
Renfield
3 316 bodů •
8
Země, ve které je válka stále silně cítit, takhle na venkově doslova na každém kroku. Lidé jsou nedůvěřivý, jejich původ může stále předznamenat, kde a jestli budou žít. Jsou tu přeci hrdinové a "hrdinové" čekající na novou šanci, na novou válku. Jakoby vše mimo pátrání a jeho důsledky pro rodinu bylo rutinou, je to šílené. Její příběh je základem, do něhož Fisnik Maxhuni výborně vložil mysteriózní linii s vlky jako symbolem něčeho, co je stále všude kolem, něčeho nebezpečného. Nádherně poetická je část, ve které se s nimi setkává Una, aby pochopila. I flashbacky mají svoji poetiku, do níž stále více vstupuje syrovost, to když se dřívější život začne stáčet směrem k válce. Závěrečnou pointou sice naznačí až příliš, přesto z té scény mrazí a snad ještě více z toho, že se vlastně nezměnilo nic, protože tady přece nemůžu zůstat.