Gladiátor II (2024)
8
2 968
Uživatel o sobě nic nenapsal.
Uživatel nevyplnil svou lokalitu.Hodnocení 465
Komentáře 449
Gladiátor II (2024)
8
Nebylo to marný. První část mohla být střídmější, páč ty divnoopice spíš nudily. Také emoce na začátku nebyly úplně přesvědčivé. Lucius s manželkou tak nějak prolétli, a nebyl prostor, aby jejich vztah zasáhl diváka. Stejně pak vyzněla ploše touha po pomstě za její smrt. Acacius také neměl moc prostoru, aby byl uvěřitelný. Ale postupně mě to bavilo čím dál víc. Výborný Denzel Washington jako Macrinus. Těžký pragmatik jdoucí nekompromisně za mocí. Vy jste mě to naučili, používám vaše metody. To není msta, to je léčba vlastní medicínou. Koloseum to je jejich chrám, kde uctívají svého boha - právo silnějšího. A pak samotný závěr, jaký si přeje Ridley Scott opakovaně. Tyto starosvětské záležitosti se mně nikdy neomrzí. A chápu Scotta, a jeho vzkaz do současnosti – nechci právo silnějšího, chci spravedlnost (a soucit).
Anora (2024)
7
Pokud má toto být aktuální verze na Popelku, tak si doba vážně nepotrpí na city. Na rozdíl od anotace mně Anora vůbec nepřipadá naivní a věřící v lásku, ale suše pragmatická, s čuchem na dobrý deal. Evidentně si nežije nad poměry, a zrovna nemá lepší nápad, jak přijít k penězům než jako erotická tanečnice. Ivan je sice nezvedený fracek, ale co jiného z něho mohlo vyrůst. Ty jeho rodiče bych nepřála ani svému největšímu nepříteli. Na pravou lásku taky dojde, a to od prvního pohledu a v celkem solidní linii, asi nejlepší pasáži ze všeho. Jinak první část přepálená, ta rádoby groteska úplně nefunguje. Je to asi dost generační záležitost. Mladé holky to oslovilo daleko víc než mě.
Konkláve (2024)
9
Ralph Fiennes v roli kardinála Lawrence mistrně zvládá jemné náznaky, kterými vyjadřuje pochyby, nejistotu, ale také odhodlání a rozhodnost v okamžicích, kdy se snaží zabránit zvolení kandidáta nebo kandidátů, o kterých má vážné pochybnosti ohledně nečitelných událostí v jejich minulosti. Berger natočil thriller, nikoliv zbožné melodrama, a i proto jsou kardinálové v jeho podání muži se svými touhami, soupeřením a více či méně skrývanými ambicemi. „Každý kardinál má někde uvnitř touhu stát se papežem“, nepokrytě prohlašuje Bellini, jeden z favoritů, jehož šance na zvolení postupně klesají. Zatímco Lawrence by chtěl zvolit toho, kdo bude navazovat na zemřelého papeže a nepotáhne církev zpět, Bellini projeví daleko víc pragmatismu. Lawrence výborně káže v úvodu konkláve a vyzdvihuje nejistotu jako způsob cesty, aby na konci dostal lekci ze skutečné nejistoty. Skvělé dialogy, i prakticky vše odehrává uvnitř kardinálského sezení, nenudí ani chvíli.
Tatami (2023)
9
Předvídatelné, ale přesto svižné, poutavé s výbornými hereckými výkony. Fungování iránského režimu hodně připomíná období komunismu u nás. Ideologie nade vše. Režim je připraven obětovat i naději na získání mistrovského titulu a vyvíjí brutální nátlak na nadějnou judistku Leilu, aby odstoupila ze soutěže, jen aby dodržel svoje politické priority. Leila statečně bojuje nejen na tatami, ale proti tomuto hnusnému nátlaku, i když nemá šanci změnit politickou situaci v zemi, a navíc musí řešit dilema, že její postoje mohou ohrozit její blízké.
Ještě nejsem, kým chci být (2024)
8
Originální forma podporující intenzitu filmového zážitku. Nápad představit fotografku výhradně pomocí jejich fotek se na první dobrou nemusí zdát příliš originální. Kláře Tasovské však vyšla kompozice skvěle. Divák prochází společně s Libuší Jarcovjákovou jejím životem, hledáním, tápáním, zarputilým odhodláním fotit a zase fotit, ne však na kšeft, ale kvůli fotkám samotným. Jarcovjáková zásadně odmítala komerci, a to až do takových důsledků, že brala raději jednoduchou manuální práci než aby fotila jen pro výdělek. Vskutku originální autorka toužící za každou cenu být sama sebou.
