?

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Pro výpočet kariérního skóre nebyly splněny podmínky.

Gianni Barcelloni: Filmy a seriály

  • Vepřinec
    Vepřinec (1969)
    Film

    V tomto filmu jsem poprvé vyprávěl věci, které přesahují mez únosnosti, říká Pasolini o Prasečinci, který je (vedle divadelní hry Orgie, inscenované v Turíně roku 1968) nejvýraznějším předchůdcem snímku Saló aneb 120 dnů Sodomy. Již Prasečinec je alegoricky pojatou obžalobou soudobé neokapitalistické Itálie, kterou Pasolini přirovnává k Německu v době Hitlerova nástupu k moci. Snímek je složen ze dvou střídavě se prolínajících povídek. Té první dominuje výrazně lyrický styl, ta druhá je až chladně prozaická, plná verbálních sarkasmů. První příběh letopočet není znám, patrně jde o středověk - pojednává o mladíkovi (Pierre Clementi), který se plahočí tajemným pouštním bojištěm, posetým mrtvolami a zbraněmi. Je k smrti zmučený hladem. V mezní situaci se stává kanibalem. Protagonista druhé povídky, která se odehrává v současnosti, je synem úspěšného německého průmyslníka z Bonnu. Tento mladík jménem Julian (Jean-Pierre Léaud) trpí neobvyklou sexuální úchylkou dospívá k orgasmu pouze při styku s prasaty.

    Prasata představují pro Pasoliniho metaforu společnosti, v níž Julian a jeho rodiče žijí. Julian je podle Pasoliniho obětí střední společenské třídy, která je zkrátka zcela zkorumpovaná a zkažená, přesto však nedovolí vlastním dětem, aby se vymanily z předepsaných konvencí. Hrdinové filmu Prasečinec jsou neposlušní synové v té nejodpudivější podobě: bouří se proti společnosti, avšak jsou jí sami pohlcení. Vyznění díla je surové a otřesné, ale Pasolini přistupuje k látce se záměrným odstupem a humorem.

    Žánry:DramaExtrémníSatira
    Hrají:Pierre ClémentiJean-Pierre LéaudAlberto LionelloUgo TognazziAnne WiazemskyMargarita Lozano
    Režie:Pier Paolo Pasolini
    66%

    V tomto filmu jsem poprvé vyprávěl věci, které přesahují mez únosnosti, říká Pasolini o Prasečinci, který je (vedle divadelní hry Orgie, inscenované v Turíně roku 1968) nejvýraznějším předchůdcem snímku Saló aneb 120 dnů Sodomy. Již Prasečinec je alegoricky pojatou obžalobou soudobé neokapitalistické Itálie, kterou Pasolini přirovnává k Německu v době Hitlerova nástupu k moci. Snímek je složen ze dvou střídavě se prolínajících povídek. Té první dominuje výrazně lyrický styl, ta druhá je až chladně prozaická, plná verbálních sarkasmů. První příběh letopočet není znám, patrně jde o středověk - pojednává o mladíkovi (Pierre Clementi), který se plahočí tajemným pouštním bojištěm, posetým mrtvolami a zbraněmi. Je k smrti zmučený hladem. V mezní situaci se stává kanibalem. Protagonista druhé povídky, která se odehrává v současnosti, je synem úspěšného německého průmyslníka z Bonnu. Tento mladík jménem Julian (Jean-Pierre Léaud) trpí neobvyklou sexuální úchylkou dospívá k orgasmu pouze při styku s prasaty.

    Prasata představují pro Pasoliniho metaforu společnosti, v níž Julian a jeho rodiče žijí. Julian je podle Pasoliniho obětí střední společenské třídy, která je zkrátka zcela zkorumpovaná a zkažená, přesto však nedovolí vlastním dětem, aby se vymanily z předepsaných konvencí. Hrdinové filmu Prasečinec jsou neposlušní synové v té nejodpudivější podobě: bouří se proti společnosti, avšak jsou jí sami pohlcení. Vyznění díla je surové a otřesné, ale Pasolini přistupuje k látce se záměrným odstupem a humorem.

    Žánry:DramaExtrémníSatira
    Hrají:Pierre ClémentiJean-Pierre LéaudAlberto LionelloUgo TognazziAnne WiazemskyMargarita Lozano
    Režie:Pier Paolo Pasolini
    1
  • Der Leone have sept cabeças
    Der Leone have sept cabeças (1971)
    Film
    Mezinárodní originální název odkazuje k multikulturnímu prostoru Afriky, kde se příběh odehrává. Všichni soupeří se všemi – kolonialisté, místní vládci, americký agent, krásná žena i církev. Jde o jediný film Glaubera Rochy, který je velkou divadelní hrou, plnou divokého absurdního humoru a historických mystifikací. Film je věnován významnému brazilskému kritikovi Paulu Emiliovi Salles Gomesovi (zemřel v roce 1977), který je autorem textu o brazilské kinematografii s názvem: „Koloniální stav?“ publikovaného v roce 1960. (LFŠ 2007)
    Žánry:Drama
    Hrají:Rada RassimovGiulio BrogiGabriele TintiJean-Pierre LéaudAldo BixioReinhard Kolldehoff
    Režie:Glauber Rocha
    62%
    Mezinárodní originální název odkazuje k multikulturnímu prostoru Afriky, kde se příběh odehrává. Všichni soupeří se všemi – kolonialisté, místní vládci, americký agent, krásná žena i církev. Jde o jediný film Glaubera Rochy, který je velkou divadelní hrou, plnou divokého absurdního humoru a historických mystifikací. Film je věnován významnému brazilskému kritikovi Paulu Emiliovi Salles Gomesovi (zemřel v roce 1977), který je autorem textu o brazilské kinematografii s názvem: „Koloniální stav?“ publikovaného v roce 1960. (LFŠ 2007)
    Žánry:Drama
    Hrají:Rada RassimovGiulio BrogiGabriele TintiJean-Pierre LéaudAldo BixioReinhard Kolldehoff
    Režie:Glauber Rocha
    2
  • Necropolis
    3

VOD žebříčky