Bezdětný vdovec je jednoho dne náhodným svědkem smrti stejně starého muže, jako je on sám. Podlehne náhlému strachu, že jeho dny jsou již sečteny. Rozhodne se proto odejít z práce, dát si život do pořádku a využít beze zbytku všeho, co nabízí. Všechny jeho pokusy však končí tragicky. Jeho deziluze ho navrací k jediné jeho životní jistotě - k jeho práci. Existenciální téma je podtrženo zasazením do neorealistického kontextu. Teprve druhý Petriho film, ale jeden z nejlepších v celé jeho kariéře.
Italská Americká krása? Škoda, že se Petrimu tak úplně nepodařilo udržet mojí pozornost. Kdyby byl celý film tak silný, jako se to povedlo u scén s lámáním ruky, šel bych s hodnocením někam úplně jinam.
Po skvělém snímku Podivné vyšetřování jsem se rozhodl navštívit další Petriho film a opět jsem z projekce odcházel velmi potěšen. Dvaapadesátiletý instalatér Cesare bilancuje svůj dosavadní život po šoku, který utrpěl v tramvaji, ve které přirozenou cestou zemřel stejné starý muž. Cesare se rozhodne nepromarnit už ani minutu a zanechává své práce. Chce se veselit a radovat ze života spolu s mladými, ale nejde to podle jeho představ. Dává se do řečí s cizími lidmi protože ho trápí myšlenka, že o nich vůbec nic neví a snaží se pochopit spoustu věcí, které mu dosud unikaly. Poté, co mu došly peníze, uvažuje i cestě zločinu, ale nakonec se vrací zpět ke své původní profesi. Dokonalá esej o životě s komediálními prvky, která v závěru vrcholí halucinogenní sekvencí. 85%. MFF KV.