Pokud jste fanoušky pokleslé filmové zábavy, nepochybně jste již narazili na kdejaký klenot. Věděli jste ale, že dva roky předtím, než se James Cameron vrátil k vraždícím strojům z budoucnosti, v Itálii natočili film, který nesl název Terminátor II? A aby to bylo ještě lepší, nejenže se režisér Bruno Mattei drze rozhodl využít jeden Cameronův hit, ještě okatě vykradl příběh jiného.
Tradiční součástí programu Letní filmové školy je i sekce půlnočních filmů, které každodenně nabízejí artem zmoženým divákům a divačkám trochu oddechu. Pod dozorem Jiřího Flígla, ředitele kina Aero a organizátora Festivalu otrlého diváka, může publikum Filmovky každou festivalovou noc vyslyšet volání braku a pokleslosti. Letošní název sekce Trash a la Italiana jasně napovídá, do jaké země se po loňské německé exkurzi podíváme.
Existují filmy kanonické, kultovní či oscarové. Najdeme také ty ryze nepovedené či mizerné tím vtipným způsobem, že si je půlnoční publikum zamilovalo. A pak jsou tu Hvězdné války podle Turka, jak zní jeden z rozkošných českých názvů legendárního tureckého díla, které v kinematografii dodnes představuje cosi neobvyklého. Tento 40 let starý fantom kultovních škvárů totiž proslul hlavně tím, že tvůrci pro nedostatek financí kradli hudbu i samotné záběry ze slavných hollywoodských trháků.
Čtyřdílná filmová série o zabijáckých žralocích se v polovině devadesátých let dočkala pátého dílu, který byl ale jen velkým a ilegálním podvodem na diváky.
Sliboval návrat a svůj slib hodlá splnit. První vlašťovka je sice z trochu jiného soudku, než by si fanoušci rakouského rodáka přáli, coby pomalý přesun zpátky na scénu to ale není ta nejhorší volba.
