?

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Pro výpočet kariérního skóre nebyly splněny podmínky.

Miloš Bergl: Filmy a seriály

  • Postava k podpírání
    Postava k podpírání (1963)
    Film
    • Voyo
    • KVIFF TV
    Od začátku se v příběhu vrší podivné události – hrdina si z půjčovny koček odnáší jednu domů, a když ji chce druhý den vrátit, zjistí, že půjčovna zmizela. Atmosféra potemní ještě víc poté, co se nešťastník obrátí pro pomoc na úřady: chodby v ponurých budovách neberou konce, byrokrati v kancelářích jsou nepřátelští a na každém kroku čekají mrazivě bizarní překvapení. Juráček hned ve své prvotině prokázal, že je typem intelektuálního tvůrce a že má blízko ke Kafkovu nahlížení na lidský úděl i ke způsobu jeho psaní. Ryze filmovými prostředky dosahuje autorova znepokojivého nesouladu mezi strohým, věcným popisem a situacemi připomínajícími zlý sen. (KVIFF)
    Žánry:DramaKomedie
    75%
    Od začátku se v příběhu vrší podivné události – hrdina si z půjčovny koček odnáší jednu domů, a když ji chce druhý den vrátit, zjistí, že půjčovna zmizela. Atmosféra potemní ještě víc poté, co se nešťastník obrátí pro pomoc na úřady: chodby v ponurých budovách neberou konce, byrokrati v kancelářích jsou nepřátelští a na každém kroku čekají mrazivě bizarní překvapení. Juráček hned ve své prvotině prokázal, že je typem intelektuálního tvůrce a že má blízko ke Kafkovu nahlížení na lidský úděl i ke způsobu jeho psaní. Ryze filmovými prostředky dosahuje autorova znepokojivého nesouladu mezi strohým, věcným popisem a situacemi připomínajícími zlý sen. (KVIFF)
    Žánry:DramaKomedie
    1
  • Kdyby tisíc klarinetů
    Kdyby tisíc klarinetů (1964)
    Film
    • Voyo
    • O2 TV
    • Filmbox+
    Vojín Schulze (J. Menzel), smolař a klarinetista v jedné osobě, jednoho dne dezertuje před vojenským drilem. Na chvíli najde azyl ve škole nedalekého lázeňského města Alkalis. Tam právě přijede štáb nezávislé televizní společnosti Televis, vedený režisérkou Terezou (J. Brejchová). Ta má natočit reportáž o odhalení sochy J. S. Bacha. Mrtvý velikán však toho dne způsobí neobvyklý zázrak: zachrání klarinetistu Schulzeho před zastřelením, a to tak, že promění zbraně všech zdejších vojáků v hudební nástroje. Tereza tak místo původní nezáživné reportáže odvysílá senzační zprávy o zázraku. A protože vysílání má mimořádný divácký úspěch, dostane dívka za úkol uspořádat do druhého dne velkolepou televizní revui. Pomohou jí k tomu populární pěvecké hvězdy (K. Gott, H. Hegerová), členové televizního baletu, ale také někteří vojáci, kteří našli v hudbě zalíbení (W. Matuška, J. Šlitr, J. Suchý...). Nepřátelé z ministerstva války však nezahálejí. Kují různé diverzní plány a mimo jiné vysílají do kasáren elitní přepadový oddíl, ovládající balet... Slavný český muzikál z roku 1964 vznikl podle stejnojmenného divadelního "leporela" Jiřího Suchého, které mělo premiéru v prosinci 1958 v Divadle Na zábradlí. (Česká televize)
    73%
    Vojín Schulze (J. Menzel), smolař a klarinetista v jedné osobě, jednoho dne dezertuje před vojenským drilem. Na chvíli najde azyl ve škole nedalekého lázeňského města Alkalis. Tam právě přijede štáb nezávislé televizní společnosti Televis, vedený režisérkou Terezou (J. Brejchová). Ta má natočit reportáž o odhalení sochy J. S. Bacha. Mrtvý velikán však toho dne způsobí neobvyklý zázrak: zachrání klarinetistu Schulzeho před zastřelením, a to tak, že promění zbraně všech zdejších vojáků v hudební nástroje. Tereza tak místo původní nezáživné reportáže odvysílá senzační zprávy o zázraku. A protože vysílání má mimořádný divácký úspěch, dostane dívka za úkol uspořádat do druhého dne velkolepou televizní revui. Pomohou jí k tomu populární pěvecké hvězdy (K. Gott, H. Hegerová), členové televizního baletu, ale také někteří vojáci, kteří našli v hudbě zalíbení (W. Matuška, J. Šlitr, J. Suchý...). Nepřátelé z ministerstva války však nezahálejí. Kují různé diverzní plány a mimo jiné vysílají do kasáren elitní přepadový oddíl, ovládající balet... Slavný český muzikál z roku 1964 vznikl podle stejnojmenného divadelního "leporela" Jiřího Suchého, které mělo premiéru v prosinci 1958 v Divadle Na zábradlí. (Česká televize)
    2
  • Démanty noci
    Démanty noci (1964)
    Film
    • Voyo
    • O2 TV
    • iTunes
    • +1
    Celovečerní debut režiséra Jana Němce je dramatem na hranici života a smrti. Útěk dvou židovských mladíků z transportu smrti naturalisticky zachycuje stavy únavy, úzkosti, hladu a ohrožení. Obrazy úniku psychicky i fyzicky vyčerpaných mužů jsou prokládány asociativními retrospektivami, sny a halucinacemi, které zpřítomňují subjektivní vnímání obou protagonistů. Když Démanty noci v roce 1964 získaly Velkou cenu na MFF v Mannheimu-Heidelbergu, šlo o jeden z prvních mezinárodních úspěchů československé nové vlny. Volná adaptace povídky Tma nemá stín od spisovatele Arnošta Lustiga stála na počátku kariéry tehdy osmadvacetiletého Jana Němce, jednoho z nejoriginálnějších českých filmařů 60. let. V Démantech noci je téma holokaustu nahlédnuto intenzivně subjektivním pohledem. Režisér vytvořil několik verzí filmu, než nalezl adekvátní audiovizuální tvar vypovídající o extrémním prožitku existence. Styl technicky i narativně provokativního díla sám Němec charakterizoval jako „snový realismus“, čemuž odpovídají nejen vizuální kompozice, ale i minimum dialogů a ticho jako dramatvorný prvek. (Národní filmový archiv)
    Režie:Jan Němec
    70%
    Celovečerní debut režiséra Jana Němce je dramatem na hranici života a smrti. Útěk dvou židovských mladíků z transportu smrti naturalisticky zachycuje stavy únavy, úzkosti, hladu a ohrožení. Obrazy úniku psychicky i fyzicky vyčerpaných mužů jsou prokládány asociativními retrospektivami, sny a halucinacemi, které zpřítomňují subjektivní vnímání obou protagonistů. Když Démanty noci v roce 1964 získaly Velkou cenu na MFF v Mannheimu-Heidelbergu, šlo o jeden z prvních mezinárodních úspěchů československé nové vlny. Volná adaptace povídky Tma nemá stín od spisovatele Arnošta Lustiga stála na počátku kariéry tehdy osmadvacetiletého Jana Němce, jednoho z nejoriginálnějších českých filmařů 60. let. V Démantech noci je téma holokaustu nahlédnuto intenzivně subjektivním pohledem. Režisér vytvořil několik verzí filmu, než nalezl adekvátní audiovizuální tvar vypovídající o extrémním prožitku existence. Styl technicky i narativně provokativního díla sám Němec charakterizoval jako „snový realismus“, čemuž odpovídají nejen vizuální kompozice, ale i minimum dialogů a ticho jako dramatvorný prvek. (Národní filmový archiv)
    Režie:Jan Němec
    3
  • Pražské blues
    Pražské blues (1963)
    Film

    Dobově vcelku ojedinělý pokus o zachycení internacionalizace, kde jsou hlavní postavy tmavé pleti a afrického původu, což je i dnes v tuzemském filmu dosti ojedinělé. Zároveň však hlavní tématem není rasismus a skrze ústřední dvojici zahraničních studentů vidíme Československo cizineckou optikou. Snímku jako řadě dalších spíš než o přenesení mnohovrstevnatých dějových linek jde o zprostředkování pocitů, atmosféry a prožitků hlavních postav. Ve filmu hraje důležitou roli hudba, konkrétně jazzová, což je další typický znak pro snímky té doby, kdy už hudba neslouží jako pouhý doplněk či sólový hit s potenciálem objevit se na deskách a v rádiích, ale stejnou měrou jako ostatní formální prostředky dotváří celistvý obraz díla. Zápletka se odehrává na pomyslném pozadí a do popředí vstupuje melancholická nostalgie, milostné vzplanutí a stesk po domově.

    Žánry:Drama
    54%

    Dobově vcelku ojedinělý pokus o zachycení internacionalizace, kde jsou hlavní postavy tmavé pleti a afrického původu, což je i dnes v tuzemském filmu dosti ojedinělé. Zároveň však hlavní tématem není rasismus a skrze ústřední dvojici zahraničních studentů vidíme Československo cizineckou optikou. Snímku jako řadě dalších spíš než o přenesení mnohovrstevnatých dějových linek jde o zprostředkování pocitů, atmosféry a prožitků hlavních postav. Ve filmu hraje důležitou roli hudba, konkrétně jazzová, což je další typický znak pro snímky té doby, kdy už hudba neslouží jako pouhý doplněk či sólový hit s potenciálem objevit se na deskách a v rádiích, ale stejnou měrou jako ostatní formální prostředky dotváří celistvý obraz díla. Zápletka se odehrává na pomyslném pozadí a do popředí vstupuje melancholická nostalgie, milostné vzplanutí a stesk po domově.

    Žánry:Drama
    4