Milan Šimáček

Milan Šimáček se vyznačoval kontrastem hřmotné dvoumetrové postavy a dobráckého výrazu s nezaměnitelným chraplavým hlasem. Vyrůstal na moravském Slovácku. Po maturitě na Gymnáziu Marušky Kudeříkové ve Strážnici vystudoval Vysokou školu ekonomickou, lidovou konzervatoř (obor literární žánry) a ve 40 letech byl přijat na žurnalistiku FSV UK. Aktivně publikuje od roku 1989, literárně debutoval sbírkou poezie s názvem Nestačím se divit /Primus, 2001/, jež byla poslední knížkou, kterou ilustroval akad. malíř Vladimír Komárek. Nedávno byl uveden na trh soubor povídek Příběhy slavných hostinců /Růže, 2010/, jehož je výrazným spoluautorem. Jako divadelní herec začínal ve Studiu Ypsilon, v televizi účinkoval v seriálech Policajti z předměstí, Na lavici obžalovaných justice, Dvaadvacítka a v talkshow Jana Krause Další, prosím! Z filmografie: Tankový prapor, Černí baroni, Labyrint, Kožené slunce, a zejména Blázni a děvčátka - za titulní roli mentálně retardovaného Pepíčka s dřevěným koníčkem získal na dvou festivalech /Zlín, Ostrov nad Ohří/ cenu za nejlepší herecký výkon. Pravidelně zasedal jako člen – zejména ekumenických – porot na mezinárodních filmových festivalech: dvakrát Berlinale, dvakrát Karlovy Vary, Zlín, Plzeň, Varšava, Trenčianske Teplice, Ostrov nad Ohří. U Obvodního soudu Praha 1 vykonával funkci přísedícího v kauzách zejména pracovního práva. Věnoval se publicistice, řízení uměleckých projektů a herectví. S manželkou Marií měl dvě dcery Hanu a Kateřinu. Zemřel na rakovinu jater.