martin-mickey-stusak
36 408 bodů •
4
Přestože má film znatelně podmanivou atmosféru, tempo vyprávění je zbytečně příliš pomalé a vývoj děje navíc předvídatelný. Zajímavým synonymem je styl vyprávění. Využívá se tzv. voice-over, jehož prostřednictvím jsou nám sdělovány myšlenky hlavních hrdinů. A právě v myšlenkách se objevují různá témata a nápady, které „Parfumér“ nastoluje. Například otázka lásky. Může se cit lásky proměnit ve vůni? A může někdo vytvořit parfém lásky, přestože ji nikdy neprožil? Ano, je to příjemné a v mnoha ohledech slibné téma. Ale všechno se rozpadá. Podmanivá atmosféra je tak slabá, že se vytrácí, a děsivost, jako by měla nemalý problém, když už ne vyděsit tak alespoň zastrašit. Parfém má vytvořit duchovní spojení mezi hlavní dvojicí, ale působí to spíše nuceně, takže duchovno je sice v mnoha scénách patrné, ale v tak pomalém tempu prostě zoufale vyšumí. Film tak po všech stránkách působí jako televizní film, kde nižší rozpočet nedává příliš velkou šanci klást velké podmínky. Pro televizi přijatelné, ale jinak to působí nedotaženě a tím pádem značně rozporuplně.
Parfumér
El perfumista
Il profumiere
Le Parfumeur
The Perfumier
