Profilový obrázek

Pedro24

Petr Židů
1 553

Kvalitní filmy jsou pro mě neobyčejný zážitek, tím že je tu ohodnotím mi to dává o důvod navíc, abych na ně koukal. Často se snažím psát komentáře, když nenapíšu komentář, tak mě jednoduše v tu chvíli nenapadlo nic světoborného čím bych přispěl, tím samosřejmě nechci říct že by mé recenze byli nějak světoborné, spíš jen popíšu své pocity. A většinou když jdu na film koukat, tak si vyberu buď podle zdejšího dobrého hodnocení, nebo podle mých oblíbených režisérů, herců nebo scénáristů, což znamená, že se k filmu který se mi nelíbí dostanu opravdu málokdy, takže se tu nachází určitě víc kladných než zaporných komentářů a hodnocení.

https://www.csfd.cz/uzivatel/740098-dreaker-24/prehled/
Středočeský, Nymburk, Česká republika

    Hodnocení 954

    Komentáře 159

    Výměna
    Výměna (2008)
    9
    Jeden z mála výjimečných, který pravdivě a efektivně ukazují nepříjemnou pravdu o tom, jak může svět být opravdu krutý. Podobné pocity jsem měl jen u podobných a stejně úderných filmů jako třeba dánský Hon nebo český opus Kladivo na čarodějnice, které vyjadřují podobně jako Výměna, jak nefér to na světě někdy je.
    Rivalové
    Rivalové (2024)
    6
    Z filmařského hlediska na tom není nic moc špatného, bohužel z tenisového už je to trochu horší. Challengery jsou turnaje, kde už ta herní úroveň není zrovna nízká a ti hráči to s tím sportem myslí opravdu vážně. V tomto filmu to tak bohužel není, vyskytovali se tam scény, které byli naprosto nepřijatelné. Jakoby si tvůrci nebyli schopni o tom daném sportu na té dané úrovni něco zjistit, nebo k tomu třeba povolat osobu která o tom něco ví. Taky jsem doufal, že tentokrát budou tenisové scény koukatelné a budou vypadat tenisově, ne jako v případě Wimbledonu z roku 2004, to se nicméně nenaplnilo, jelikož ten druhý hráč ani neví jak se to správně drží…
    Víly z Inisherinu
    Víly z Inisherinu (2022)
    8
    Farrela s Gleesonem bylo přecijen radostnější sledovat jako dobré kamarády v Brugách než jako dvě bohem opuštěné osoby, které jen tak přežívají ze dne na den na ostrově kde se nic neděje. Je ale zajímavé tento jejich vztah sledovat, jelikož je to téma, které by se mohlo zdát nedostatečné pro zfilmování, ale Mcdonagh z toho dokázal udělat koukatelnou a emocionální záležitost.
    Rosemary má děťátko
    Rosemary má děťátko (1968)
    9
    1. 1/4 je takovým běžným začátkem, kde se nic extra neprojevuje. Na začátku přibližně té 2. 1/4 už nastoupí ten pocit, že něco není úplně v normě, v tuhle chvíli se to také může stále zdát docela nepatrné, nicméně od této fáze začíná jakýsi teror, který pomalým a plíživým tempem přidává na intenzitě až do samého konce. A právě s koncem si momentálně vůbec nevím rady, jelikož nemám ponětí zda bych ho hodnotil kladně či naopak. Takové konce, kde zlo vítězí už nejsou tak výjimečné a z většiny případů je já sám hodnotím velmi kladně, jako např. u filmu Omen, který se zabývá stejným tématem. Právě třeba u Omena mi ten konec velmi seděl, bylo to sedcervoucí, ale v tom správném smyslu. V případě Rosemary’s baby je mi ještě teď (přibližně 12 hod. po dokoukání) ne úplně dobře z toho, jak hrozně neuspokojivě to končilo. Kdyby radši všechny v té místnosti do jednoho probodala tím nožem, cítil bych se určitě lépe. Teď ale stále nevím jestli ten konec hodnotit kladně nebo záporně, zanechal ve mě dost špatný pocit. Nicméně po delším uvážení jsem si řekl, že to vlastně asi není úplně špatný konec, každopádně to nejspíš nikdy nebudu vědět přesně.

    Oblíbené

    Oblíbená díla

    • Plakát 1
    • Plakát 2
    • Plakát 3
    • Plakát 4
    • Plakát 5

    Oblíbení tvůrci

    • Plakát 1
    • Plakát 2
    • Plakát 3
    • Plakát 4
    • Plakát 5+35