Eric Aylott: Nejlepší filmy
a seriály

?

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Pro výpočet kariérního skóre nebyly splněny podmínky.

Eric Aylott: Filmy a seriály

  • 1
  • Městečko prokletých
    Městečko prokletých (1960)
    Film
    Na anglické městečko Midwich zapůsobí tajemné silové pole, které způsobí, že všichni v dosahu jeho účinku usnou. Každá žena v produktivním věku poté otěhotní, včetně dospívajících dívek a žen, jejichž muži nebyli v té době přítomni. Všechny porodí blonďaté, mimořádně inteligentní děti, které ale trpí naprostým nedostatkem emocí. Když se pak vesničané ve strachu spojí, děti prokáží neobyčejnou schopnost kontrolovat jejich vědomí a semknou se proti všem, kdo by je chtěli ohrožovat.
    Režie:Wolf Rilla
    70%
    Na anglické městečko Midwich zapůsobí tajemné silové pole, které způsobí, že všichni v dosahu jeho účinku usnou. Každá žena v produktivním věku poté otěhotní, včetně dospívajících dívek a žen, jejichž muži nebyli v té době přítomni. Všechny porodí blonďaté, mimořádně inteligentní děti, které ale trpí naprostým nedostatkem emocí. Když se pak vesničané ve strachu spojí, děti prokáží neobyčejnou schopnost kontrolovat jejich vědomí a semknou se proti všem, kdo by je chtěli ohrožovat.
    Režie:Wolf Rilla
    2
  • Brightonský špalek
    Brightonský špalek (1947)
    Film

    Amerika měla Tonyho Camonta, Británie Pinkie Browna. Oba byli filmoví „scarface". Výbušní, sadističtí gangsteři se zjizvenou tváří a srdcem z kamene. První jmenovaný byl životní rolí Paula Muniho, druhý byl velkou hereckou příležitostí pro mladého Richarda Attenborougha, který se ve své pozdější kariéře profiloval i jako úspěšný režisér a producent. Ve vizuálně vytříbené adaptaci stejnojmenného románu uznávaného britského Grahama Greena, jenž sám byl autorem filmového scénáře, ztělesnil Attenborough mladého kriminálníka z chudinské čtvrti Brightonu, který se propracuje na vůdce jednoho z místních gangů. Role psychopatického misogyna byla druhým výsledkem jeho plodné spolupráce s autorskou režisérsko-producentskou dvojicí bratří Johna a Roye Boultingových. (Noir Film Festival)

    70%

    Amerika měla Tonyho Camonta, Británie Pinkie Browna. Oba byli filmoví „scarface". Výbušní, sadističtí gangsteři se zjizvenou tváří a srdcem z kamene. První jmenovaný byl životní rolí Paula Muniho, druhý byl velkou hereckou příležitostí pro mladého Richarda Attenborougha, který se ve své pozdější kariéře profiloval i jako úspěšný režisér a producent. Ve vizuálně vytříbené adaptaci stejnojmenného románu uznávaného britského Grahama Greena, jenž sám byl autorem filmového scénáře, ztělesnil Attenborough mladého kriminálníka z chudinské čtvrti Brightonu, který se propracuje na vůdce jednoho z místních gangů. Role psychopatického misogyna byla druhým výsledkem jeho plodné spolupráce s autorskou režisérsko-producentskou dvojicí bratří Johna a Roye Boultingových. (Noir Film Festival)

    3
  • Ohlédni se v hněvu
    Ohlédni se v hněvu (1958)
    Film
    • iTunes
    V roce 1958 Tony Richardson a dramatik John Osborne založili novou produkční společnost Woodfall. Chtěli svému okolí dokázat, že i dobré filmy, tedy takové, které ukazují život v Británii jako skutečnou realitu, mohou být natáčeny velmi levně. Nejprve zfilmovali Osbornovu hru Ohlédni se v hněvu, v roce 1960 následoval Komik a posléze se vrhli na díla mladých rozhněvaných mužů a režijně nebo producentsky realizovali Pokoj nahoře (1960) a filmy V sobotu večer, v neděli ráno (1960) a Hrozivé ticho (1960). Na filmovém scénáři jejich prvního společného projektu spolupracoval John Osborne s dramatikem a scenáristou Nigelem Knealem. Původní literární předlohu citlivě upravili, její kritické ostří částečně obrousili a některá z nechvalně známých protitřídních promluv vypustili. I přesto film v celkovém vyznění i dnes velmi ostře vypovídá o nespokojenosti mladého rozhněvaného muže.

    Hrdinou filmu je Jimmy Porter (Richard Burton), nový a ve své době zatím ojedinělý typ antihrdiny věčně protestujícího proti všemu oficiálnímu. Vysokoškolsky vzdělaný hrdina dělnického původu má malý cukrářský stánek na pouličním trhu a žije se svou ženou Alison, kterou neustále zahrnuje svými kritickými výpady vůči společnosti, politice, církvi, šlechtě. Vlastně vůči všemu, co považuje za pokrytecké. Nejčastějším terčem Jimmyho útoků je právě Alison. Jejich vztah osciluje mezi láskou a trápením, Jimmy svou ženu sice miluje, nicméně neustále ji zasypává urážkami, které pramení z jeho pohrdáním střední společenskou vrstvou, z níž Alison pochází. Po příjezdu nejlepší přítelkyně Heleny se ale situace alespoň nakrátko změní...

    Richardson se snažil filmařsky vyrovnat s Osbornovou převážně monologicky laděnou hrou, která se už ve své podstatě sama vzpouzela filmovému zpracování. Akčnost je ovšem i zde potlačena do pozadí, hlavní síla zpracování tkví v dokonale propracované psychologii postav a zároveň i v podtržení společenského protestu. Adaptaci tak dominují především herecké výkony, v hlavní roli se představil excelentní Richard Burton. Ačkoli byl již poněkud starý na roli pětadvacetiletého Jimmyho, vžil se do jeho postavy velmi důkladně.
    Žánry:Drama
    69%
    V roce 1958 Tony Richardson a dramatik John Osborne založili novou produkční společnost Woodfall. Chtěli svému okolí dokázat, že i dobré filmy, tedy takové, které ukazují život v Británii jako skutečnou realitu, mohou být natáčeny velmi levně. Nejprve zfilmovali Osbornovu hru Ohlédni se v hněvu, v roce 1960 následoval Komik a posléze se vrhli na díla mladých rozhněvaných mužů a režijně nebo producentsky realizovali Pokoj nahoře (1960) a filmy V sobotu večer, v neděli ráno (1960) a Hrozivé ticho (1960). Na filmovém scénáři jejich prvního společného projektu spolupracoval John Osborne s dramatikem a scenáristou Nigelem Knealem. Původní literární předlohu citlivě upravili, její kritické ostří částečně obrousili a některá z nechvalně známých protitřídních promluv vypustili. I přesto film v celkovém vyznění i dnes velmi ostře vypovídá o nespokojenosti mladého rozhněvaného muže.

    Hrdinou filmu je Jimmy Porter (Richard Burton), nový a ve své době zatím ojedinělý typ antihrdiny věčně protestujícího proti všemu oficiálnímu. Vysokoškolsky vzdělaný hrdina dělnického původu má malý cukrářský stánek na pouličním trhu a žije se svou ženou Alison, kterou neustále zahrnuje svými kritickými výpady vůči společnosti, politice, církvi, šlechtě. Vlastně vůči všemu, co považuje za pokrytecké. Nejčastějším terčem Jimmyho útoků je právě Alison. Jejich vztah osciluje mezi láskou a trápením, Jimmy svou ženu sice miluje, nicméně neustále ji zasypává urážkami, které pramení z jeho pohrdáním střední společenskou vrstvou, z níž Alison pochází. Po příjezdu nejlepší přítelkyně Heleny se ale situace alespoň nakrátko změní...

    Richardson se snažil filmařsky vyrovnat s Osbornovou převážně monologicky laděnou hrou, která se už ve své podstatě sama vzpouzela filmovému zpracování. Akčnost je ovšem i zde potlačena do pozadí, hlavní síla zpracování tkví v dokonale propracované psychologii postav a zároveň i v podtržení společenského protestu. Adaptaci tak dominují především herecké výkony, v hlavní roli se představil excelentní Richard Burton. Ačkoli byl již poněkud starý na roli pětadvacetiletého Jimmyho, vžil se do jeho postavy velmi důkladně.
    Žánry:Drama
    4
  • Alive and Kicking
    Alive and Kicking (1959)
    Film
    64%
    5
  • 6
  • Cairo Road
    Cairo Road (1950)
    Film
    55%
    7