Myslivir
1 815 bodů •
10
Nezasvěceným stačí vědět, že Frieren: Beyond Journey's End přišel jako velká voda a přepsal žebříčky nejlépe hodnocených anime, a to k veškeré nelibosti fanoušků Fullmetal Alchemist: Brotherhood, který do té doby kraloval první příčce a každé anime, jemuž mu se podařilo vyšvihnout se na jeho místo, brutálním způsob degradoval do nižších pozic. Frieren však nastolil situaci z dlouhodobého hlediska nemyslitelnou stejně jako tu, kdy by přišel nějaký film a sesadil z prvního místa Shawshank - většina lidí si pomyslí, co za cucáka tady zkouší narušit zavedené struktury. Jenže Frieren, hrdinka seriálu, není žádný cucák, ba naopak - neskutečně dlouholetá elfka, jejíž charakter staví na dvou hlavních vlastnostech: její kontrastní mentální (a fyzická) nevyspělost a její zkušenost v magii a bojích s monstry i lidmi. V mnoha střetnutích ji lze dokonce považovat (mimo jiné díky reakci postav) za svrchovaný, skoro až fyzikální zákon. Její postavení ve světě je nezpochybnitelné a každý, kdo se Frieren postaví, tvrdě zaplatí. Jenže jelikož podobně mocní jsou i její společníci, z dramatických scén a bojů se vytrácí napětí, navzdory skvělé animaci animátorů z Madhouse typické svojí prací s kamerou a ručně animovaným pozadím. Naštěstí akce neurčuje žánr celého seriálu, tomu jde o něco úplně jiného. Vypráví totiž příběh po skončení toho hlavního příběhu: Frieren se skupinou hrdinů porazila Krále démonů, zachránila svět a děj samotného seriálu tak začíná až zhruba po 80 letech od těchto událostí. Vnímání plynutí času, jeho neúprosnosti a vliv na naše blízké - to je to, nad čím Frieren vybízí, aby člověk přemítal. Práce s časem a jeho zhušťováním je pak velmi emblematická a projevuje se kupříkladu ve velmi četném výskytu shrnovacích montáží, během nichž se odehraje celá řada zajímavých věcí jakoby mimoděk. ___ Frierenu tak chybí jistá větší dějovost či jasné směřování, protože se skládá více méně z oddělených epizodních příhod. Přesto však vykresluje vztahy konzistentně a duálně (současnost x flashbacky) - slovy Dr. "bomby zabíjí lidi?" Oppenheimera: je to paradoxní, ale přesto to funguje. Nejde totiž o odvyprávění ultimátního epického příběhu (neboť ten už skončil), ale o něžně plynoucí epilog hrdinů dávných časů očima nastupující generace.