?

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Pro výpočet kariérního skóre nebyly splněny podmínky.

Kjell Gustavsson: Filmy a seriály

  • Fanny a Alexandr
    Fanny a Alexandr (1982)
    Film
    • Edison
    Velkorysý tříhodinový projekt (v televizní verzi pětihodinový) realizoval Bergman ve své vlasti po několikaletém exilovém pobytu v Německu, kam se uchýlil na protest vůči skandální daňové aféře. Rozsáhlá rodinná měšťanská freska z počátku našeho století se očividně zrodila z Bergmanových autobiografických vzpomínek na dětství, i když těžil i z bohaté dětské fantazie. Ačkoli tento film zamýšlel jako poslední filmové dílo, své rozhodnutí od té doby už několikrát porušil. Přesto jej lze považovat za umělecky vrcholné dovršení jeho filmařské dráhy. Film představuje antologii Bergmanova díla, jež v souhrnu nabylo mocné pozitivní energie. Starý mistr překvapivě prosvětlil své celoživotní chmury a pohlédl na lidskou bídu a utrpení s vyrovnaností a úsměvem, který v jeho filmu umí vykouzlit šarmantní babička Ekdahlová. Nejroztodivnější lidské osudy členů Ekdahlova klanu - viděny dětskýma očima citlivého Alexandra - jsou ztlumeny, humorizovány nebo zaplašeny čarodějnými kouzly židovského starožitníka Izáka. Problémy lidské existence, které v někdejších Bergmanových filmech navozovaly tragickou tóninu nebo vedly ke skepsi či deziluzi, jsou v tomto filmu moudře odsouvány do pozadí sub specie aeternitatis. Finální rodinná oslava, kde se všichni radují ze života a z dobra zvítězivšího nad zlem, je téměř pohádkově idylická a zazní jako hymnická oslava všelidské pospolitosti a lásky. Oscar 1984 (nejlepší zahraniční film roku), BAFTA (nejlepší film roku), CÉZAR 1983 (nejlepš film roku), Zlatý glóbus 1984 (nejlepší film roku), Guldbagge 1984 (nejlepší film i režisér roku), Benátky 1983 (cena FIPRESCI).
    77%
    Velkorysý tříhodinový projekt (v televizní verzi pětihodinový) realizoval Bergman ve své vlasti po několikaletém exilovém pobytu v Německu, kam se uchýlil na protest vůči skandální daňové aféře. Rozsáhlá rodinná měšťanská freska z počátku našeho století se očividně zrodila z Bergmanových autobiografických vzpomínek na dětství, i když těžil i z bohaté dětské fantazie. Ačkoli tento film zamýšlel jako poslední filmové dílo, své rozhodnutí od té doby už několikrát porušil. Přesto jej lze považovat za umělecky vrcholné dovršení jeho filmařské dráhy. Film představuje antologii Bergmanova díla, jež v souhrnu nabylo mocné pozitivní energie. Starý mistr překvapivě prosvětlil své celoživotní chmury a pohlédl na lidskou bídu a utrpení s vyrovnaností a úsměvem, který v jeho filmu umí vykouzlit šarmantní babička Ekdahlová. Nejroztodivnější lidské osudy členů Ekdahlova klanu - viděny dětskýma očima citlivého Alexandra - jsou ztlumeny, humorizovány nebo zaplašeny čarodějnými kouzly židovského starožitníka Izáka. Problémy lidské existence, které v někdejších Bergmanových filmech navozovaly tragickou tóninu nebo vedly ke skepsi či deziluzi, jsou v tomto filmu moudře odsouvány do pozadí sub specie aeternitatis. Finální rodinná oslava, kde se všichni radují ze života a z dobra zvítězivšího nad zlem, je téměř pohádkově idylická a zazní jako hymnická oslava všelidské pospolitosti a lásky. Oscar 1984 (nejlepší zahraniční film roku), BAFTA (nejlepší film roku), CÉZAR 1983 (nejlepš film roku), Zlatý glóbus 1984 (nejlepší film roku), Guldbagge 1984 (nejlepší film i režisér roku), Benátky 1983 (cena FIPRESCI).
    1
  • Tak jako v nebi
    Tak jako v nebi (2004)
    Film
    Světoznámý dirigent Daniel Daréus musí náhle ze zdravotních důvodů přerušit svou kariéru. Vrací se do vesnice na severu Švédska, do místa, kde strávil své dětství. Netrvá dlouho a je požádán, aby si přišel poslechnout zkoušku kostelního sboru, který se schází každý čtvrtek na faře. Stačí přijít a dát pár dobrých rad. Takovou prosbu nelze odmítnout. Proti své vůli se Daniel stává sbormistrem. Sbor se vyvíjí a roste. Daniel si dělá přátele i nepřátele. A najde lásku.
    Režie:Kay Pollak
    76%
    Světoznámý dirigent Daniel Daréus musí náhle ze zdravotních důvodů přerušit svou kariéru. Vrací se do vesnice na severu Švédska, do místa, kde strávil své dětství. Netrvá dlouho a je požádán, aby si přišel poslechnout zkoušku kostelního sboru, který se schází každý čtvrtek na faře. Stačí přijít a dát pár dobrých rad. Takovou prosbu nelze odmítnout. Proti své vůli se Daniel stává sbormistrem. Sbor se vyvíjí a roste. Daniel si dělá přátele i nepřátele. A najde lásku.
    Režie:Kay Pollak
    2
  • 3
  • S nejlepšími úmysly
    S nejlepšími úmysly (1992)
    Film
    75%
    4
  • 5
  • Píseň pro Martina
    Píseň pro Martina (2001)
    Film
    Houslistka symfonického orchestru Barbara Hartmanová je léta vdaná a má dvě dospělé děti, stejně jako dirigent a skladatel Martin Fischer, který s orchestrem zkouší své nové dílo. Oba jsou ve věku, kdy už o citech příliš nepřemýšlejí, a přece se stane zázrak. Dva zralí lidé se do sebe hluboce zamilují a rozhodnou se, že spolu chtějí žít. Ne tajně nebo na zapřenou, ale jako manželé. Rozvod není ani pro jednoho z nich snadný, zvlášť Barbara musí za lásku platit ztrátou syna, který odmítá připustit, že i ona má právo na štěstí. Líbánky v Maroku jsou nezapomenutelné a dvojice prožívá nádherné chvíle souznění a tvůrčí spolupráce i po návratu domů, do Švédska. Martin je plný energie a začne komponovat novou operu, Barbara mu pomáhá a hudba provází jejich nový život na každém kroku. Také problémy s dětmi se postupně vyřeší a moudrého a laskavého Martina všichni respektují jako hlavu velké rodiny. Jenže pak se, nejprve nenápadně, objevují příznaky, že něco není v pořádku. Martin začne trpět nečekanými výpadky paměti a diagnóza zní: Alzheimerova choroba. Nemoc, kterou lze zpomalit, nikoliv však vyléčit, a která postupně zničí lidskou osobnost. Souboj lásky s děsivou chorobou je nerovný, zoufalý a plný bolesti i nového prozření...
    73%
    Houslistka symfonického orchestru Barbara Hartmanová je léta vdaná a má dvě dospělé děti, stejně jako dirigent a skladatel Martin Fischer, který s orchestrem zkouší své nové dílo. Oba jsou ve věku, kdy už o citech příliš nepřemýšlejí, a přece se stane zázrak. Dva zralí lidé se do sebe hluboce zamilují a rozhodnou se, že spolu chtějí žít. Ne tajně nebo na zapřenou, ale jako manželé. Rozvod není ani pro jednoho z nich snadný, zvlášť Barbara musí za lásku platit ztrátou syna, který odmítá připustit, že i ona má právo na štěstí. Líbánky v Maroku jsou nezapomenutelné a dvojice prožívá nádherné chvíle souznění a tvůrčí spolupráce i po návratu domů, do Švédska. Martin je plný energie a začne komponovat novou operu, Barbara mu pomáhá a hudba provází jejich nový život na každém kroku. Také problémy s dětmi se postupně vyřeší a moudrého a laskavého Martina všichni respektují jako hlavu velké rodiny. Jenže pak se, nejprve nenápadně, objevují příznaky, že něco není v pořádku. Martin začne trpět nečekanými výpadky paměti a diagnóza zní: Alzheimerova choroba. Nemoc, kterou lze zpomalit, nikoliv však vyléčit, a která postupně zničí lidskou osobnost. Souboj lásky s děsivou chorobou je nerovný, zoufalý a plný bolesti i nového prozření...
    6
  • Hodina vlků
    Hodina vlků (1968)
    Film
    • Edison

    V prvním filmu ostrovní trilogie (HODINA VLKŮ, HANBA, NÁRUŽIVOST), natočené na ostrově Fårö, se střetávají pozitivní a negativní síly, které se složitě přelévají v partnerském vztahu duševně nemocného malíře Johana (Max von Sydow) a jeho těhotné ženy. Zemitá Alma (Liv Ullmannová), prozářená vnitřním jasem a cele oddaná svému muži, bývá označována za jednu z nejkrásnějších ženských figur v Bergmanově filmografii. Její celistvá osobnost, kypící tělesným i duševním zdravím, napájená archetypální silou mateřství, se bytostně brání temnotám manželova vnitřního světa. Cit jí však velí sdílet s ním jeho úzkostné chiméry, a tak se nechá vtáhnout do Johanovy chorobně rozjitřené imaginace. Tam však už ztrácí svou světskou sílu a nedokáže muže uchránit před ničivými běsy. Po jeho zmizení zůstane Alma na ostrově sama, v očekávání dítěte, které se ovšem v Bergmanově filmu už nenarodí. Naděje, naznačovaná na začátku filmu v rozkvetlém stromu, se na jeho konci vytratila: Almu zastihujeme sedící pod holou kostrou stromu. V Bergmanových filmech bývá často mateřství upřeno právě těm hrdinkám, které jsou k němu svou přirozeností nejvíc disponované. A naopak ty, které jsou dětmi obdařené, k nim nenacházejí blízký vztah.

    Hodina vlka je časom medzi polnocou a úsvitom, kedy umiera najviac chorých a rodí sa najviac detí. Je to čas, kedy živých v hlbokom spánku prenasledujú ich najtemnejšie obavy a nočné mory. V tomto čase ožívajú duchovia a démoni. Tým musí čeliť Johan Borg, maliar sužovaný strachom i tvorivou krízou, ktorý žije na odľahlom ostrove ďaleko od ľudí iba so svojou tehotnou manželkou Almou. Johan sa noc čo noc vyhýba spánku, aby ušiel pred svojimi vnútornými démonmi. Počas prebdených nocí rozpráva žene zvláštne príbehy, nevedno či nočné mory alebo spomienky, a ona len počúva. Ich tichý život naruší bohémska spoločnosť schudobneného baróna von Merkensa, ktorý manželov pozve do svojho sídla na druhom konci ostrova. Počas tejto návštevy bujará spoločnosť konfrontuje Johana s jeho minulosťou a nočné mory sa náhle premieňajú na skutočnosť. Režisér Ingmar Bergman nakrútil existenciálne podobenstvo o strachu, driemajúcom v každom človeku, ako surreálne ladený horor. Fantázia sa v ňom mieša so skutočnosťou a pohlcuje hrdinov v bezodnej priepasti ich vlastného vnútra. Americká filmová kritika ocenila réžiu Ingmara Bergmana a združenie amerických filmárov National Board of Review udelilo herečke Liv Ullmannovej cenu za stvárnenie úlohy Almy Borgovej.

    Žánry:DramaHororGotický
    72%

    V prvním filmu ostrovní trilogie (HODINA VLKŮ, HANBA, NÁRUŽIVOST), natočené na ostrově Fårö, se střetávají pozitivní a negativní síly, které se složitě přelévají v partnerském vztahu duševně nemocného malíře Johana (Max von Sydow) a jeho těhotné ženy. Zemitá Alma (Liv Ullmannová), prozářená vnitřním jasem a cele oddaná svému muži, bývá označována za jednu z nejkrásnějších ženských figur v Bergmanově filmografii. Její celistvá osobnost, kypící tělesným i duševním zdravím, napájená archetypální silou mateřství, se bytostně brání temnotám manželova vnitřního světa. Cit jí však velí sdílet s ním jeho úzkostné chiméry, a tak se nechá vtáhnout do Johanovy chorobně rozjitřené imaginace. Tam však už ztrácí svou světskou sílu a nedokáže muže uchránit před ničivými běsy. Po jeho zmizení zůstane Alma na ostrově sama, v očekávání dítěte, které se ovšem v Bergmanově filmu už nenarodí. Naděje, naznačovaná na začátku filmu v rozkvetlém stromu, se na jeho konci vytratila: Almu zastihujeme sedící pod holou kostrou stromu. V Bergmanových filmech bývá často mateřství upřeno právě těm hrdinkám, které jsou k němu svou přirozeností nejvíc disponované. A naopak ty, které jsou dětmi obdařené, k nim nenacházejí blízký vztah.

    Hodina vlka je časom medzi polnocou a úsvitom, kedy umiera najviac chorých a rodí sa najviac detí. Je to čas, kedy živých v hlbokom spánku prenasledujú ich najtemnejšie obavy a nočné mory. V tomto čase ožívajú duchovia a démoni. Tým musí čeliť Johan Borg, maliar sužovaný strachom i tvorivou krízou, ktorý žije na odľahlom ostrove ďaleko od ľudí iba so svojou tehotnou manželkou Almou. Johan sa noc čo noc vyhýba spánku, aby ušiel pred svojimi vnútornými démonmi. Počas prebdených nocí rozpráva žene zvláštne príbehy, nevedno či nočné mory alebo spomienky, a ona len počúva. Ich tichý život naruší bohémska spoločnosť schudobneného baróna von Merkensa, ktorý manželov pozve do svojho sídla na druhom konci ostrova. Počas tejto návštevy bujará spoločnosť konfrontuje Johana s jeho minulosťou a nočné mory sa náhle premieňajú na skutočnosť. Režisér Ingmar Bergman nakrútil existenciálne podobenstvo o strachu, driemajúcom v každom človeku, ako surreálne ladený horor. Fantázia sa v ňom mieša so skutočnosťou a pohlcuje hrdinov v bezodnej priepasti ich vlastného vnútra. Americká filmová kritika ocenila réžiu Ingmara Bergmana a združenie amerických filmárov National Board of Review udelilo herečke Liv Ullmannovej cenu za stvárnenie úlohy Almy Borgovej.

    Žánry:DramaHororGotický
    7
  • 8
  • 9
  • Pippi v zemi Taka-Tuka
    Pippi v zemi Taka-Tuka (1970)
    Film
    Podľa knihy známej švédskej autorky Astrid Lindgrenovej Pipi Dlhá pančucha vznikli aj televízne príbehy snáď najpopulárnejšej detskej hrdinky. Filmy o Pippi ťažia hlavne z prirodzeného a mimoriadne spontánneho prejavu predstaviteľky hlavnej úlohy (Inger Nilssonová). Divákov okamžite zaujalo nemožné dievča s hrdzavými vlasmi, ktoré jedného dňa príde na bodkovanom koni do švédskeho mestečka a nasťahuje sa do vily Vilekuly. Tam žije nielen so svojím koňom, ale aj s opičkou pánom Nilsonom. Čoskoro sa skamaráti s Tomom a Annikou a spoločne prežívajú množstvo dobrodružstiev. Ich roztopašnými kúskami trpí najmä slečna Rosenblomová, ktorá by Pippi najradšej dala do detského domova. V dnešnej časti Pippi s priateľmi zažijú naozaj neskutočné dobrodružstvá, pretože sa ocitnú na ostrove pirátov. A tam sa fantázii medze nekladú...
    69%
    Podľa knihy známej švédskej autorky Astrid Lindgrenovej Pipi Dlhá pančucha vznikli aj televízne príbehy snáď najpopulárnejšej detskej hrdinky. Filmy o Pippi ťažia hlavne z prirodzeného a mimoriadne spontánneho prejavu predstaviteľky hlavnej úlohy (Inger Nilssonová). Divákov okamžite zaujalo nemožné dievča s hrdzavými vlasmi, ktoré jedného dňa príde na bodkovanom koni do švédskeho mestečka a nasťahuje sa do vily Vilekuly. Tam žije nielen so svojím koňom, ale aj s opičkou pánom Nilsonom. Čoskoro sa skamaráti s Tomom a Annikou a spoločne prežívajú množstvo dobrodružstiev. Ich roztopašnými kúskami trpí najmä slečna Rosenblomová, ktorá by Pippi najradšej dala do detského domova. V dnešnej časti Pippi s priateľmi zažijú naozaj neskutočné dobrodružstvá, pretože sa ocitnú na ostrove pirátov. A tam sa fantázii medze nekladú...
    10