Scénář Vůně kávy točil režisér Vít Olmer společně s kameramanem Holomkem v květnu a červnu 2011 v Praze a v exteriérch nedaleko hlavního města. Předevšín na malém venkovském statku, kam na čas přesídlila rodinka filmového scenáristy (Lukáš Vaculík), který potřebuje pro svoji tvůrčí práci čerstvý vzduch a hlavně klid. To se mu však u manželky, bývalé, poněkud hysterické herečky (Simona Chytrová) stále nedostává a tak této malé rodince, ke které patří ještě šestiletý syn, hrozí rozpad. Nečekané, tajemné události jim však ukáží cestu zpátky. Je to tím, že na statku je bývalá pražírna kávy, a manželka, společně se sousedem Dědkem (Luděk Munzar) s ní, proti vůli manžela, začne podnikat. Ale existence prudce jedovatého hada, jenž se sem dostal v pytlech z ciziny, staví tento dramatický příběh do jakési snové reality a démonické vize...
Osmi z deseti režisérů by podobná látka pod rukama asi ztěžkla v nudnou banalitu o ničem, režisér Vít Olmer ale Vůni kávy proměnil ve svižnou vyprávěnku o tvorbě, nevěře, odsunu, podnikání i pražení kávy, na kterou se navzdory tematické roztříštěnosti docela pěkně dívá. Olmer se v ničem nepatlá, nad ničím se nedojímá, "jen" lehkou rukou vypráví. S takovou máte tendenci filmu odpustit i jeho hloupý konec.
