Jindřich Fiala (I)

Jindřich Fiala se narodil 3. února 1897 v Praze, tehdejším Rakousko-Uhersku. Po krátkém studiu jej okouzlilo filmové umění, kterému se od svých pětadvaceti let plně věnoval.

Začátky filmové kariéry

Svou filmovou dráhu zahájil v němém filmu počátkem 20. let 20. století. Debutoval v roce 1922 ve filmu "Proč se nesměješ" režiséra Emana Fialy, kde ztvárnil roli oživlé loutky. V následujících letech se objevil v řadě dalších němých filmů, často v epizodních rolích.

Přechod k zvukovému filmu

S nástupem zvukového filmu ve 30. letech pokračoval ve své herecké kariéře. Objevil se například ve filmech "Písničkář" (1932), "Pepina Rejholcová" (1932) či "Štvaní lidé" (1933). Jeho role byly převážně menší, ale výrazné, často ztvárňoval postavy listonošů, hostů či zřízenců.

Práce za kamerou

Kromě herectví se Jindřich Fiala věnoval i práci za kamerou. Působil jako asistent režie a vedoucí výroby u několika filmů, například "Rozmary mládí" (1933), "Polibek ve sněhu" (1935) či "Cech panen kutnohorských" (1938). Tato činnost mu umožnila hlubší vhled do filmové produkce a rozšířila jeho působení v české kinematografii.

Role během okupace

Během druhé světové války pokračoval ve filmování. Objevil se ve filmech jako "Kristián" (1939), kde ztvárnil závozníka s minerálkou, či "Humoreska" (1939) v roli kamelota. I v tomto období se jeho role soustředily na menší, ale zapamatovatelné postavy.

Poválečná tvorba

Po válce se jeho filmová aktivita postupně snižovala. Mezi jeho poslední role patří postava klienta banky ve filmu "Pancho se žení" (1946) či muzikanta ve snímku "Muzikant" (1947). Jeho posledním filmem byl "Případ Z-8" (1948), kde ztvárnil dělníka.

Osobní život a odkaz

Jindřich Fiala zemřel 11. srpna 1950 v Praze ve věku 53 let.