno. Upeč z toho buchtu jak od Pólrajcha, a nech se překvapit, jak tvůj miláček zareaguje! Ale hlavní linie příběhu má rozhodně hloubku jak ta nejčernější voda... Tak skoč si do tý vody, když tak smutno je ti, vona už ti poví, co jsi chtěl věděti...
Ed Wood (1994)3Edáček točí ty svoje béčka, je mu fajn, je přímo povznesen, a já mu to přeju... jen se jaksi neumím povznést s ním.
Schindlerův seznam (1993)6Co se mi zde líbí nejméně (navzdory Schindlerovým zásluhám), je happyend. Konec skutečného Oskara Schindlera byl daleko méně (tedy vůbec ne) hollywoodský. Tento fakt, přivodit hlavnímu hrdinovi nakonec téměř nanebevzetí, mě skoro dráždí. Se svým skutečným koncem by byl O. S. myslím více člověkem... A pak taky, po opětovném shlédnutí, musím říct, že všechny ty dramatické scény, transporty, lágry, jako bych viděl už stokrát jinde.
Čistič (2015)0U amerického Zametače stop jsem aspoň chápal, vo co gou. S. L. Jackson měl jasné zadání a divák věděl, na co kouká. Tenhle čistič, mohlo by se zdát, měl taky svoje "obyčejné" zakázky, ovšem on pořád ležel pod nějakou postelí a šmíroval. Tato postava neměla ani žádnou minulost, a tím víc působila jako by spadla z oblakov... I ostatní postavy byly jen jakési prapodivné snové mátohy, o kterých člověk taky nevěděl ani ň. V polovině jsem to vzdal. Ahoj!
Dalších deset minut (2002)3A. Kaurismäki: 3 b. - Rozhodně mi tu chyběla pointa, a taky aspoň naznačení důvodu pro odjezd na Sibiř... V. Erice: 6 b. - Slušná lyrická povídka... W. Herzog: 5 b. - Ucházející dokument... J. Jarmusch: 3 b. - Docela zajímavá sonda do duše "řadové" herečky, ale ve výsledku vlastně o ničem... W. Wenders: 3 b. - Téměř hloupé. Jeden maník, co se nechtěně sjel sušenkama "pro dospěláky". Při hepáči jsem měl asi uronit krůpěj, ne?... S. Lee: 1 b. - Takže vyhrál strejda Bush... Mezi náma, na to stačila poslední věta... K. Chen: 0 b. - Hodně trapný humor, tohle...
Upír Nosferatu (1979)5Náš hrdina (ten kladný) jede do Karpat, kde na hradě čeká... a čeká... a čeká... až ho pán domu pěkně vysaje. Tady, co naplat, vázne veškerý příběh. Mezi tím, aby to jako "o něčem" bylo, sledujeme hrdinovu éterickou a nanejvýš senzibilní snoubenku, kterak doma takřka neustále omdlévá; jednou nalevo, jednou zas napravo, aby to nebyla nuda... Body za atmosféru a rumunské hvozdy a hory.
Kukačka (2002)10Jedinečný příběh.
Hmyz (2018)2Jeden by si mohl položit otázku, cože to ti Čapkové sesmolili?... Na to zřejmě tvůrce ve svém mladistvém zápalu nepomyslel. A i kdyby nepadla právě tato otázka, byla by nabíledni jiná, možná prostší: Cože to sesmolil ten Švanky, resp. co ti hmyzáci, u všech všudy, měli vlastně za lubem??? Body všem zúčastněným hercům za nasazení.
Karamazovi (2008)6Body ubírám za šaškování, v což počítám i prapodivné chování polského dělníka ztrativšího svoje dítě.
Uspořená libra (1963)10Kruté sociální drama o marném boji prostého (téměř svatého) občana s obludou zvanou Byrokracie...
František je děvkař (2008)3Frantovo opakované dolejzání za exmanželkou a následné "odlejzání" od ní bylo skutečně trapné a již na hranici uvěřitelnosti. Možná, být to trochu normálnější, nebylo by co hrát.
Bolest a sláva (2019)0Nevěřím tomu filmu ani ň... Všechny vztahy hlavního hrdiny: s matkou, s (homo)přítelem, s manželkou, se mnou... vůbec nehnuly. Bylo to tak děsně intelektuálně sterilní!! - - - I já se dokážu u filmu dojmout, ovšem v tomto filmu se nevyskytovaly (za mě) lidské bytosti, ale figuríny z nějakého snobského výkladu nacházejícího se na planetě Art... Docela se mi zamlouvaly scény, kde byl hlavní hrdina ještě malý kluk, který učí číst a psát většího kamaráda. Ale to by nebyl náš "veliký" tvůrce, aby to nevypointoval jaksepatří... totiž že se (ve filmu) kamarádství, vztah stvrdí ukázáním lofasa. - - - Náš hrdina taky chvilku bral drogy, pak zase statečně přestal, a my ho zřejmě máme obdivovat. A pokud ne, k čemu to všechno?
Vánoční příběh (2022)0Ježíšku, panáčku, to bylo ale trapňoučké... Říkal jsem si: "Tvůrci ti chtějí udělat jenom radost tím, že se podíváš na své oblíbené herce. Tak nebuď srab a snob!" - - - Byl jsem statečný skoro až do konce. Přežil jsem (tak tak!) např. opravdu "krutou" inzultaci V. Neužila J. Lábusem; jakýsi interní happyend u "Čermáků"; snažil jsem se vůbec nevnímat, jaký je to celkově nehorázný slepenec... atd., avšak závěrečné minuty v kostele jsem si už musel zakrývat oči.
Ztratili jsme Stalina (2017)5Pepa Visarionovič nás (navěky a nikdy jinak) opustil hned na začátku, načež začli všichni zběsile běhat sem a tam... Zaznamenal jsem, že jednomu říkali Žukov, dalšímu Chruščov, byl tam taky třeba Berija (no ten dopad!) anebo Molotov atd. Ale všichni mi přišli jako úplně stejné figurky z pimprlovýho týatru, o kterých nevím, co si mám myslet, akorát, že na ně asi kašpárek přivede čerta. - Docela to uběhlo.
Amerika (1994)8Je pravda, že happyend s Lucií byl jak pěst na oko, taky modelka Rytychová byla otřesná, ovšem zbytku nemohu vytknout myslím nic. Atmosféra kafkovské bezútěšnosti tu, řekl bych, až do onoho "os(t)udného" konce, byla.
Vaterland - Lovecký deník (2004)7Nápad s "kostrouny" byl docela úlet na hranici vkusu; taky jsem zrovna nepojal jejich genezi atd., avšak celý film byl napínavý a záhadný, herci dobří až výborní... Tož tak.
Princ Mamánek (2022)3Je to hodně obskurní kousek... Aby náš princ dospěl, jde a pohlédne Smrti do očí. Hotovo. Tady je myslím kámen úrazu, že si totiž náš tvůrce (slunce naše jasné!) ukrojil příliš velký, nebo spíš hluboký, krajíc, který následně prostě odfláknul, poněvadž pozvednout jenom svůj (vznešený) pohled "smrti" vstříc, aby se otevřela nebesa, to je, Honzo, jaksi k nevíře. Taková "iniciace" mě neuspokojuje... A vůbec: buď píšu příběh o tom, jak někdo dospěl, nebo jak se setkal se Smrtí. Ne, že by to vůbec nesouviselo, ale není to to samé.
Tajemství hradu v Karpatech (1981)10Herci ze stáje samotného Dia, kterým stačí "mluvit" jen svými výrazy a pohledy; a když už promluví či snad dokonce zapějí, kamerám praskají čočky... pane hrábě!!
Happy end (1967)10Geniální!! ------- 1) celý film je pozpátku, 2) hlavní hrdina coby vypravěč líčí příběh jakoby normálně, ne zpětně, což je základem humoru tohoto vyprávění a konečně za 3) dialogy jdou zase obráceně, z čehož vznikají další nečekané vtipy. ------ Film pochopitelně není puštěný absolutně pozpátku, aby herci nemluvili "ugrofinsky", že jo, akorát v jednom místě to tak je, totiž při temperamentním výstupu paní Stelly Z. - tam to má jisté opodstatnění. ------ Poklona pane Oldřichu!
Legenda o vášni (1994)8Můj rozum se chce vzpouzet té americké afektovanosti, ale přistihuji se, že mám skoro celou dobu v krku knedlík (celou šišku) a slzy v očích (to ale nikomu neříkejte!)... Nicméně musím něco bodů ubrat minimálně za to medvědí zasvěcení - to jak grizzly zvíci mrakodrapu jemně škrábnul malého klučíka a kterážto věc měla pak celoživotní vliv na hrdinův temperament. Ahoj!
Noc nevěsty (1967)5Mně to přišlo, jako by tvůrci chtěli poukázat na obapolné extrémy, na fanatismus soudružský i náboženský, a nevěděl jsem, co s tím v tomto konkrétním filmu; a jsem z tohoto bijáku docela perplex, jelikož mi cosi říká (jo, slyším hlasy!), že tvůrcové nebyli až tolik nad věcí, že přece pouze zastávali stanoviska (ale rád se budu mýlit)... No nic, byla tu však nejlepší Brejchová, jakou jsem kdy viděl. Mimochodem: dal jí někdo předtím nebo potom tak skvělou roli? Nebo hrála skutečně jenom nány?
Spalující touha (1999)2Z počátku (téměř do poloviny) jsem to chtěl vzdát - nehorázná nuda byla nejen to sterilní šmajchlování Tomíka s Nikolkou, ale hlavně jejich neuvěřitelné rozhovory. Dospělá ženská se tu manželovi např. svěřuje, jak se platonicky zaláskovala do nějakého námořníka... pak se začne svíjet a "smát" jako (hodně špatně zahraná) hysterka. Bylo mi až zle z takové ochotničiny, resp. z dialogů, kterým skutečně nemohu věřit ani slovo... Když se schylovalo k "rituálu", film mě chytil. Říkal jsem si, že Kubrick je přece jenom Kubrick a že ještě něco zažiju... Byl jsem krutě zklamán. Následovala jedna nelogická scéna za druhou. Jakási prostitutka na onom rituálu udělala gesto a položila za Tomíka, kterého vůbec neznala, život... Později si našeho doktora Toma zavolal vlivný známý, který mu sdělil, že nepotřebuje lékařskou pomoc, ale že se taky zúčastnil rituálu a že tam viděl i našeho doktora. Čekal jsem, co z chlapa vyleze, ale to bylo celé jeho sdělení, nic víc, akorát že se tvářil děsně důležitě... Těsně po rituálu vyprávěla Tomovi Nikolka svůj sen. K tomu musím říct jenom to, že takové sny se nezdají normálním lidem, ale vyvoleným věštcům... Nakonec zahnal rejža náš skutečně snový pár do obchoďáku, jelikož se blížily vánoce a jejich rozmazlená dcerka je pevně držela na vodítku. Čus! - - - P.S. Jeden bod scénografům a další Alanu Cummingovi.
Dogville (2003)0Jako by kupříkladu Macbetha nebo Krále Leara zahráli (v "ideálním" případě malí caparti) na pískovišti... ona forma (myšleno obecně) má něco do sebe, ale co mělo znamenat tohle, netuším.
Fontána (2006)0Ona mu umírá. No jo. Nic proti, ať si klidně umírá, ale sdělovat to takhle kýčovitě, je dle mého urážka všeho umírání (protože, jak říkal Skácel: "S takovýma věcma se nežertuje!")... To ji musí posadit, kurva, na střechu, do sněhu, bosky... a u toho musí pozorovat dalekohledem hvězdy... a smolit o tom kýč v kýči, jakýsi svůj "Star Horse"... no, Aronofsky, jdi se bodnout... laskavě...