Vladimír Sís

Vladimír Sís se narodil 7. července 1925 v Brně. Zde vystudoval základní školu a Uměleckoprůmyslovou školu v Praze (1942). A svoji kariéru započal ve zlínském trikovém ateliéru. Po skončení okupace založil v rodném Brně hudební divadélko Směr (1945 – 1946). V říjnu 1946 se stal zaměstnancem brněnského Studia populárně vědeckých a naučných filmů (zde se jako filmový režisér uplatnil v letech 1946 – 1951 při realizaci agitačních snímků DÝMKA MÍRU; O KOLEČKU, PERU A VAŘIČI; RADĚJI DŘÍVE; NOVÝ PRŮMYSL a folkloristických LIDÉ POD SNĚHEM či STVOŘENO Z HLÍNY). Krátce (1951 – 1953) byl režisérem Československého armádního filmu (PEVNÝ BŘEH, MODRÝ SEN). S Josefem Vanišem ale na podzim 1953 odjel na rok a půl do Tibetu, domů přivezl přes 20 000 metrů barevného filmu a vznikl dokument CESTA VEDE DO TIBETU (1954), jenž měl kromě domácích ocenění i úspěch roku 1956 na Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách (Čestné uznání). Ze svých cest po Francii a Řecku vytěžil ještě dokumenty MINUTY V PAŘÍŽI (1958) a MALÁ POUŤ ŘECKEM (1958). V letech 1958 – 1989 zakotvil jako režisér ve Filmovém studiu Barrandov. V českém hraném dlouhometrážním filmu se mohl Vladimír Sís poprvé uplatnit režií dramatického filmu podle skutečné události ŽIVOT PRO JANA KAŠPARA (1959). Nadále pokračoval (někdy úspěšně i neúspěšně) sportovní LEDOVÍ MUŽI (1960) a vesnickou U NÁS V MECHOVĚ (1960) komedií, koprodukčním československo – indonéským dramatem AKCE KALIMANTAN (1962), válečným PIKNIKEM (1967) odehrávající se podle divadelní hry Ladislava Smočka na tichomořském ostrově, hudební revue HUDBA KOLONÁD (1975) s Jiřím Hrzánem v titulní úloze eskamotéra Broda, úspěšným zfilmováním hry BALADA PRO BANDITU (1978) Zdeňka Pospíšila z brněnského Divadla na provázku, vzpomínkovým hudebním filmem na E. F. Buriana BLUES PRO EFB (1980), pantomimickou hříčkou POSLEDNÍ LEČ (1981) a semaforské výstupy komiků Jiřího Suchého a Jitky Molavcové zpodobnil do komedií JONÁŠ A MELICHAROVÁ (1986) a JONÁŠ II. ANEB JAK JE DŮLEŽITÉ MÍTI MELICHAROVOU (1988). Mimo těchto počinů se podílel na dalších cestopisných dokumentech (12 MINUT POD ROVNÍKEM, MĚSTO NA VODĚ, LETECKÝ DEN, TROPICKÝ KOKTAJL), pantomimických experimentech (MALÉ HRY, KONCERT, STUDIE) a střihových snímcích s ukázkami ze starších českých filmů a doplněné dotáčkami, které měli připomenout některé vůdčí filmové osobnosti minulosti (90 MINUT PŘEKVAPENÍ; KRÁL KOMIKŮ; NÁVŠTĚVA; MUZEUM ZÁZRAKŮ; MUŽ, KTERÝ ROZDÁVAL SMÍCH; SÓLO PRO JAROSLAVA MARVANA, ZPÍVAJÍCÍ FILM, BARRANDOVSKÉ NOCTURNO ANEB JAK FILM ZPÍVAL A TANČIL, LJUBA HERMANOVÁ nebo PŘEDČASNÝ PORTRÉT). Mj. psal ke svým (i jiným – BUBNY) snímkům náměty, scénáře a texty k písním. Jako Síse – textaře dodnes oblíbených filmových písní využíval režisér Jiří Sequens pro celovečerní filmy (PARTIE KRÁSNÉHO DRAGOUNA; PĚNIČKA A PARAPLÍČKO; SMRT ČERNÉHO KRÁLE; VRAŽDA V HOTELU EXCELSIOR; POKUS O VRAŽDU; TA CHVÍLE, TEN OKAMŽIK a DVA NA KONI, JEDEN NA OSLU) a seriály HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO (1968) a 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA (1974). V Mášově příběhu RODEO (1972) o „dospívající“ mládeži si s chutí zahrál otce Egona (namluvil ho ale herec Oldřich Velen). Obdobné projekty jako pro českou kinematografii Vladimír Sís zrealizoval i pro naší televizi. Stvořil hudební filmy ANTONÍN DVOŘÁK: SYMFONIE Č. 9 E MOLL, OP. 95 Z NOVÉHO SVĚTA; ZRÁNÍ; OTEVÍRÁNÍ STUDÁNEK; RAPSÓDIE V MODRÉM, operu MADAME BUTTERFLY, grotesku TŘESK a oblíbené seriálové pásmo HUDEBNÍ ARCHIV PŘEDSTAVUJE (1973 a 1976). Uplatil se i na poli publikačním jako autor knížek o Tibetu „Der Weg nach Lhasa“ (1956), „Tibet“ (1958), „Země zastaveného času“ (1959, s Josefem Vanišem), „Žáci hrušňového sadu“ (19??), „Testament pana Tena“ (1987) a taktéž čínské kuchařky „Počítání nudliček v jarní polévce“ (1991). Jeho ženou byla výtvarnice Alena Sísová (1925 – 2007) a dětmi spisovatel a malíř Petr Sís (*1949) a režisér David Sís (*1962) Vladimír Sís zemřel téměř zapomenut 7. září 2001 v Praze ve věku sedmdesáti šesti let. (Dech hor)