Titulní vražedkyně Pok-sun hodně mluví o důležitosti hledání slabin u druhých, kterých je následně potřeba využít. Samotný film o zabijácké matce hned několik zranitelných míst skutečně má, přesto díky řadě audiovizuálních vychytávek a funkčnímu spojení několika žánrů nepřestává bavit po celou dobu velmi štědré stopáže.
Hodně slabá variace na Johna Wicka snažící se o sociální přesah. Mytologie zabijáků ještě víc nedává smysl jak ve Wickovi. Akce, ač skvěle natočená, je bohužel ochuzena o lepší audio podkres a tak jede na půl plynu a ta rodinná linka zabírající většinu stopáže, nejenže mi připomněla "Všechno, všude, najednou", ale navíc je vystřižena jako z telenovely. A ten komediální nádech tomu také moc nepomáhá.
Slušná akční řežba, která má ovšem pár much. Bok-soon Kill (Do-yeon Jeon) byla suprová a celý film tahala a bavila, choreografie byla taky v některých momentech dost nabušená viz. rvačka v hospodě. Když se objeví nějaká asijská choreografie, tak mě vždy dostane. Lepší než nějaké nepřehledné přestřelky. Takže po akční režii se jedná o hotovou věc. Jen výběr hudby nebyl vždy nejlepší. Při cvičném souboji to díky hudbě vypadalo, že jsme někde v arabském romantickém filmu, ale to byl snad jediný moment. Co se týče dvou hlavních záporných postav, tak ty mi moc nenabídly a bylo mi vlastně šumák, co se s nimi stane. Chtělo by je to více prokreslit. Ten film má přes 2 hodiny a přesto je to dost málo. Zabijácká organizace a celý ten svět je tu třeba podrobnější, než v Johnu Wickovi. Celkově ty 2/3 bylo něco epického, poté poslední třetina trošku posunula laťku dolů. Film jsem si ale užil a jedná se rozhodně o nadprůměrný, akční, zábavný, stylový snímek. Jen trochu více prostoru některým postavám a bylo by to TOP. Spojení Jižní Koreji a Netflixu se opět podařilo. Mé hodnocení: 8/10