Otar Iosseliani: Nejlepší filmy
a seriály

?

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Pro výpočet kariérního skóre nebyly splněny podmínky.

Otar Iosseliani: Filmy a seriály

  • 1
  • 2
  • Žil zpívající drozd
    Žil zpívající drozd (1970)
    Film
    Žil zpívající drozd… tak začínají skoro všechny gruzínské pohádky. V případě Ioselianiho filmu má tato věta ráz spíše poetického konstatování. Gija, sympatický mladý muž kolem třicítky, hraje na bicí nástroje v tbiliském symfonickém orchestru. Během dne však chce toho co nejvíce stihnout, proto věčně někam pospíchá. Je všude a zároveň nikde, na nic a na nikoho nemá dost času, nejmíň sám na sebe. Žil zpívající drozd je nepatetickou úvahou nad hodnotami lidského života, která dodnes překvapuje nejen hloubkou své výpovědi, ale i svým zpracováním. Jedna situace přechází skoro nepostřehnutelně ve druhou a černobílá kamera je zachycuje takřka dokumentaristickým způsobem.
    70%
    Žil zpívající drozd… tak začínají skoro všechny gruzínské pohádky. V případě Ioselianiho filmu má tato věta ráz spíše poetického konstatování. Gija, sympatický mladý muž kolem třicítky, hraje na bicí nástroje v tbiliském symfonickém orchestru. Během dne však chce toho co nejvíce stihnout, proto věčně někam pospíchá. Je všude a zároveň nikde, na nic a na nikoho nemá dost času, nejmíň sám na sebe. Žil zpívající drozd je nepatetickou úvahou nad hodnotami lidského života, která dodnes překvapuje nejen hloubkou své výpovědi, ale i svým zpracováním. Jedna situace přechází skoro nepostřehnutelně ve druhou a černobílá kamera je zachycuje takřka dokumentaristickým způsobem.
    3
  • 4
  • Zimní píseň
    Zimní píseň (2015)
    Film

    Podoba může být zdrcující. Jako například ta mezi vikomtem, který během jakobínského teroru pokuřuje dýmku i cestou na gilotinu, armádním kaplanem s tetováním zbojníka na hrudi a posláním křtít vojáky, lupiče i násilníky, pařížským tulákem placatým jako palačinka poté, co ho přejel parní válec a v neposlední řadě také kultivovaným domovníkem – příležitostným prodejcem zbraní – luxusního domu. Právě v tomto domě se protnou osudy takřka všech postav filmu. Samozřejmě s výjimkou bezdomovců, které policisté nemilosrdně převážejí z místa na místo. Ale i přes všechen ten chaos se najde místo pro sny, lásku a přátelství, což nám dává naději, že zítřek bude lepší než dnešek. (Ostrava Kamera Oko)

    Žánry:DramaKomedie
    65%

    Podoba může být zdrcující. Jako například ta mezi vikomtem, který během jakobínského teroru pokuřuje dýmku i cestou na gilotinu, armádním kaplanem s tetováním zbojníka na hrudi a posláním křtít vojáky, lupiče i násilníky, pařížským tulákem placatým jako palačinka poté, co ho přejel parní válec a v neposlední řadě také kultivovaným domovníkem – příležitostným prodejcem zbraní – luxusního domu. Právě v tomto domě se protnou osudy takřka všech postav filmu. Samozřejmě s výjimkou bezdomovců, které policisté nemilosrdně převážejí z místa na místo. Ale i přes všechen ten chaos se najde místo pro sny, lásku a přátelství, což nám dává naději, že zítřek bude lepší než dnešek. (Ostrava Kamera Oko)

    Žánry:DramaKomedie
    5
  • 6
  • Ráno v Benátkách
    Ráno v Benátkách (2002)
    FilmRole: Enzo di Martino
    Pondělí ráno. Vincent vstává v pět hodin, nasedá do svého opotřebovaného auta a hodinu a půl jede do továrny, kde se celý den věnuje tupé a monotónní práci, při které si nesmí ani zakouřit. Po návratu domů by nejraději maloval, samotu jeho ateliéru však permanentně narušují rodinné povinnosti. Práce, žena i děti mu ze života dělají peklo, a tak si jednoho dne koupí lístek do Benátek a bez varování odjíždí. Po dlouhé době se dokáže radovat z obyčejného dne, prochází se městem a potkává jistého Carla, který mu nabídne nocleh. Ráno je oba nezvykle brzo probouzí budík. Je pondělí a Carlo musí do továrny, kde se nesmí kouřit a kde se hodně a jednotvárně pracuje. Vincent raději cestuje dál, neznámo kam, a když se po zhruba osmi měsících jednoho večera opět ukáže ve svém stavení kdesi na francouzském venkově, zjišťuje, že rodina si jeho nepřítomnosti málem ani nevšimla. Ráno tedy v pět hodin vstane, nasedne do svého opotřebovaného auta a hodinu a půl jede do továrny, kde se celý den věnuje tupé a monotónní práci, při které si nesmí ani zakouřit.

    Snímek byl na Berlinale 2002 oceněn Stříbrným medvědem za nejlepší režii.
    63%
    Pondělí ráno. Vincent vstává v pět hodin, nasedá do svého opotřebovaného auta a hodinu a půl jede do továrny, kde se celý den věnuje tupé a monotónní práci, při které si nesmí ani zakouřit. Po návratu domů by nejraději maloval, samotu jeho ateliéru však permanentně narušují rodinné povinnosti. Práce, žena i děti mu ze života dělají peklo, a tak si jednoho dne koupí lístek do Benátek a bez varování odjíždí. Po dlouhé době se dokáže radovat z obyčejného dne, prochází se městem a potkává jistého Carla, který mu nabídne nocleh. Ráno je oba nezvykle brzo probouzí budík. Je pondělí a Carlo musí do továrny, kde se nesmí kouřit a kde se hodně a jednotvárně pracuje. Vincent raději cestuje dál, neznámo kam, a když se po zhruba osmi měsících jednoho večera opět ukáže ve svém stavení kdesi na francouzském venkově, zjišťuje, že rodina si jeho nepřítomnosti málem ani nevšimla. Ráno tedy v pět hodin vstane, nasedne do svého opotřebovaného auta a hodinu a půl jede do továrny, kde se celý den věnuje tupé a monotónní práci, při které si nesmí ani zakouřit.

    Snímek byl na Berlinale 2002 oceněn Stříbrným medvědem za nejlepší režii.
    7
  • Chantrapas
    Chantrapas (2010)
    Film

    Mladý gruzínský filmař Nicolas nechce nic víc, než točit své filmy. Po ideologických půtkách utíká z domoviny do Francie, nicméně země umění zaslíbená mu brzy začne házet kameny pod nohy. Poslední snímek ve Francii žijícího gruzínského režiséra Otara Iosselianiho nepochybně nese autobiografické rysy. Spíše než o jednoznačnou osobní výpověď tu ovšem jde – stejně jako v jeho starších snímcích – o univerzální, meditativní, lyrické podobenství. Iosseliani se vyhýbá vysvětlování či ponoru do psychiky postav. Subtilní etudy se odehrávají v dlouhých záběrech, zakončených často nenápadnými pointami a vše směřuje k hádankovitému zamyšlení nad krajinou a lidmi, jež v ní žijí. Jemná ironie dotváří jedinečnou náladu, obrazy tady hovoří samy za sebe.

    Žánry:Drama
    60%

    Mladý gruzínský filmař Nicolas nechce nic víc, než točit své filmy. Po ideologických půtkách utíká z domoviny do Francie, nicméně země umění zaslíbená mu brzy začne házet kameny pod nohy. Poslední snímek ve Francii žijícího gruzínského režiséra Otara Iosselianiho nepochybně nese autobiografické rysy. Spíše než o jednoznačnou osobní výpověď tu ovšem jde – stejně jako v jeho starších snímcích – o univerzální, meditativní, lyrické podobenství. Iosseliani se vyhýbá vysvětlování či ponoru do psychiky postav. Subtilní etudy se odehrávají v dlouhých záběrech, zakončených často nenápadnými pointami a vše směřuje k hádankovitému zamyšlení nad krajinou a lidmi, jež v ní žijí. Jemná ironie dotváří jedinečnou náladu, obrazy tady hovoří samy za sebe.

    Žánry:Drama
    8
  • Podzimní zahrady
    Podzimní zahrady (2006)
    FilmRole: Arnaud
    Vincent je ministrem, ale šlapou mu na paty. Nikoho tedy příliš nepřekvapí, když musí z úřadu odejít a ponořit se zpátky do obyčejného života. Tam se na něj sesypou staré známosti a matka. Přesto Vincent pomalu začíná zjišťovat, že život „tam dole“ je vlastně krásný. Ioseliani natočil břitkou politickou satiru, kdy se mu výborně daří dramatizovat takové věci jako korupci, touhu po penězích a maloměšťáctví, a to prostřednictvím situačních gagů. Mezi ty nejdůslednější pak patří obsazení Michela Piccoliho do role Vincentovy matky. S takovou chutí zahranou stařenku v současném filmu tak snadno nenalezneme. Za kameru se postavil spolupracovník slavných (J. Rivette, A. Varda, F. Truffaut) William Lubtchansky. (FEBIOFEST 2007)
    Žánry:Komedie
    59%
    Vincent je ministrem, ale šlapou mu na paty. Nikoho tedy příliš nepřekvapí, když musí z úřadu odejít a ponořit se zpátky do obyčejného života. Tam se na něj sesypou staré známosti a matka. Přesto Vincent pomalu začíná zjišťovat, že život „tam dole“ je vlastně krásný. Ioseliani natočil břitkou politickou satiru, kdy se mu výborně daří dramatizovat takové věci jako korupci, touhu po penězích a maloměšťáctví, a to prostřednictvím situačních gagů. Mezi ty nejdůslednější pak patří obsazení Michela Piccoliho do role Vincentovy matky. S takovou chutí zahranou stařenku v současném filmu tak snadno nenalezneme. Za kameru se postavil spolupracovník slavných (J. Rivette, A. Varda, F. Truffaut) William Lubtchansky. (FEBIOFEST 2007)
    Žánry:Komedie
    9