6.7

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Luca Bonicalzi: Filmy a seriály

  • Giordano Bruno
    Giordano Bruno (1973)
    Film
    Historický film je věnován posledním osmi letům života italského renesančního filosofa, vědce a básníka. Po dlouhém pobytu v různých zemích se vrací Bruno roku 1592 do Benátek, kde je udán jako kacíř a vydán římské inkvizici. Před nelítostním soudem se tak ocitá člověk velikého intelektu, vědec a filosof, kterému se obdivuje celá Evropa. Obraz renesančních Benátek, kde Bruno žije krátký čas v plné síle, radosti a vážnosti, kontrastuje ostře s atmosférou procesu, líčeného věrně podle historických dokumentů. Ani dlouholetý těžký žalář v naprostém odloučení od světa, pohled na spoluvězně odsouzené za kacířství a čekající na smrt, ani pokušení vzpomínek na mládí, na rodiče a okamžiky lásky nepodlomí sílu Brunova přesvědčení. Tribunál mu nabídne život, jestliže se veřejně zřekne svých názorů a odvolá své učení. Po dlouhé úvaze však dospívá k tomu, že jeho lidská slabost by jenom posílila postavení církve a inkvizice a vrhla hluboký stín na jeho celoživotní dílo. Nabídku inkvizitorů odmítá a pak jednoho sychravého únorového dne roku 1600 je Bruno odveden na Květnové pole v Římě a veřejně upálen. Drama, v němž se církevní moc střetne s vnitřním přesvědčením a názory muže, jenž svými idejemi otvírá cestu myšlenkovému pokroku, a který se nezřekne své pravdy, ani když si uvědomí, že jej čeká strašlivá smrt na hranici, rozvíjí režisér s uměleckou silou a vědomím, zcela čitelným politickým důrazem.
    69%
    Historický film je věnován posledním osmi letům života italského renesančního filosofa, vědce a básníka. Po dlouhém pobytu v různých zemích se vrací Bruno roku 1592 do Benátek, kde je udán jako kacíř a vydán římské inkvizici. Před nelítostním soudem se tak ocitá člověk velikého intelektu, vědec a filosof, kterému se obdivuje celá Evropa. Obraz renesančních Benátek, kde Bruno žije krátký čas v plné síle, radosti a vážnosti, kontrastuje ostře s atmosférou procesu, líčeného věrně podle historických dokumentů. Ani dlouholetý těžký žalář v naprostém odloučení od světa, pohled na spoluvězně odsouzené za kacířství a čekající na smrt, ani pokušení vzpomínek na mládí, na rodiče a okamžiky lásky nepodlomí sílu Brunova přesvědčení. Tribunál mu nabídne život, jestliže se veřejně zřekne svých názorů a odvolá své učení. Po dlouhé úvaze však dospívá k tomu, že jeho lidská slabost by jenom posílila postavení církve a inkvizice a vrhla hluboký stín na jeho celoživotní dílo. Nabídku inkvizitorů odmítá a pak jednoho sychravého únorového dne roku 1600 je Bruno odveden na Květnové pole v Římě a veřejně upálen. Drama, v němž se církevní moc střetne s vnitřním přesvědčením a názory muže, jenž svými idejemi otvírá cestu myšlenkovému pokroku, a který se nezřekne své pravdy, ani když si uvědomí, že jej čeká strašlivá smrt na hranici, rozvíjí režisér s uměleckou silou a vědomím, zcela čitelným politickým důrazem.
    1
  • Corpi presentano tracce di violenza carnale, I
    Corpi presentano tracce di violenza carnale, I (1973)
    FilmRole: Truck Driver
    Jestli lze něco i v rámci uzavřeného světa žánru považovat za velkou slabinu giallo filmů, pak je to stereotypní zápletka. Deprivovaní škrtiči a rozparovači, kteří likvidují partu nezvykle osamělých, melancholických modelek, zaplavili italská plátna v takřka jednolité vlně a režiséři se museli setsakramentsky snažit, aby dokázali diváky i na třicátý pokus překvapit, neřkuli vylekat. V této disciplíně se výrazně vymyká snímek I corpi presentano tracce di violenza carnale (mezinárodně uváděný pod anglickým názvem Torso) invenčního klasika sedmdesátkového gialla Sergia Martina. Martino se ve svých prvních příspěvcích žánru věnoval spíše jeho mysteriózní linii a především ve filmu Lo strano vizio della signora Wardh (Podivná neřest paní Wardhové, 1970) propojuje brutalitu, poezii, psychoanalýzu a mystiku s vídeňským bedekrem tak suverénně, že to i po letech bere dech.
    67%
    Jestli lze něco i v rámci uzavřeného světa žánru považovat za velkou slabinu giallo filmů, pak je to stereotypní zápletka. Deprivovaní škrtiči a rozparovači, kteří likvidují partu nezvykle osamělých, melancholických modelek, zaplavili italská plátna v takřka jednolité vlně a režiséři se museli setsakramentsky snažit, aby dokázali diváky i na třicátý pokus překvapit, neřkuli vylekat. V této disciplíně se výrazně vymyká snímek I corpi presentano tracce di violenza carnale (mezinárodně uváděný pod anglickým názvem Torso) invenčního klasika sedmdesátkového gialla Sergia Martina. Martino se ve svých prvních příspěvcích žánru věnoval spíše jeho mysteriózní linii a především ve filmu Lo strano vizio della signora Wardh (Podivná neřest paní Wardhové, 1970) propojuje brutalitu, poezii, psychoanalýzu a mystiku s vídeňským bedekrem tak suverénně, že to i po letech bere dech.
    2
  • Masakr v Římě
    Masakr v Římě (1973)
    Film
    64%
    3
  • 4
  • Cesta
    Cesta (1974)
    Film
    Svůj poslední film natočil režisér Vittorio De Sica podle stejnojmenné novely Luigiho Pirandella. Do hlavních rolí melodramatického příběhu o nenaplněné lásce mezi potomky dvou dobrých rodin na Sicílii počátku 20. století obsadil dvě velké herecké hvězdy. Zámožný Cesare Braggi (Richard Burton) si myslí na pohlednou Adrianu de Mauro (Sophia Lorenová). Po smrti otce se vydává požádat o její ruku – plány mu však překazí otcova závěť, ve které stojí výslovné přání, aby si Adrianu vzal Cesarův mladší bratr Antonio (Ian Bannen). Cesare se otcovu přání podvolí a po dlouhá léta tak musí svou lásku k Adrianě skrývat, i když s ním jako jeho švagrová žije ve stejném domě. Jednoho dne však Adrianina manžela Antonia potká osudová nehoda…
    Žánry:DramaRomantický
    60%
    Svůj poslední film natočil režisér Vittorio De Sica podle stejnojmenné novely Luigiho Pirandella. Do hlavních rolí melodramatického příběhu o nenaplněné lásce mezi potomky dvou dobrých rodin na Sicílii počátku 20. století obsadil dvě velké herecké hvězdy. Zámožný Cesare Braggi (Richard Burton) si myslí na pohlednou Adrianu de Mauro (Sophia Lorenová). Po smrti otce se vydává požádat o její ruku – plány mu však překazí otcova závěť, ve které stojí výslovné přání, aby si Adrianu vzal Cesarův mladší bratr Antonio (Ian Bannen). Cesare se otcovu přání podvolí a po dlouhá léta tak musí svou lásku k Adrianě skrývat, i když s ním jako jeho švagrová žije ve stejném domě. Jednoho dne však Adrianina manžela Antonia potká osudová nehoda…
    Žánry:DramaRomantický
    5
  • 6