?

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Pro výpočet kariérního skóre nebyly splněny podmínky.

Nazira Suleiman: Filmy a seriály

  • Chronicle of a Disappearance
    Chronicle of a Disappearance (1996)
    FilmRole: Mother
    Elia Suleiman se skrze svůj první celovečerní film pokouší dobrat k podstatě palestinské národní identity. Pokládá si otázku, co to znamená být v dnešní době Palestincem? Kombinací různých epizodických výjevů vytváří koláž, v níž dohromady směšuje fakta i fikci. Volně překračuje a navzájem propojuje hranice fikčního příběhu, autobiografie a historie. Hlavní postavou snímku je E.S., sám režisér. On a další postavy bloudí sociálním i politickým labyrintem. Pokoušejí se dostat ze svízelných životních podmínek, chtějí se vymanit ze svého ghettoizovaného života. Zlehčujícím žánrem černé komedie tvůrci zviditelňují opomíjené důsledky násilné separace na psychiku běžných Palestinců.

    Snímek je rozdělen do dvou dílů, na „Nazaretský osobní deník" a „Jeruzalémský politický deník". Intermezzo mezi těmito částmi tvoří osobní Suleimanova vsuvka, která je úzce spjatá s jeho návratem na Blízký východ. Zatímco v první části filmu sledujeme majitele krámku se suvenýry, který se připravuje na nával japonských turistů, v další části filmu, méně optimistické, vidíme marné snažení mladé arabské ženy hledající si byt. Arabové totiž nepronajmou byt osamělé ženě a Židé ho zase nesvěří Arabce.

    Snímek nevypráví jeden ucelený příběh. Místo toho se zaměřuje na životy mnohých postav, které jsou navzájem jen velmi volně propojeny. Sériemi kritických, surrealistických i veselých scén režisér vytváří obraz palestinské národní identity. Filmová postava E.S. je konfrontována s prostředím, kde se narodila. Pátrá po vlastním smyslu pro sounáležitost. Osoba režiséra se pohybuje mezi dvěma polohami - buď je postavou ve filmu, nebo pozorovatelem jednotlivých událostí. Po 12 letech v emigraci se tímto filmem Suleiman pokusil znovu nalézt vlastní identitu. [Zdroj: 34. LFŠ 2008]
    Žánry:Drama
    66%
    Elia Suleiman se skrze svůj první celovečerní film pokouší dobrat k podstatě palestinské národní identity. Pokládá si otázku, co to znamená být v dnešní době Palestincem? Kombinací různých epizodických výjevů vytváří koláž, v níž dohromady směšuje fakta i fikci. Volně překračuje a navzájem propojuje hranice fikčního příběhu, autobiografie a historie. Hlavní postavou snímku je E.S., sám režisér. On a další postavy bloudí sociálním i politickým labyrintem. Pokoušejí se dostat ze svízelných životních podmínek, chtějí se vymanit ze svého ghettoizovaného života. Zlehčujícím žánrem černé komedie tvůrci zviditelňují opomíjené důsledky násilné separace na psychiku běžných Palestinců.

    Snímek je rozdělen do dvou dílů, na „Nazaretský osobní deník" a „Jeruzalémský politický deník". Intermezzo mezi těmito částmi tvoří osobní Suleimanova vsuvka, která je úzce spjatá s jeho návratem na Blízký východ. Zatímco v první části filmu sledujeme majitele krámku se suvenýry, který se připravuje na nával japonských turistů, v další části filmu, méně optimistické, vidíme marné snažení mladé arabské ženy hledající si byt. Arabové totiž nepronajmou byt osamělé ženě a Židé ho zase nesvěří Arabce.

    Snímek nevypráví jeden ucelený příběh. Místo toho se zaměřuje na životy mnohých postav, které jsou navzájem jen velmi volně propojeny. Sériemi kritických, surrealistických i veselých scén režisér vytváří obraz palestinské národní identity. Filmová postava E.S. je konfrontována s prostředím, kde se narodila. Pátrá po vlastním smyslu pro sounáležitost. Osoba režiséra se pohybuje mezi dvěma polohami - buď je postavou ve filmu, nebo pozorovatelem jednotlivých událostí. Po 12 letech v emigraci se tímto filmem Suleiman pokusil znovu nalézt vlastní identitu. [Zdroj: 34. LFŠ 2008]
    Žánry:Drama
    1
  • Boží zásah
    Boží zásah (2002)
    FilmRole: Mother
    Realitu palestínsko-izraelského nažívania poznáme zväčša len z dramatických televíznych šotov, čiže vôbec nie. I preto je pre našinca interpretácia týchto vzdialených priestorov vzácna. Optika, ktorú nám ponúka palestínsky režisér Elia Suleiman zachytáva tento priestor a jeho rytmus v nevšednej, grotesknej podobe. V ťaživých teplotách blízkovýchodných páľav sa odohrávajú žabomyšie susedské spory okolo odpadkov, či nadmerného hluku, ulicou sa mihne nahlúpla turistka a vypytuje sa na cestu. Prekvapený policajt vyťahuje z antona polapeného a káže zablúdenej pomôcť. So zákazmi a príkazmi kontrolovaných území má do činenia milenecká dvojica, vojaci, strážiaci akýsi dialničný priechod sú bizardne konfrontovaní s obrovským balónom. Usmieva sa na nich gambatá Arafatová tvár. Záver ústi do parodickej prestrelky á la Hollywood, do ktorej zasahuje vznášajúca sa figúra, pripomínajúca Spasiteľa.

    Elia Suleiman (1960) vyrástol v Palestíne, filmu sa učil v USA a žije vo Francúzsku. Možno práve konfrontácia s tak odlišným kultúrnym pozadím dáva energiu jeho nevšednému humoru. Býva často porovnávaný so štýlom Jacquesa Tatiho i Bustera Keatona. Jeho základným prostriedkom je skratka a zdanlivo nesúvislé spájania významov jednotlivých scén. Ich výsledkom je nenásilný, ale o to pôsobivejší komický efekt. Aj keď sa, až na pár výbuchov v záhrade domu, vyhýba zobrazovaniu násilností, dáva nám tušiť často veľmi jednoduché, dokonca i slaboduché dôvody skutočných masakrov.
    65%
    Realitu palestínsko-izraelského nažívania poznáme zväčša len z dramatických televíznych šotov, čiže vôbec nie. I preto je pre našinca interpretácia týchto vzdialených priestorov vzácna. Optika, ktorú nám ponúka palestínsky režisér Elia Suleiman zachytáva tento priestor a jeho rytmus v nevšednej, grotesknej podobe. V ťaživých teplotách blízkovýchodných páľav sa odohrávajú žabomyšie susedské spory okolo odpadkov, či nadmerného hluku, ulicou sa mihne nahlúpla turistka a vypytuje sa na cestu. Prekvapený policajt vyťahuje z antona polapeného a káže zablúdenej pomôcť. So zákazmi a príkazmi kontrolovaných území má do činenia milenecká dvojica, vojaci, strážiaci akýsi dialničný priechod sú bizardne konfrontovaní s obrovským balónom. Usmieva sa na nich gambatá Arafatová tvár. Záver ústi do parodickej prestrelky á la Hollywood, do ktorej zasahuje vznášajúca sa figúra, pripomínajúca Spasiteľa.

    Elia Suleiman (1960) vyrástol v Palestíne, filmu sa učil v USA a žije vo Francúzsku. Možno práve konfrontácia s tak odlišným kultúrnym pozadím dáva energiu jeho nevšednému humoru. Býva často porovnávaný so štýlom Jacquesa Tatiho i Bustera Keatona. Jeho základným prostriedkom je skratka a zdanlivo nesúvislé spájania významov jednotlivých scén. Ich výsledkom je nenásilný, ale o to pôsobivejší komický efekt. Aj keď sa, až na pár výbuchov v záhrade domu, vyhýba zobrazovaniu násilností, dáva nám tušiť často veľmi jednoduché, dokonca i slaboduché dôvody skutočných masakrov.
    2
  • Poslední kanibalové
    Poslední kanibalové (1977)
    Film
    58%
    3