Světla Amortová

Světla Amortová, rodným jménem Světluše Lucie Amortová, se narodila 7. ledna 1911 v Dobromilicích u Prostějova do rodiny sochaře Vlastimila Amorta. Část svého dětství strávila v Rusku, což ovlivnilo její kulturní rozhled. Herectví studovala soukromě u Hany Vetterové a na doporučení Saši Rašilova získala v letech 1929–1930 jevištní průpravu jako elévka v Národním divadle v Praze.

Divadelní kariéra

Po angažmá v pražském divadle Uranie a ve vršovickém Divadle Aloise Jiráska působila v letech 1932–1935 ve Slovenském národním divadle v Bratislavě. Po návratu do Prahy se věnovala především rozhlasové práci. Po druhé světové válce hrála v Divadle 5. května, Městských divadlech pražských a od roku 1951 až do odchodu do důchodu v roce 1980 v Divadle na Vinohradech.

Filmová a televizní tvorba

Světla Amortová se objevila ve vedlejších rolích v řadě filmů, například "Ves v pohraničí" (1948), "Nástup" (1952), "Frona" (1954), "Ošklivá slečna" (1959), "Proti všem" (1956) či "Hop – a je tu lidoop" (1977). Také účinkovala v televizních seriálech, jako "Třicet případů majora Zemana" (1974) nebo "Nejmladší z rodu Hamrů" (1975).

Politická angažovanost a pedagogická činnost

Během druhé světové války se aktivně zapojila do protinacistického odboje, za což byla nacisty vězněna. Po válce se stala členkou Komunistické strany Československa a zastávala různé funkce, včetně poslankyně pražského zastupitelstva a funkcionářky Svazu československo-sovětského přátelství. Byla také profesorkou herecké tvorby před mikrofonem na DAMU, kde ovlivnila řadu budoucích herců.

Osobní život a odkaz

Světla Amortová byla provdaná za herce Karla Beníška. Její život byl poznamenán válečnými traumaty a politickou angažovaností, což ovlivnilo její pověst v herecké komunitě. Zemřela 14. března 1985 v Praze ve věku 74 let.