Klajnik
9 194 bodů •
4
Ve své době to musel být šíleně aktuálním film a do značné míry je i dnes, protože snad všude a vždy se objevují frustráti, kteří nenávidí všechno to nové a jiné, čemu nerozumí, protože je to snazší něž přijmout odpovědnost za vlastní nedostatky a chyby. Tato tendence se koncentruje v postavě Joea, což mimochodem není protagonista příběhu (né že zrovna to by nějak vadilo). Příběh filmu je funkční a otvírá možnosti pro prozkoumání výše zmíněného jevu, psychologizaci postav, tematizaci konkrétní doby a jejího kulturního střetu. Důvod, proč jsem filmem nebyl příliš uspokojen (ač k tomu jsou veškeré predispozice, protože tematicky se to naprosto střetává s mým zájmem) tkví v nízkém rozpočtu (snad i v nedotažené nebo nedostatečně ambiciózní vizi tvůrců), kvůli čemuž nemohl být naplněn potenciál látky. V rámci možnost je to asi skvělé, ale mě je rámec možností fuk - mě zajímá pouze výsledek a ten nejde tak do hloubky, jak by bylo žádoucí. Film se nezabývá politickými okolnostmi ani perspektivou oněch hippies. Víme, že pravý umělec je schopen romantizovat to, co nesnáší i nazřít směšnost toho, co zbožňuje. Skutečnost bývá komplikovaná a ač ji frustráti jako Joe nebo Tušl nebo Čermák nebo Arville Douglas Garland nejsou schopni nazřít v dostatečném rozsahu, tak bych řekl, že na každém šprochu je pravdy trochu. Tihle hloupí a neschopní lidi taky často neprohráli pouze vlastní vinou. Okolnosti s nimi vyjebali a oni neporozuměli vlastní situaci... Stále nerozumí. Tím je však nechci omlouvat. Chci spíše ukázat, že tvůrci si nevzali za cíl rozkrývat, jak to vskutku je, nýbrž jen povrchově tematizovat, což divákům umožňuje dosadit si do obsahu vlastní dojmy a pocity. Vzhledem k tomu "krvavému" závěru, k němuž to velmi volným tempem spěje, bych