10. epizoda
2
Vždy jednou za deset dvacet let zkusím jestli už jsem schopen se naladit na tento způsob humoru, ale zatím nic. Musí k tomu být asi speciální naladění. Ale jednu hvězdu za originalitu myslím s klidným svědomím můžu udělit.
Komentáře 30
Od nejnovějších
- 10. epizoda2
Monolith (2022)2Nakonec tedy poměrně velké zklamání. Příběh vypadá zajímavě, ale jen proto, že nadhodí zajímavé otázky, na které však není schopen dát adekvátní odpovědi. Vytvoření zápletky je jen část úkolu, pokud neexistuje její rozpletení, postrádá to celé smysl. Vzhledem k mizivému množství sci-fi filmů jsem neodolal, avšak dodatečně jsem litoval ztraceného času. Zaujme však herečka, která celý film sama zvládne na výbornou, však podala později další vynikající výkon ve filmu Evil Dead: Rising ,který stojí na rozdíl od tohoto za podívání.
Sputnik (2020)8Výborná atmosféra, především komplexu kde zkoumají astronauta. Krásné retro, které pamětníky vrátí do komunistické šedi a socialistického realismu.
Milé dítě (2023)4Tak nějak si představuji že by to dopadlo, když by kriminálku psali autoři Ordinace v růžové zahradě. Ponaučení, že vysoké hodnocení není zárukou kvality. To však neznamená, že jsem nebyl zvědavý na rozuzlení. Ale bez rychloposuvu bych to určitě nedal. Velký rozdíl oproti vynikajícímu Tělo ve zdi.
Humane (2024)8Výborný thriller, přesně vyvážený a s přesahem. Není co vytknout a mohu jen vřele doporučit.
2001: Vesmírná odysea (1968)4Hodnotit film po téměř šedesáti letech od jeho vzniku není uplně fér. Věřím tomu, že kniha zestárnout nemůže, člověk si v představě vybuduje adekvátní kulisi. Netuším jak na diváka film působil tehdy, ale rozhodně jinak než dnes. Sci-fi stárne navíc ještě mnohem rychleji. Je to velmi rozvláčné a pomalé, představa o budoucím technologickém rozvoji úsměvná. Navíc ten výběr hudby je legrační. Dialogy jsou toporné a jako celek pro dnešek myslím nepoužitelné. Zvlášť když není možné narazit na film v originálním znění. To bych zřejmě minimálně jednu hvězdu musel přidat. Filmy z dabingem obecně zní příšerně a ztrácí 50% procent automaticky. To však neznamená, že v době vzniku to nemělo své kouzlo. Dnes už to samozřejmě nedokážu posoudit. Hodnoceno v 2024
Concordia0Je opravdu fascinující, že lze natočit seriál, ve kterém se takřka nic zajímavého neděje. Technicky je to v pořádku, obraz je ostrý a není to přímo směšné, jen k uzoufání nudné. Připomíná to trochu takové ty německé telenovely co kdysi běžely v televizi, nebo snad ještě běží. Ve srovnání s tímto lze vzít na milost i naši domácí produkci.
Svatba podle Margot (2007)8Filmu asi uškodilo zařazení do komedii. Není to komedie jaké si žádá "masa". Je to syrové drama, které se soustředí především na psychologii postav a pitvání jejich motivací a jednání.
Všechno nejhorší 2 (2019)10Mnohem lepší než první film. Sci-fi podbarvení tomu dodává novou dimenzi.
Predátor (1987)6Po čtyřiceti letech už to není taková paráda jako kdysi. Neustálé pohledy na muže, kteří se čehosi bojí jsou trochu nudné. V souboji s časem Predátor prohrál, zatímco Predátor 2 je pořád koukatelný.
EDTV (1999)8Komedie nejsou můj šálek, alespoň ty které se většinou točí. Ale tohle se mi líbilo. Bavilo mne to a necítil jsem se při tom trapně. To je pro mne hodně cenné. Chápu asi co na tom lidem vadilo a proč film propadl, ale rozumím také tomu, proč se tvůrci rozhodli do projektu jít. Film je často srovnáván s Truman show, ale je o něčem jiném, navíc tam naštěstí nehraje Jim Carrey, ale McConaughey a Woody a tím pádem jsem do toho po dvaceti pěti letech šel znova a nelitoval jsem myslím že čtyři hvězdy si to rozhodně zaslouží.
Godzilla Minus One (2023)6Film vypadá, jako kdyby se natáčel někdy v padesátých letech, s čímž mám velký problém, stejně jako se způsobem jak se herci pitvoří, což je však zřejmě dané kulturním teritoriem. Pro fandy japonské kinematografie asi zajímavé dílko. Film mne nezaujal, ale podle hodnocení si zřejmě svého diváka získal. Četl jsem si nevěřícně pochvalné recenze a jen kvůli nim jsem celý film nakonec dokoukal. Měl jsem z toho pocit jako bych se díval kdesi na Sibiři v cirkusu na muže se sloní hlavou, nebo siamská dvojčata jezdící na motorce. Na druhou stranu vyrobit toto za 15 milionů a v 35 lidech, tak to zase smekám.
Wonka (2023)10Velké překvapení. Muzikál není žánr, který by mne zajímal, ale tentokrát jsem byl spokojen. Celé je to takové malé hřejivé a hladivé. Ostatní zpracování příběhu jsem neviděl a asi neuvidím, ale tohle bylo opravdu povedené.
Podivuhodný příběh Henryho Sugara (2023)6Velmi hravá a povedená jednohubka. Humor tak subtilní a jedinečný, že jej mnozí ani nezaregistrovali a měli jej za otravné komentování. Věřím že i další plánované povídky budou natočeny s podobnou invencí a pointou. Není tu řečeno nic co bychom neslyšeli už dříve, ale je to řečené tak trochu jinak. Čeká nás ještě: " The Swan, ten dorazí na Netflix 28. září. Povídka pochází ze stejné sbírky jako Henry Sugar. Sleduje dospívajícího a šikanovaného chlapce. Agresoři vybavení střelnou zbraní si krátí čas střelbou ptáků, do čehož nevinného chlapce proti jeho vůli také zatáhnou, což bude mít fatální následky. Den poté, čili 29. září, přijde na řadu nepříliš známý The Ratcatcher, vydaný roku 1954, zaměřující se na osudy profesionálního deratizátora. Literární příběh je koncipovaný jako dialog probíhající takřka v reálném čase. Četba tedy trvá stejně dlouho jako čas předkládaného příběhu. Dahl v něm tematizuje pracující třídu a připomíná, že všichni jsme si rovní. Staví se také proti týrání zvířat na příkladu neoblíbených krys." zdroj kinobox.cz
Den po dni (2023)2Neuvěřitelně špatné. Ale nikdy jsem v Japonsku nebyl, takže je tu ještě možnost, že se tam ti lidé opravdu chovají jako v tomto seriálu. Nicméně působí tam všichni velmi nekompetentně. Pokud by se to mělo blížit realitě, byl bych silně pro to, aby tam na atomovou energii nikdo ani nepomyslel. Kdyby to nebylo tak vážné téma, bylo by možné to považovat za vtipnou parodii.
Trabantem tam a zase zpátky (2019)6Film nás tak trochu vrací nás do minulosti, kdy byl Trabant symbolem socialistické éry, avšak tento dokumentární snímek překračuje rámec nostalgické vzpomínky a přináší nám na plátno daleko širší kontext. Jakýmsi hlavním protagonistou je zde nejen toto kultovní vozidlo, ale i myšlenka cestování jako takového, svobodného ducha a otevřeného pohledu na svět. Režisér Dan Přibáň a jeho tým se znovu vydávají na cestu, tentokrát trasou z České republiky do Indie. Jejich výprava je naplněna nejen dobrodružstvím, ale také pohledem na svět skrze okno malého, ale statečného Trabanta. Přestože je "Trabantem tam a zase zpátky" dobrodružným dokumentem, tak ve své podstatě odráží i širší obraz našeho světa, jeho kulturních a politických rozdílů. Například v zemích bývalého Sovětského svazu se Trabant nese jako symbol minulosti, zatímco v jiných oblastech znamená prostý a užitečný stroj. Film je také studií charakterů, jelikož každý člen týmu má svůj jedinečný pohled na cestování, což dává divákovi možnost vidět stejnou situaci z různých úhlů. Právě tato roztříštěnost pohledů a jejich konfrontace přináší jedny z nejzajímavějších momentů filmu. Pokud jste fanoušek road movie, historie nebo prostě milujete dobrodružství, "Trabantem tam a zase zpátky" je film, který byste si neměli nechat ujít. Je to příběh o cestě, ale také o tom, jak může být cesta sama o sobě cílem. Tento film je dobrým příkladem toho, jak může dokumentární kino otevřít dveře do světa, který bychom jinak možná nikdy nespatřili. A navíc, kdo by si nechtěl užít jízdu v Trabantu?
Raoul Taburin (2018)2Poetický film, věnovaný asi spíše dětskému publiku. Věřím že předloha mohla mít své kouzlo, to mi však zůstalo po celou dobu filmu utajeno. Tento film mnohem více než jakýkoliv jiný ukazuje, jak rozdílné může být vnímání diváků, kteří sledují stejnou událost. Bylo by však nespravedlivé udělit filmu odpad, je mnoho mnohem horších filmů.
Tenet (2020)10Po prvním shlédnutí jsem si přešel pečlivě kritiky které na film vyšly. Často se říká, že nejde o film pro všechny, což lze však říci o každém filmu. Tenet je film vlastní kategorie, kde nejde primárně (v mém případě) o příběh a nějaké emoce, jde tam o uvědomování si perspektiv a obecně o orientaci v naši realitě. Kdosi na Redditu řekl, že to je jak algebra. Tak jak si vybavuji zpětně obrazy a sekvence z filmu, rozšiřuje se nějaký stupeň schopnosti si něco uvědomit. Ve chvíli uvědomění si té situace, je to odměněno dopaminem, protože byl učiněn myšlenkový krok někam, kam měl být učiněn. Podobným způsobem jako v Příchozích, kde byla nelineralita času pouze zmíněna, zde je možno do ní nahlédnout, jako když koukáme na 3D obraz, který se naší pozorností teprve zhmnotňuje, ačkoliv tam celou dobu je. Jsme v mezičasí jako pozorovatel, s možností vidět čas tak jak jej vidět za normálních okolností nemůžeme. Je to cesta dál do další dimenze představivosti a je úžasné, že se to podařilo uskutečnit. Daní za to bude odmítání filmu těmi, kteří v tom onu skrytou dimenzi perspektivy času neuvidí. Mnoho kritiků filmů, to znamená těch, kteří filmy neustále navštěvují, si v nich hledá svou vlastní šablonu, která je-li naplněna novými atributy, bývá z jejich strany ohodnocena jako dobrý výrobek. Nemohou v nich najít to co v tom hledají individuální hledači nových perspektiv, pohledů a souvislostí. Ti, co je hledají totiž často bývají unaveni stále se opakujícími stereotypy příběhů ve stejné řadě archetypů, jež se neustále obměňují. Stačí je vidět několikrát, abychom dorazili na konec jejich světa. Odtud dál cesta už nevede a vše ostatní je jen variace poznaného. Nolan je v tomto odlišný. Počátek stejně jako Intellstelar nebo Tenet otevírají nové perspektivy, které jsou jako průchody na místech, kde ostatní vidí jen konečnou zeď. Je to cesta touto zdí do nového světa, který je zjevně viditelný, ale naše omezené vidění jej dosud neobsáhlo. O filmařském perfekcionismu se nemá cenu zmiňovat, profesionalitu očekáváme, to co je tu navíc, je právě ono otevření zdánlivě uzavřeného prostoru, který nám umožňuje vypustit svou představivost do nové dimenze.
Svatý muž (1998)10Vynikající film pro každého hledajícího. Když začíná člověk svou cestu probuzení, takové věci dokáží pohladit na duši :-)
Temný případ (2014)10Skutečná lahůdka. Nedostavuje se žádná euforie nebo nadšení, nedostavuje se abstinenční stav po dalším díle. Přesto jde o seriál, který vybočuje. Pokud o životě přemýšlíte a máte od přírody menší množství serotoninu, dříve nebo později vás napadnou myšlenky, které se rodí v hlavě Rusta Cohlema. Filosofický podtón by v romantickém neřkuli komediálním hávu bezesporu shořel. V prostředí pátrání po rituálním vrahovi a v kontrastu s křupanem Martinem Hartem však tvoří cosi intenzivního, co prostý divák takřka nezaznamená, zatímco vstřícný uživatel dostatečně vychutná. Kromě vynikajícího scénáře a hereckých projevů, zaujmou také úchvatné lokace. Po zklamání z Breaking Bad jsem prostě zažil příjemné překvapení, že i to co je chváleno na sociálních sítích, nemusí být uplná blbina.
Podfukáři (2013)8Skutečně vydařená jízda, která mne ani na chvíli nenudila. Ačkoliv si na kouzelnické triky nepotrpím, vize tohoto filmu mne zaujala a celý film tak vybočuje z šedi současných blockusterů. Několik slabých míst bylo velkoryse zapomenuto a ačkoliv se rozhodně nejedná o nějaké duchovně košaté dílo, dokáže pobavit a takových filmů je okolo mne proklatě málo.
Elysium (2013)8Po delší době Sci-fi které nenudilo a mělo určitý byť neříkám že geniální přesah. Na počátku tu byla určitá myšlenka a tu se režisérovi povedlo poměrně zajímavým způsobem ozřejmit. Nutná úlitba bojů a násilí dnešnímu diváku byla snesitelná a i přes logické a rozumové propasti ve scénáři se bylo možné po delší době pokochat příjemným nědělně odpoledním filmečkem o temné budoucnosti.
Potomci lidí (2006)6Film jsem viděl v době vzniku a byl na něj moc zvědavý a byl trochu zklamaný. Nezaujal mne. Ovšem často jsem četl v recenzích jiné, kteří o něm mluvili v superlativech. Podíval jsem se na něj tedy znovu po letech (2024) a nezlepšilo se to. Ani ostatní filmy tohoto režiséra mne moc nenadchly, takže předpokládám, že se prostě jenom míjíme. Kniha by mohla být ale zajímavá a určitě se podívám na další jeho film, pokud to tedy nebude něco jako Roma.
Nedotknutelní (2011)6Tento francouzský film, inspirovaný skutečnými událostmi, je dokonalým příkladem, jak se komedie a drama mohou spojit do emocionálně silného a zároveň zábavného díla. Režiséři Olivier Nakache a Éric Toledano mistrovsky vyvažují lehkost a těžkost tematiky, využívají humor jako prostředek pro překonání sociálních a fyzických bariér. Oscarový herec François Cluzet a komik Omar Sy přinášejí výkony plné energie a citlivosti, jejich chemie je nepopiratelná a přirozená. Sy v roli Drisse předvádí působivý výkon, který zahrnuje vše od komických momentů až po hluboké emoční scény. Jeho charisma a talent pro komedii skvěle kontrastuje s Cluzetovou stoickou a zdrženlivou postavou Philippa. Kameramanská práce je efektivní a nepředvídatelná, stejně jako příběh samotný. Hudba, kterou složil Ludovico Einaudi, je jemná, citlivá a vždy přesně doplňuje atmosféru scény. "Nedotknutelní" je silným příběhem o přátelství, který dokáže zaujmout široké spektrum publika. Jeho zpráva o překonání sociálních bariér a nalezení společného jazyka přesahuje kulturní a jazykové hranice, což z něj činí skutečně univerzální filmové dílo.
Sociální síť (2010)4Do tohoto filmu se mi vůbec nechtělo. Nakonec jsem se do něj zakousl a přežil. Nic objevného jsem nenašel a film mne ničím neinspiroval. Snad jen k tomu, že jsem si vyhledal, koho si nakonec ten Z. vzal. Film mne nedonutil přemýšlet, protože se v něm zjevují samé banality, navíc pojaté konvenčním způsobem. Téměř se nechce věřit, že se něčím takovým zabýval režisér, který natočil Sedm. Na druhou stranu si uvědomuji, že je to můj zůžený pohled, který mi takovéto věci nedovolí ocenit. Čím je prostě člověk starší, tím je mlsnější a touží laťku posunovat nahoru. Na "Muži, kteří nenávidí ženy" už ani nejsem zvědavý.
Pelíšky (1999)6Říká se, že smích je univerzální jazyk, a český film "Pelíšky" režiséra Jana Hřebejka toto tvrzení bezesporu potvrzuje. "Pelíšky" je kouzelným kouskem kinematografie, který se odehrává v Praze na konci 60. let 20. století. Příběh se točí kolem dvou sousedských rodin a jejich peripetií v období před invazí vojsk Varšavské smlouvy. Film je skvělým příkladem českého humoru, který se nebojí zasmát se i těm nejtěžším okamžikům historie. Co se týče hereckých výkonů, je těžké nezmínit skvělého Jiřího Kodeta v roli zmateného, ale laskavého otce, a Miroslava Donutila, jehož postava je ztělesněním paranoidního občana v období studené války. Jejich výkony jsou komické, ale zároveň dojemné, což dodává filmu jistou hloubku. Kamera Vladimíra Smutného a scénografie Ivana Vítka skvěle evokují atmosféru 60. let a dokreslují dojem z filmu. "Pelíšky" je film plný humoru a nostalgie, který nám připomíná, že i v těch nejtemnějších dnech můžeme najít důvod k smíchu. Je to nejen skvělý příklad české kinematografie, ale také silný sociální komentář.
Faktótum (2005)4Bukovského jsem rád četl, ale mám pocit, že jeho zajímavou poetickou duši filmově převyprávět nelze. Nebo by to možná muselo být pojato nějakým jiným způsobem. Hlavní postava mi neseděla, navíc jsem viděl film s nechutným dabingem Soukupa. Zdálo se mi, jakoby tvůrci filmu klouzali po povrchu a nedostali k divákovi to něco, co se z knih nebo povídek dá nasát. Nebo je tu druhá možnost, že jsem už na takové věci "moc starej". Už je to dávno co jsem viděl Barfly. Mám pocit, že i když mne nenadchnul, neměl jsem z něho takový prázdný pocit.
Cronocrímenes, Los (2007)4Problematika časových paradoxů je pro mne vždy zajímavá. Film si po celou dobu udržel moji pozornost a i když se v ději neobjeví žádná originální myšlenka a konec je takový neslaný nemastný, minimálně dvě hvězdy si určitě zaslouží. Na počátku se film tváří jako působivý horor, zatímco ke konci dochází k určitému zklidnění. Je to film který bych svým přátelům nedoporučil, na druhou stranu je inspirující pro nezávislé tvůrce, že i s minimem peněz lze natočit film, který určitou skupinu diváků zaujme.
Počátek (2010)10Christopher Nolan se ve svém ambiciózním a vizuálně ohromujícím filmu "Počátek" ponoří hluboko do labyrintu lidské mysli, kde skutečnost je stejně kluzká jako náš nejdivočejší sen. Film je nejen technickým mistrovstvím - skvěle natočené akční sekvence a výpravné vizuální efekty jsou ohromující - ale je to také studie charakteru. Leonardo DiCaprio v roli Dona Cobba přináší silný a emotivní výkon jako muž, jehož odborné dovednosti v manipulaci se sny jsou podkopány jeho vlastními démony. Nolanův skript je chytrý a plný překvapivých zvratů. Přestože je děj složitý a vyžaduje od diváka pozornost, je zároveň přístupný a zábavný. Nolanovy filmy jsou často obviněny z emocionální chladnosti, ale "Počátek" je silně emotivní film, který se zabývá tématy jako je ztráta, lítost a touha po vykoupení. Nolan tedy vytváří film, který je nejen vizuálně ohromující, ale také plný hlubokých emocí a filozofických otázek o povaze skutečnosti, vzpomínek a lidského vědomí. Výsledkem je film, který je stejně intelektuálně stimulující, jako je vizuálně ohromující. "Počátek" je jeden z těch filmů, které můžete vidět mnohokrát a pokaždé najdete něco nového. Je to dílo, které je stejně komplexní a nápadité, jako jsou sny, které zkoumá. Kdo by to čekal, že návštěva kina může být tak podobná skoku do králíčí nory?
Pouhá formalita (1994)10Jeden z filmů, jehož dokonalost nemůže poznamenat ani téměř dvacet let od jeho vzniku. Zatímco jiné filmy přicházejí, omaračují a pak upadají do zapomění, Pouhá formalita je mimo čas. Do tohoto filmu můžete jenom dozrát, nelze z něho vyrůst, jak to bývá u většiny ostatních filmových "lahůdek".