Gladiátor II (2024)
6
Navazovat na jakýkoli kultovní počin je vždy velmi obtížné a upřímně si nemyslím, že by druhý Gladiátor jedničce dělal ostudu, to ne. Ale zároveň se nedá říct, že by se jednalo o nějak zrovna skvělé pokračování. Pokud byste se však jenom rádi podívali na řemeslně precizně zpracovaný akční velkofilm a víte, co od tohohle filmu očekávat, rozhodně nebude zklamaní. Ale jestliže byste rádi viděli něco, co tak trochu vyleze z té již obkoukané historické a akční šablony, nejspíš z nového Gladiátora nebude dvakrát nadšení. A přesně zde jsem i já s tímhle filmem narazil. Je opravdu úžasné jak osmašedesátiletý Ridley točí jeden historický velkofilm za druhým, a to řemeslo má stále pevně v rukou. Bylo osvěžující sledovat všechny bitvy a potyčky v reálných kulisách a ani CGI mi zde nepřišlo nějak vyloženě hrozné. Rozhodně jsem se ani za tu krapet delší stopáž nenudil a bavilo mě, jak každá další akční scéna byla zase něčím inovativním. Ovšem ani jedna mi nepřišla nějak vyloženě epická a když si vzpomenu třeba na bitvu v zimním prostředí z rok starého Napoleona, nic tak strhujícího zde nebylo. Mnohdy scénám chybělo i postupné budování napětí a já se tak nemohl do situace pořádně vžít a o dané charaktery se bát či cokoli cítit a prožívat. Jako další kámen úrazu pak byla neskutečně urychlená druhá polovina a sní spojené nedostatečně prokreslené motivace postav. Místy dialogy hodně skřípaly, postavám občas chyběly nějaké vrstvy na víc, aby i přes skvěle odvedenou práci herců nepůsobily jako obyčejné a tisíckrát viděné archetypy. A celkově tak druhý Gladiátor nepřichází s ničím novým, nijak nevybočuje z obyčejných škatulek historických potažmo akčních filmů, jako se to třeba Ridleymu povedlo se skvělým Posledním soubojem. A po mnoha stránkách je v rámci příběhu skutečně jaksi nedopečený. Ale na té povrchní rovině čisté zábavy pořád funguje obstojně.
