Pokračování otřesného hororu Medvídek Pú: Krev a med, v němž jsme dostali o něco brutálnější verzi oblíbených pohádkových postaviček. Dospělý Kryštůfek Robin se snaží vzpamatovat z událostí z prvního dílu a zapomenout na děsivou minulost. Jenže Medvídek Pú a jeho krvelační parťáci v čele s Tygrem či Sovou jsou silnější než kdy dřív a chtějí se Kryštůfkovi co nejvíce pomstít. Rozhodnou se tedy, že zaútočí na jeho rodné město a zabíjí zde co nejvíce lidí.
I to malé zlepšení dokáže pohřbít zbytečně vysoká ambice tvůrců. Proč se po příšerné jedničce snažit o něco víc, než obyčejný slasher, je pro mě nepochopitelné. Takhle i dvojka zůstává hlubokým dnem tohoto subžánru. Pů přestal slintat med (nebo co to vlastně bylo), to je rozhodně pozitivní změna. Celkově působí jako klasický americky redneck v dost nepovedené masce, ale ta mohla být odpuštěna, kdyby tu nebyly jeho další motivace. Dramatická linka samozřejmě nefunguje ani jako vtipný doplněk příběhu, už vůbec ne jako cosi vážného. Zbytečně tak podkopává těch několik povedených mordů, především úvodní karavan, jenž měl dokonce nějakou atmosféru.
Loňský nezávislý horor Medvídek Pú: Krev a med sliboval mnoho, ale nakonec z něj vyšla naprostá zbytečnost. Režisér Rhys Waterfield se pokusil využít postavy z literární klasiky A. A. Milneho, ale výsledek byl fiaskem. Marné masky herců, slabý herecký projev a absurdní logické díry dělají z druhého dílu tohoto "díla" opravdovou tragédii. Dokonce i snaha dodatečně vysvětlit příběh nedokázala zachránit film před jeho hlubokým propadem. Jediným pozitivem může být intenzivnější násilí, které však nedokáže zakrýt hrubé nedostatky. Představa třetího dílu vyvolává obavy z další katastrofy.