?

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Pro výpočet kariérního skóre nebyly splněny podmínky.

Fabienne Bressan: Filmy a seriály

  • Ronin
    Ronin (1998)
    Film
    • Google Play
    • iTunes
    Studená válka je možná u svého konce, ale nové pořádky dávají vzniknout skupinám nájemných profesionálů, kteří z toho či kterého důvodu opustili svoje místa v té nebo oné tajné službě. Skupinka těchto lidí, známých jako roninové (podle samurajů, kteří přišli o svého pána), se setkává ve Francii a má pro tajemného klienta odvést zdánlivě rutinní práci - krádež kufříku s pro ně neznámým obsahem. A jak už to tak bývá, nejsou jedinými zájemci o tajemnou zásilku. Roninové musí ve svém vlastním zájmu spolupracovat - mohou si ale navzájem důvěřovat?
    79%
    Studená válka je možná u svého konce, ale nové pořádky dávají vzniknout skupinám nájemných profesionálů, kteří z toho či kterého důvodu opustili svoje místa v té nebo oné tajné službě. Skupinka těchto lidí, známých jako roninové (podle samurajů, kteří přišli o svého pána), se setkává ve Francii a má pro tajemného klienta odvést zdánlivě rutinní práci - krádež kufříku s pro ně neznámým obsahem. A jak už to tak bývá, nejsou jedinými zájemci o tajemnou zásilku. Roninové musí ve svém vlastním zájmu spolupracovat - mohou si ale navzájem důvěřovat?
    1
  • Valmont
    Valmont (1989)
    Film
    Filmová adaptace slavného románu Choderlose de Laclose Nebezpečné známosti (1782), která na spletitém osudu dvou libertinských intrikánů , vikomta Valmonta a markýzy de Merteuil, zachycuje v poněkud odlehčené poloze obraz aristokratické společnosti několik let před Francouzskou revolucí. Příběh cynických poživačníků je podán v sytých barvách pozdního baroka s důrazem na malebné plenéry, vtipné epizody a bohatou výpravu a kostýmy.
    73%
    Filmová adaptace slavného románu Choderlose de Laclose Nebezpečné známosti (1782), která na spletitém osudu dvou libertinských intrikánů , vikomta Valmonta a markýzy de Merteuil, zachycuje v poněkud odlehčené poloze obraz aristokratické společnosti několik let před Francouzskou revolucí. Příběh cynických poživačníků je podán v sytých barvách pozdního baroka s důrazem na malebné plenéry, vtipné epizody a bohatou výpravu a kostýmy.
    2
  • Pianistka
    Pianistka (2001)
    Film
    • KVIFF TV
    Zralá třicátnice a brilantní profesorka klavíru Erika Kohut (Isabelle Huppert) vede trojí život. Zatímco ve dne je váženou osobností pedagogického sboru Vídeňské konzervatoře, večer ukájí svou zvrhlou sexualitu v obchodech s nejhrubším pornem, šmírováním mileneckých párů a masochistickým sebezraňováním. Třetí podobou její existence je vypjaté soužití s tyranskou matkou (Annie Girardot), plné brutálních hádek a vášnivého usmiřování. Erika přesto dokáže udržet svůj bizarní životní styl pod kontrolou až do chvíle, kdy se seznámí v pohledným a talentovaným studentem Walterem (Benoît Magimel). Oboustranná citová náklonnost záhy narazí na neschopnost Eriky navázat normální erotický vztah. Její temné vášně promění rodící se lásku v trýznivé peklo. Kontroverzní PIANISTKA byla s příznivým ohlasem uvedena na MFF Cannes. Oba hlavní představitelé Isabelle Huppert a Benoît Magimel obdrželi Ceny pro nejlepší herce, zatímco režisér Michael Haneke získal za svůj film Velkou cenu poroty.
    71%
    Zralá třicátnice a brilantní profesorka klavíru Erika Kohut (Isabelle Huppert) vede trojí život. Zatímco ve dne je váženou osobností pedagogického sboru Vídeňské konzervatoře, večer ukájí svou zvrhlou sexualitu v obchodech s nejhrubším pornem, šmírováním mileneckých párů a masochistickým sebezraňováním. Třetí podobou její existence je vypjaté soužití s tyranskou matkou (Annie Girardot), plné brutálních hádek a vášnivého usmiřování. Erika přesto dokáže udržet svůj bizarní životní styl pod kontrolou až do chvíle, kdy se seznámí v pohledným a talentovaným studentem Walterem (Benoît Magimel). Oboustranná citová náklonnost záhy narazí na neschopnost Eriky navázat normální erotický vztah. Její temné vášně promění rodící se lásku v trýznivé peklo. Kontroverzní PIANISTKA byla s příznivým ohlasem uvedena na MFF Cannes. Oba hlavní představitelé Isabelle Huppert a Benoît Magimel obdrželi Ceny pro nejlepší herce, zatímco režisér Michael Haneke získal za svůj film Velkou cenu poroty.
    3
  • Můj učitel Ibrahim
    Můj učitel Ibrahim (2003)
    Film
    Momo je 13-ročný fešák, ktorý žije s otcom na periférii Paríža. Doma to nemá ľahké matka odišla s iným chlapom, otcovi sa v práci veľmi nedarí a stále žije v napätí, kedy ho z nej vyhodia. A tak sa Momo radšej túla po okolí, užíva si život a stáva sa miláčikom miestnych prostitútok, ktoré mu čoskoro pomôžu stať sa chlapom. V škole života mu však najviac pomáha Ibrahim- majiteľ obchodu, kam chodí často nakupovať. Keď po otcovom odchode ostane Momo úplne sám, vytvorí sa medzi nimi blízky vzťah . Vyberú sa spolu na cestu do Ibrahimovej rodnej obce, ktorá navždy zmení ich život
    Žánry:DramaKomedie
    70%
    Momo je 13-ročný fešák, ktorý žije s otcom na periférii Paríža. Doma to nemá ľahké matka odišla s iným chlapom, otcovi sa v práci veľmi nedarí a stále žije v napätí, kedy ho z nej vyhodia. A tak sa Momo radšej túla po okolí, užíva si život a stáva sa miláčikom miestnych prostitútok, ktoré mu čoskoro pomôžu stať sa chlapom. V škole života mu však najviac pomáha Ibrahim- majiteľ obchodu, kam chodí často nakupovať. Keď po otcovom odchode ostane Momo úplne sám, vytvorí sa medzi nimi blízky vzťah . Vyberú sa spolu na cestu do Ibrahimovej rodnej obce, ktorá navždy zmení ich život
    Žánry:DramaKomedie
    4
  • 5
  • Farinelli
    Farinelli (1994)
    Film
    Snímek režiséra Gérarda Corbiaua Farinelli je nevšední biografií jedné z významných osobností evropské operní scény 18. století. Carlo Broschi, zvaný Farinelli (1705-1782), patřil mezi nejobdivovanější zpěváky své doby; sopranista, vrcholný představitel slohu bel canto, díky svému zmrzačení (byl kastrát) zvládl tři a půl oktávy, a dokázal udržet tón celou minutu. Fascinující a nejednoznačná postava je pro autory průvodcem dobou baroka s jeho pompézností a smyslem pro efekty; hrdina si však zároveň zachovává tajemství, jež tkví v neuchopitelném umění dojímat krásou zpěvu. Právě Farinelliho "božské" umění je ústředním prvkem vyprávění, jež zobecňuje osud skutečné osobnosti v historické době na pozadí vztahů mezi protagonisty a jejich zvláštních "rolí". Souputníkem kastráta, jemuž je dáno okouzlovat a milovat ženy, avšak bez očekávaného naplnění, je jeho starší bratr Riccardo. Muž, který zpěváka v dětství zmrzačil, aby uchoval jeho hlas, je pouze průměrným skladatelem; o to zoufaleji se drží geniálního sourozence, jemuž dělá manažera, společníka i skladatele. Utajovaná žárlivost spolu s neschopností dostát dávnému slibu, že pro zpěváka složí vysněnou operu o Orfeovi, se nakonec postaví mezi bratry, kteří byli nerozluční nejen v práci, ale i v soukromí (Carlo se s Riccardem dělí o ženy, jež dobyl).

    Dalším aktérem dramatu je Georg Friedrich Händel, léta toužící, aby kastrát zpíval jeho skladby. To je i Farinelliho stále trýznivějším tajným snem (zpěvák dokonce ukradne skladateli jeden jeho opus); Carlo však zůstává věrný bratrovi a londýnskému souboru italského mistra Porpory. Ničivé spory nakonec ochromují tvůrčí schopnosti všech aktérů, svazovaných závistí, strachem ze ztráty tvůrčí potence a touhou po dokonalosti. Pouta lásky a důvěry se však nakonec ukazují být stejně důležitá, jako věčné, a přece tak pomíjivé umění tónů. Corbiau své téma pojednává v přitažlivých, vizuálně dynamických obrazech, v nichž dominuje na jevišti zpívající, androgynní a magický "král tónů" (zpěv tenoristy Dereka Leeho Ragina a sopranistky Ewy Mallas Godlewské byl pro potřeby filmu digitálně upravován). Zřejmá je paralela mezi dobovými zpěváky a moderními hvězdami pop music, které jsou na jedné straně hýčkané a obdivované davem, na straně druhé však trpí osamělostí a pocity nejistoty. Farinelli navíc strádá svou neplodností, jež je v příkrém kontrastu s uvolněnou, požitkářskou atmosférou doby i s jeho tvůrčí potencí. Atraktivitu myšlenkově i vizuálně pozoruhodného snímku umocňují herecké výkony hlavních představitelů, Stefana Dionisiho (Farinelli) a Enrica Lo Versa (Riccardo).
    66%
    Snímek režiséra Gérarda Corbiaua Farinelli je nevšední biografií jedné z významných osobností evropské operní scény 18. století. Carlo Broschi, zvaný Farinelli (1705-1782), patřil mezi nejobdivovanější zpěváky své doby; sopranista, vrcholný představitel slohu bel canto, díky svému zmrzačení (byl kastrát) zvládl tři a půl oktávy, a dokázal udržet tón celou minutu. Fascinující a nejednoznačná postava je pro autory průvodcem dobou baroka s jeho pompézností a smyslem pro efekty; hrdina si však zároveň zachovává tajemství, jež tkví v neuchopitelném umění dojímat krásou zpěvu. Právě Farinelliho "božské" umění je ústředním prvkem vyprávění, jež zobecňuje osud skutečné osobnosti v historické době na pozadí vztahů mezi protagonisty a jejich zvláštních "rolí". Souputníkem kastráta, jemuž je dáno okouzlovat a milovat ženy, avšak bez očekávaného naplnění, je jeho starší bratr Riccardo. Muž, který zpěváka v dětství zmrzačil, aby uchoval jeho hlas, je pouze průměrným skladatelem; o to zoufaleji se drží geniálního sourozence, jemuž dělá manažera, společníka i skladatele. Utajovaná žárlivost spolu s neschopností dostát dávnému slibu, že pro zpěváka složí vysněnou operu o Orfeovi, se nakonec postaví mezi bratry, kteří byli nerozluční nejen v práci, ale i v soukromí (Carlo se s Riccardem dělí o ženy, jež dobyl).

    Dalším aktérem dramatu je Georg Friedrich Händel, léta toužící, aby kastrát zpíval jeho skladby. To je i Farinelliho stále trýznivějším tajným snem (zpěvák dokonce ukradne skladateli jeden jeho opus); Carlo však zůstává věrný bratrovi a londýnskému souboru italského mistra Porpory. Ničivé spory nakonec ochromují tvůrčí schopnosti všech aktérů, svazovaných závistí, strachem ze ztráty tvůrčí potence a touhou po dokonalosti. Pouta lásky a důvěry se však nakonec ukazují být stejně důležitá, jako věčné, a přece tak pomíjivé umění tónů. Corbiau své téma pojednává v přitažlivých, vizuálně dynamických obrazech, v nichž dominuje na jevišti zpívající, androgynní a magický "král tónů" (zpěv tenoristy Dereka Leeho Ragina a sopranistky Ewy Mallas Godlewské byl pro potřeby filmu digitálně upravován). Zřejmá je paralela mezi dobovými zpěváky a moderními hvězdami pop music, které jsou na jedné straně hýčkané a obdivované davem, na straně druhé však trpí osamělostí a pocity nejistoty. Farinelli navíc strádá svou neplodností, jež je v příkrém kontrastu s uvolněnou, požitkářskou atmosférou doby i s jeho tvůrčí potencí. Atraktivitu myšlenkově i vizuálně pozoruhodného snímku umocňují herecké výkony hlavních představitelů, Stefana Dionisiho (Farinelli) a Enrica Lo Versa (Riccardo).
    6
  • Jean Moulin
    Jean Moulin (2002)
    Seriál
    Jean Moulin (1899-1943) byl jednou z velkých postav francouzského odboje - Résistance. Když Němci začali obsazovat Francii, byl prefektem v Chartres. V nastálých zmatcích, kdy prchalo nejen civilní obyvatelstvo, ale i ti, kteří měli tento exodus organizovat a postarat se o ty, kteří nemohli, nebo nechtěli odejít, zůstal pevně na svých morálních, občanských i politických pozicích. Odmítl zradit a přisluhovat a snažil se z moci svého úřadu co nejvíce zabezpečit obyvatelstvo navzdory okupaci Němců. Brzy se však musel stáhnout, okamžitě přešel do odboje, kde plnil velmi důležitý úkol - sjednotit francouzský odboj, který v té době trpěl roztříštěností, jakousi politickou či idelogickou neslučitelností jednotlivých skupin, protichůdnými zájmy a především bojem o moc při poválečném uspořádání země. Muž v pozadí, který zastupoval zájmy de Gaulla, se brzy stal pro gestapo jedním z nejhledanějších členů odboje.
    65%
    Jean Moulin (1899-1943) byl jednou z velkých postav francouzského odboje - Résistance. Když Němci začali obsazovat Francii, byl prefektem v Chartres. V nastálých zmatcích, kdy prchalo nejen civilní obyvatelstvo, ale i ti, kteří měli tento exodus organizovat a postarat se o ty, kteří nemohli, nebo nechtěli odejít, zůstal pevně na svých morálních, občanských i politických pozicích. Odmítl zradit a přisluhovat a snažil se z moci svého úřadu co nejvíce zabezpečit obyvatelstvo navzdory okupaci Němců. Brzy se však musel stáhnout, okamžitě přešel do odboje, kde plnil velmi důležitý úkol - sjednotit francouzský odboj, který v té době trpěl roztříštěností, jakousi politickou či idelogickou neslučitelností jednotlivých skupin, protichůdnými zájmy a především bojem o moc při poválečném uspořádání země. Muž v pozadí, který zastupoval zájmy de Gaulla, se brzy stal pro gestapo jedním z nejhledanějších členů odboje.
    7
  • 8
  • Můj pasák
    Můj pasák (1996)
    Film
    • Netflix
    Prostitutka Marie Abarthová je jednou z mála, která své povolání vykonává s láskou. K zákazníkům je vždy pozorná a věnuje se jim naplno, ať jsou mladí, staří, štíhlí nebo při těle. Jedné noci objeví ve vstupní hale domu, kde bydlí, bezdomovce Jeannota, který zde přespává. Přinese mu teplé jídlo, půjčí teplomet a nakonec mu nabídne i svou náruč plnou lásky. Dívka se do charismatického muže zamiluje a nechá ho u sebe bydlet. Jeannotovi brzy začne vadit, že musí opouštět byt pokaždé, když jeho přítelkyně doma pracuje, a tak Marie pronajme větší byt. Tím ale milencovy nároky zdaleka nekončí...

    Režisér Bertrand Blier, syn známého herce Bernarda Bliera, získal uznání jako svérázný autor komedií, citlivý vykladač nevšedních lidských osudů a zejména jako bořitel měšťáckých konvencí, především v tabuizované oblasti sexu. Své pověsti dostál i ve svém zatím posledním snímku Můj pasák. Líčí v něm peripetie vztahu slušné prostitutky a hodného pasáka, který ji však zklame.

    Blier zachycuje vztahy mezi proagonisty filmu bez skrupulí, ale také bez zbytečného naturalismu, zato se zvláštní citlivostí a bezprostředností. Sám režisér říká, že "prostituce je stejně jako zbraně a gangsteři součástí kinematografie." Ve filmu dominují dobře napsané dialogy, promluvy hrdinů a po obrazové stránce velké detaily jejich tváří a pohledů. Přes uvedené klady snímku jsou v Blierově filmografii (u nás bohužel velmi málo známé) ještě mnohem výraznější díla.
    60%
    Prostitutka Marie Abarthová je jednou z mála, která své povolání vykonává s láskou. K zákazníkům je vždy pozorná a věnuje se jim naplno, ať jsou mladí, staří, štíhlí nebo při těle. Jedné noci objeví ve vstupní hale domu, kde bydlí, bezdomovce Jeannota, který zde přespává. Přinese mu teplé jídlo, půjčí teplomet a nakonec mu nabídne i svou náruč plnou lásky. Dívka se do charismatického muže zamiluje a nechá ho u sebe bydlet. Jeannotovi brzy začne vadit, že musí opouštět byt pokaždé, když jeho přítelkyně doma pracuje, a tak Marie pronajme větší byt. Tím ale milencovy nároky zdaleka nekončí...

    Režisér Bertrand Blier, syn známého herce Bernarda Bliera, získal uznání jako svérázný autor komedií, citlivý vykladač nevšedních lidských osudů a zejména jako bořitel měšťáckých konvencí, především v tabuizované oblasti sexu. Své pověsti dostál i ve svém zatím posledním snímku Můj pasák. Líčí v něm peripetie vztahu slušné prostitutky a hodného pasáka, který ji však zklame.

    Blier zachycuje vztahy mezi proagonisty filmu bez skrupulí, ale také bez zbytečného naturalismu, zato se zvláštní citlivostí a bezprostředností. Sám režisér říká, že "prostituce je stejně jako zbraně a gangsteři součástí kinematografie." Ve filmu dominují dobře napsané dialogy, promluvy hrdinů a po obrazové stránce velké detaily jejich tváří a pohledů. Přes uvedené klady snímku jsou v Blierově filmografii (u nás bohužel velmi málo známé) ještě mnohem výraznější díla.
    9
  • Gabrielle
    Gabrielle (2005)
    Film

    Nejdivadelnější ze všech Chéreauových filmů vznikl podle povídky Josepha Conrada Návrat, jež byla v roce 1898 otištěna ve sbírce Příběhy neklidu a k níž měl autor sám velmi vyhraněný vztah – nenáviděl ji. Snad proto, že tu emoci důvěrně sdílel s hrdinou svého příběhu, blahobytně sebejistým a citově pokryteckým mužem, jemuž se právě zřítil svět. Chéreau Conradovu drásavě bolestnou a krutě smutnou studii rozpadu jednoho manželství posunul v čase do doby krátce před 1. světovou válkou, která hrozila zrušit všechny jistoty dekorativně elegantní, formalizované společnosti. A také, na rozdíl od literární předlohy, pootočil úhel pohledu, takže vztah, vnímaný původně jen z mužské perspektivy, získává rovnováhu sdílené agonie. Jeanova majetnicky sebeuspokojivá hrdost dostane jednoho dne nečekanou ránu, když po návratu z práce najde dopis, v němž mu žena oznamuje, že odchází k milenci. Ta žena, jež byla chloubou jeho „sbírky“, její nejcennější položkou, a o níž se domníval, že zná každou její myšlenku a každý sen. Než však stačí šok odeznít, Gabriela se vrací... Unavená vlastní touhou po lásce i strachem z ní čelí manželovi, jenž se ve víru vlastních, nečekaně objevených emocí snaží nalézt rovnováhu a řešení. Režisér svůj svíravě luxusní (César za výpravu a kostýmy) mikrosvět rodinného dramatu ozvláštňuje kombinací černobílého a barevného materiálu, sugestivním šerosvitným svícením i prostředky typickými pro dobovou kinematografii, jeho hlavní zbraní v této brutální citové vivisekci jsou ovšem oba hlavní představitelé, Pascal Greggory a Isabelle Huppertová. [44. MFFKV 2009]

    60%

    Nejdivadelnější ze všech Chéreauových filmů vznikl podle povídky Josepha Conrada Návrat, jež byla v roce 1898 otištěna ve sbírce Příběhy neklidu a k níž měl autor sám velmi vyhraněný vztah – nenáviděl ji. Snad proto, že tu emoci důvěrně sdílel s hrdinou svého příběhu, blahobytně sebejistým a citově pokryteckým mužem, jemuž se právě zřítil svět. Chéreau Conradovu drásavě bolestnou a krutě smutnou studii rozpadu jednoho manželství posunul v čase do doby krátce před 1. světovou válkou, která hrozila zrušit všechny jistoty dekorativně elegantní, formalizované společnosti. A také, na rozdíl od literární předlohy, pootočil úhel pohledu, takže vztah, vnímaný původně jen z mužské perspektivy, získává rovnováhu sdílené agonie. Jeanova majetnicky sebeuspokojivá hrdost dostane jednoho dne nečekanou ránu, když po návratu z práce najde dopis, v němž mu žena oznamuje, že odchází k milenci. Ta žena, jež byla chloubou jeho „sbírky“, její nejcennější položkou, a o níž se domníval, že zná každou její myšlenku a každý sen. Než však stačí šok odeznít, Gabriela se vrací... Unavená vlastní touhou po lásce i strachem z ní čelí manželovi, jenž se ve víru vlastních, nečekaně objevených emocí snaží nalézt rovnováhu a řešení. Režisér svůj svíravě luxusní (César za výpravu a kostýmy) mikrosvět rodinného dramatu ozvláštňuje kombinací černobílého a barevného materiálu, sugestivním šerosvitným svícením i prostředky typickými pro dobovou kinematografii, jeho hlavní zbraní v této brutální citové vivisekci jsou ovšem oba hlavní představitelé, Pascal Greggory a Isabelle Huppertová. [44. MFFKV 2009]

    10
  • Opojení mocí
    Opojení mocí (2006)
    Film
    • Filmbox+
    Vyšetřovací soudkyně Jeanne Charmantová je známá jako tvrdá a nesmlouvavá žena. Její manžel by dodal, že je chladná. Je pověřena vyšetřováním případu zpronevěry státních fonců a přijímání úplatků presidentem mocného průmyslového konglomerátu. Humeau si je jist svou pozicí, protože je napojen na významné politiky, kteří jsou zapleteni do jeho machinací. Jeanne je však příliš silný a neovlivnitelný protivník. Ovšem úplatky, to je síť vazeb, ve které každý na každého něco ví a je tedy třeba si vzájemně pomáhat. Film byl nominovám na Zlatého medvěda na MFF v Berlíně. Do hlavních rolí obsadil Chabrol své oblíbené herce Isabelle Huppertovou a Francoise Berléanda.
    Žánry:DramaThriller
    60%
    Vyšetřovací soudkyně Jeanne Charmantová je známá jako tvrdá a nesmlouvavá žena. Její manžel by dodal, že je chladná. Je pověřena vyšetřováním případu zpronevěry státních fonců a přijímání úplatků presidentem mocného průmyslového konglomerátu. Humeau si je jist svou pozicí, protože je napojen na významné politiky, kteří jsou zapleteni do jeho machinací. Jeanne je však příliš silný a neovlivnitelný protivník. Ovšem úplatky, to je síť vazeb, ve které každý na každého něco ví a je tedy třeba si vzájemně pomáhat. Film byl nominovám na Zlatého medvěda na MFF v Berlíně. Do hlavních rolí obsadil Chabrol své oblíbené herce Isabelle Huppertovou a Francoise Berléanda.
    Žánry:DramaThriller
    11
  • 12
  • 13
  • 14
  • 15