?

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Pro výpočet kariérního skóre nebyly splněny podmínky.

Jerome Thiault: Filmy a seriály

  • Delikatesy
    Delikatesy (1991)
    Film

    Poetická černá komedie DELIKATESY je dlouho připravovaným celovečerním režijním debutem souznící autorské dvojice Jeana-Pierra Jeuneta a Marca Cara. Snímek je plodem práce skupiny nadšenců, milujících kinematografii a jako mnoho jiných před nimi toužících natočit film, jaký by sami chtěli vidět. I přes nízký rozpočet, omezující původní plány, se jim podařilo realizovat originální, vizuálně fascinující vizi, nabitou filmařskou energií a inteligencí, smyslem pro absurdní drobnokresbu, něžnou poetičností a přesnými brutálními gagy.

    Příběh situují tvůrci do blíže neurčené budoucnosti, snad po nukleární katastrofě, mající ovšem četné znaky 30. a počátku 60. let (doba dětství autorů); kritici si pro označení tohoto stylu vypomohli termínem "retrofiction". Na zbořené periferii ční do noci starý činžák. Jeho majitelem je řezník, jehož krámek s delikatesami přes obecný nedostatek oplývá čas od času masem. Nájemníci-nakupující si to samozřejmě dávají do souvislosti s četnými zmizeními osob. Do domu přichází na inzerát jako domovník bývalý klaun Louison, jehož přítomnost ukončí krutovládu obávaného domácího a nastolí po věčné noci nový den. Ani tajemní trogloté, žijící v kanalizaci a chystající vzpouru, nemohou už zůstat neteční k událostem nahoře, zvláště když je půvabná řezníkova dcera Julie poprosí o pomoc pro Louisona, s nímž ji spojují milostná pouta. Něžný příběh o lásce, překonávající všechny překážky, vychází z tradice francouzského filmu (poetický realismus Juliena Duviviera a Marcela Carného, "předměstské" lidové komedie Reného Claira, něžné crazy Jacquesa Tatiho). Konfrontuje ji však s brutální realitou současnosti, odraženou v estetice a emocionalitě soudobého filmu (bratři Coenové, Peter Greenaway, Terry Gilliam).

    Celý Snímek vznikl v ateliéru a hrají v něm málo známí herci, jejichž tváře a stylizovanost hereckého projevu ladí s bizarní atmosférou snímku. I přes četné přiznané inspirace ("Je to trochu tak, jako by se Marcel Carné díval na Spielberga, který zrovna viděl Gilliama, a ten předtím sledoval Leoneho...") je film originální vizí, jež je pro filmové labužníky skutečnou delikatesou.

    70%

    Poetická černá komedie DELIKATESY je dlouho připravovaným celovečerním režijním debutem souznící autorské dvojice Jeana-Pierra Jeuneta a Marca Cara. Snímek je plodem práce skupiny nadšenců, milujících kinematografii a jako mnoho jiných před nimi toužících natočit film, jaký by sami chtěli vidět. I přes nízký rozpočet, omezující původní plány, se jim podařilo realizovat originální, vizuálně fascinující vizi, nabitou filmařskou energií a inteligencí, smyslem pro absurdní drobnokresbu, něžnou poetičností a přesnými brutálními gagy.

    Příběh situují tvůrci do blíže neurčené budoucnosti, snad po nukleární katastrofě, mající ovšem četné znaky 30. a počátku 60. let (doba dětství autorů); kritici si pro označení tohoto stylu vypomohli termínem "retrofiction". Na zbořené periferii ční do noci starý činžák. Jeho majitelem je řezník, jehož krámek s delikatesami přes obecný nedostatek oplývá čas od času masem. Nájemníci-nakupující si to samozřejmě dávají do souvislosti s četnými zmizeními osob. Do domu přichází na inzerát jako domovník bývalý klaun Louison, jehož přítomnost ukončí krutovládu obávaného domácího a nastolí po věčné noci nový den. Ani tajemní trogloté, žijící v kanalizaci a chystající vzpouru, nemohou už zůstat neteční k událostem nahoře, zvláště když je půvabná řezníkova dcera Julie poprosí o pomoc pro Louisona, s nímž ji spojují milostná pouta. Něžný příběh o lásce, překonávající všechny překážky, vychází z tradice francouzského filmu (poetický realismus Juliena Duviviera a Marcela Carného, "předměstské" lidové komedie Reného Claira, něžné crazy Jacquesa Tatiho). Konfrontuje ji však s brutální realitou současnosti, odraženou v estetice a emocionalitě soudobého filmu (bratři Coenové, Peter Greenaway, Terry Gilliam).

    Celý Snímek vznikl v ateliéru a hrají v něm málo známí herci, jejichž tváře a stylizovanost hereckého projevu ladí s bizarní atmosférou snímku. I přes četné přiznané inspirace ("Je to trochu tak, jako by se Marcel Carné díval na Spielberga, který zrovna viděl Gilliama, a ten předtím sledoval Leoneho...") je film originální vizí, jež je pro filmové labužníky skutečnou delikatesou.

    1
  • Ráno v Benátkách
    Ráno v Benátkách (2002)
    Film
    Pondělí ráno. Vincent vstává v pět hodin, nasedá do svého opotřebovaného auta a hodinu a půl jede do továrny, kde se celý den věnuje tupé a monotónní práci, při které si nesmí ani zakouřit. Po návratu domů by nejraději maloval, samotu jeho ateliéru však permanentně narušují rodinné povinnosti. Práce, žena i děti mu ze života dělají peklo, a tak si jednoho dne koupí lístek do Benátek a bez varování odjíždí. Po dlouhé době se dokáže radovat z obyčejného dne, prochází se městem a potkává jistého Carla, který mu nabídne nocleh. Ráno je oba nezvykle brzo probouzí budík. Je pondělí a Carlo musí do továrny, kde se nesmí kouřit a kde se hodně a jednotvárně pracuje. Vincent raději cestuje dál, neznámo kam, a když se po zhruba osmi měsících jednoho večera opět ukáže ve svém stavení kdesi na francouzském venkově, zjišťuje, že rodina si jeho nepřítomnosti málem ani nevšimla. Ráno tedy v pět hodin vstane, nasedne do svého opotřebovaného auta a hodinu a půl jede do továrny, kde se celý den věnuje tupé a monotónní práci, při které si nesmí ani zakouřit.

    Snímek byl na Berlinale 2002 oceněn Stříbrným medvědem za nejlepší režii.
    63%
    Pondělí ráno. Vincent vstává v pět hodin, nasedá do svého opotřebovaného auta a hodinu a půl jede do továrny, kde se celý den věnuje tupé a monotónní práci, při které si nesmí ani zakouřit. Po návratu domů by nejraději maloval, samotu jeho ateliéru však permanentně narušují rodinné povinnosti. Práce, žena i děti mu ze života dělají peklo, a tak si jednoho dne koupí lístek do Benátek a bez varování odjíždí. Po dlouhé době se dokáže radovat z obyčejného dne, prochází se městem a potkává jistého Carla, který mu nabídne nocleh. Ráno je oba nezvykle brzo probouzí budík. Je pondělí a Carlo musí do továrny, kde se nesmí kouřit a kde se hodně a jednotvárně pracuje. Vincent raději cestuje dál, neznámo kam, a když se po zhruba osmi měsících jednoho večera opět ukáže ve svém stavení kdesi na francouzském venkově, zjišťuje, že rodina si jeho nepřítomnosti málem ani nevšimla. Ráno tedy v pět hodin vstane, nasedne do svého opotřebovaného auta a hodinu a půl jede do továrny, kde se celý den věnuje tupé a monotónní práci, při které si nesmí ani zakouřit.

    Snímek byl na Berlinale 2002 oceněn Stříbrným medvědem za nejlepší režii.
    2