Bedřich Karen

Bedřich Karen, herec, se narodil 15. října 1887 v Plzni, tehdejším Rakousku-Uhersku. Svou hereckou kariéru zahájil počátkem 20. století a postupně se stal významnou osobností československého divadla i filmu. Jeho filmová tvorba zahrnuje jak éru němého, tak zvukového filmu, přičemž často ztvárňoval výrazné a nezapomenutelné postavy.

Počátky filmové kariéry

Karen debutoval ve filmu již v roce 1918 snímkem Čaroděj, kde ztvárnil detektiva Torpa. Následovaly role v dalších němých filmech, jako například Mnichovo srdce (1921) a Neznámé matky (1921), v nichž hrál továrníka Janotu. Tyto rané role mu umožnily etablovat se ve filmovém průmyslu a připravily půdu pro jeho pozdější úspěchy ve zvukovém filmu.

Úspěchy ve zvukovém filmu

S příchodem zvukového filmu Karen pokračoval ve své herecké kariéře a získal řadu významných rolí. V roce 1937 ztvárnil profesora Sigelia ve filmu Bílá nemoc, adaptaci divadelní hry Karla Čapka. O rok později se objevil jako alchymista David Wolfram ve filmu Cech panen kutnohorských. Jeho schopnost vdechnout život komplexním postavám mu zajistila uznání jak u diváků, tak u kritiky.

Poválečná filmová tvorba

Po druhé světové válce Karen pokračoval v aktivní filmové činnosti. V roce 1947 ztvárnil ředitele Bachera ve filmu Siréna, který získal hlavní cenu na Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. V 50. letech se objevil v několika historických filmech, například jako kardinál Pierre d'Ailli ve filmu Jan Hus (1954) a jako dr. Ladislav Rieger ve filmu Z mého života (1955). Jeho výkony v těchto filmech potvrzují jeho všestrannost a schopnost adaptovat se na různé filmové žánry.

Poslední filmové role

V závěru své kariéry Karen nadále přijímal filmové role. V roce 1957 se objevil ve filmu Dobrý voják Švejk jako jeden z lékařů posuzujících Švejka. Jeho poslední významnou rolí byl biskup Ditrichštejn ve filmu Ďáblova past z roku 1961. Bedřich Karen zemřel 21. srpna 1964 v Mariánských Lázních.