Na motivy New York Times bestselleru Liane Moriarty se Apples Never Fall soustředí na zdánlivě dokonalou rodinu Delaneyových. Bývalí tenisoví trenéři Stan (Sam Neill) a Joy (Annette Bening) prodali svou úspěšnou tenisovou akademii a jsou připraveni prožít to, co by mělo být zlatými léty jejich života. Zatímco se těší na čas strávený se svými čtyřmi dospělými dětmi (Alison Brie, Jake Lacy, Conor Merrigan-Turner, Essie Randles), vše se změní, když na dveře Joy a Stana zaklepe zraněná mladá žena a přinese vzrušení, které jim chybělo. Když však Joy náhle zmizí, její děti jsou nuceny přehodnotit takzvané dokonalé manželství svých rodičů, protože na povrch začnou vyplouvat nejtemnější rodinná tajemství.
Rozpad disfunkční rodiny na pozadí zmizení matky. Mimo veterány, herecky slabší, scenáristicky okoukané a i přes detektivní pozadí, minimálně napínavé a nakonec nijak překvapivé. Snesitelné ale nemá to co nabídnout.
Pitva rodinných vztahů a jedno záhadné zmizení čtyřnásobné matky. Annette Bening a Sam Neill si navzájem sedí a tahle poněkud rozvleklá historie se podrobně věnuje různým tématům, což tu rozvleklost trochu omlouvá. Ty problémy nejsou nafouknuté a je zjevné, že každý z nich mohl být vyřešen už mnohem dřív, kdyby všichni ostatní mysleli víc na ty druhé než na sebe. Také je hezky předvedeno, jak lidi nedokážou dostatečně rychle přijmout odlišnosti. Ale jak které. Amy je pro svou ezoteričnost považována za bláznivou, protože není tenistka jako ostatní. Kdežto Brooke a její lesbickou orientaci nikdo neřeší, protože tenistka je... Vytkla bych jen dvě věci. Tou první je příšerně amatérský dabing Martina Draxlera (detektiv Ethan Remy) a druhou havárka bez zranění a bez vysypané tašky v posledním díle.
Vlastně mě to celkem bavilo. Sice to bylo částěmi přeplácané, ale šlo to. Jediná věc co mi na tom opravdu vadila byla kamera. Často byla rozklepaná, a já netuším, zda to bylo schválně, nebo omylem. Nicméně mi to prostě vadilo.