Dalva žije s otcem, kterého bezmezně miluje. Jeho láska však není čistě rodičovská, jak jednoho večera odhalí zásah policie. Dalva se ocitá v dětském domově, kam na první pohled nezapadá – líčí se a obléká jako dospělá žena, neboť tak se k ní otec, obviněný z únosu a sexuálního zneužívání, choval. Drama o dětské nevinnosti a touze po lásce líčí dívčino vyrovnávání se s traumatem, zprvu způsobené odloučením od otce, následované přijetím hořké skutečnosti o vychýlené povaze jejich vztahu. Debutující Emmanuelle Nicot prokazuje nevídaný cit při zpracovávání závažného tématu, sugestivně přibližuje dětskou perspektivu a pomyslně dává hlas těm, kteří nejsou slyšet. (MFF Karlovy Vary)
Emmanuelle Nicot is the new Céline Sciamma? Stejně jako třeba Klukanda je i Dalva kompetentním debutem, který se nepouští do kdovíjak neprobádaných vod, ale citlivě zkoumá zákoutí psychiky dospívající dívky. V tomto případě jde o postavu na hranici puberty, tedy v extrémně citlivém období pro vnímání vlastního těla i sebehodnoty. Titulní Dalva (v uhrančivém i křehkém podání mladičké Zeldy Samson) je umístěna do dětského domova poté, co je její otec obviněn ze sexuálního zneužívání. Tragiku situace umocňuje fakt, že fyzickou lásku Dalva nadále zaměňuje za lásku rodičovskou, a tak nezná jiný způsob, jak se k někomu přiblížit, než prostřednictvím své (stále velmi nezralé) sexuality. Pěkně natočený i zahraný snímek sráží předvídatelnost, přesto tenhle empatický vhled do ztrápené mladistvé duše za vidění stojí.