Otto Zelenka

Otto Zelenka (12. března 1931 Kralupy nad Vltavou – 22. října 2013 Praha) byl český spisovatel, dramatik, dramaturg a scenárista. V letech 1950 – 1954 vystudoval scenáristiku a dramaturgii na pražské FAMU a následně se stal jedním z nejvýznamnějších autorů československé televizní a filmové dramatiky. Profesní začátky a spolupráce s Československou televizí Otto Zelenka byl dramaturgem literárně – dramatické redakce Československé televize (1954 – 1956), dále dramaturgem (1956 – 1970) a scenáristou (1970 – 1990) Filmového studia Barrandov. Po odchodu na odpočinek se stal odborným asistentem na FAMU (1990 – 1996). Jako autor se pohyboval v rozmanitém spektru žánrů a námětů. Od komediálních látek přecházel až ke psychologickým, dramatickým a společensky závažným látkám. Spolupráce s režisérem Františkem Filipem Na konci šedesátých let napsal pro režiséra Františka Filipa scénář k filmu Odvážná slečna. Začala tak jejich dlouholetá spolupráce, která vyvrcholila seriály podle literárních předloh. V přelomovém roce 1968 Zelenka s režisérem Františkem Filipem připravil ságu dvou rodů z vrcholného období národního obrození seriál Sňatky z rozumu podle předlohy Vladimíra Neffa. Za seriál Sňatky z rozumu získal Cenu v kategorii televizních děl literárně dramatických (1969) v Umělecké soutěži k 50. výročí ČSR. Nejvýznamnější televizní seriály a adaptace Otto Zelenka se proslavil především jako autor úspěšných televizních seriálů podle literárních předloh. Podílel se na seriálech Sňatky z rozumu (1968), F.L. Věk (1971), Kamenný řád (1976), Stavy rachotí (1983), Zlá krev (1987), Cirkus Humberto (1988), O zvířatech a lidech (1995) a Manželská tonutí (1996). V dalším přepisu literární předlohy, tentokrát románu Aloise Jiráska F. L. Věk, si i zahrál – Režisér František Filip (jeho další častý spolupracovník) mu svěřil roličku mnicha v F. L. Věkovi. Filmová tvorba a krytí zakázaných autorů V oblasti filmové tvorby Otto Zelenka napsal scénáře k několika významným snímkům. Podle jeho námětů nebo scénářů, na nichž většinou spolupracoval s režiséry či jinými autory, byly natočeny celovečerní filmy Hlavní výhra (1958; r. Ivo Novák), Život pro Jana Kašpara (1959; r. Vladimír Sís), Dům na Ořechovce (1959; r. Vladislav Delong), Každá koruna dobrá (1961; r. Zbyněk Brynych), Začít znova (1963; r. Miroslav Hubáček), Skok do tmy (1964; r. Vladislav Delong), Flám (1966; r. Miroslav Hubáček), Odvážná slečna (1969; r. František Filip), Tajemství zlatého Buddhy (1973; r. Dušan Klein), Písně by neměly umírat (1983; r. Georgij Kalatozišvili), Tísňové volání (1985; r. Miloš Zábranský), Člověk proti zkáze (1989; r. Štěpán Skalský). Snímek Štěpána Skalského Člověk proti zkáze lze považovat za autorský (aniž se tím opomíjí přínos spoluscenáristy Otto Zelenky). Třeba dodat, že svým jménem za normalizace kryl scénáře zakázaného Františka Pavlíčka (Velké trápení z roku 1974, televizní inscenace Trhani a Šimona). Scénář psychologického dramatu byl dílem zakázaného Františka Pavlíčka, kterého v titulcích kryli kolegové Otto a Bohumila Zelenkovi. Rodinné zázemí a odkaz Otto Zelenka byl bratr humoristy a scenáristy Bedřicha Zelenky, manžel scenáristky a dramaturgyně Bohumily Zelenkové a otec režiséra a scenáristy Petra Zelenky. Nejbližší spolupracovnicí Otto Zelenky byla dlouho jeho manželka Bohumila. Jeho syn Petr je úspěšným filmovým režisérem a scenáristou (Knoflíkáři, Rok ďábla, Příběhy obyčejného šílenství).