Ze začátku se to tváří, že to chce být víc, než může. Ambice to má na velké a my dopředu víme, že Ruth tu bude ještě šílenější než jsme od ní standardně zvyklý. První díl dost drhne a tlačí na pilu. Ve druhém Vám skutečnost, že se jedná o skutečnost, dost sváže vnímání umělecké licence s jakoukoliv možnou odlehčeností, nebo nadhledem. Topíme se v depce a v tragickém osudu obětí, úplně stejně jako všichni zúčastnění. O proti uvodní epizodě se nechávám stáhnout a nemám moc co vytknout. Závěr třetí epizody epizody je midfuck level Bleju. Nejdřív vám roztoči hlavu a pak vám do ní cvrnknou až na druhou stranu vesmíru. Zbytek se už veče/vleče v nezměném tempu. Postava Ruth se nachviličku stane detektivem jak z animáku a finální rozuzlení vlastně taky působí dost křečovitě a až moc definitivně.
