martin-mickey-stusak
36 594 bodů •
10
Snímek pouze pro zasvěcené v rámci přirozené lidské psychologie v řešení problémů v určité situaci ve spektru podivného avšak reálného světa. Další snímek s časovou smyčkou, ve kterém klasickou filmovou zábavu nikdo nenajde. Divák, který se o to pokusí, jen dosáhne zklamání dříve, než si to sám uvědomí. Tady se u toho musí setsakramentsky přemýšlet. Máme tu nějakou Jane, která se probudí někde v podkroví spoutaná k židli s roubíkem v puse a jde jen o to, jak se osvobodí a jakým způsobem se dostane do bezpečí. Jediné místo, kam se dostane, je ale vždy opět začátek celé etudy. O nic víc tu nejde. A aby to neměla Jane jednoduché, z předešlé události si nic nepamatuje. Nebo snad nějaký ten střípek ano? Tak či onak, nastane pro ni velice frustrující série známých událostí, ze kterého uniká hodně pomalu. Dokáže ovládnout časovou smyčku, porozumět pravidlům podivného světa a rozluštit většinu tajemství, které ji neustále obklopují? Pocit izolace a klaustrofobie se tímto podařilo vystihnout vskutku dokonale. K vysvětlení stavu dané věci tu působí publicistickým dojmem profesor Aaron Östergaard v podání Conletha Hilla a Dr. Charles Marland-White v podání Iana McKellena. Film je impozantní ve vykreslování toho, čeho lze dosáhnout svou vlastní vynalézavostí. Malý prostor k vytvoření iluze a reality pro tento vizuál zcela postačuje. Kolik možností je k úniku z dané situace? Pokud to vezmeme osobně, přemýšlel někdy někdo takto nad sebou? Proč se daná věc stala zrovna takhle a ne jinak? A proč cesta vede zrovna tudy a ne jinudy? Přemýšlel někdy někdo nad tím, kolik možností je pro vyřešení situace? Právě o tom snímek je. Skutečně těžká filozofie nad činnostmi člověka v rámci psychologického ovládání sebe sama. V podstatě se jedná o hraný vědecký film snažící se diváka dostat k jádru problematiky lidského chování. A byť to tak nevypadá, celé je to v minimálních podmínkách natočeno na obyčejný iPhone. Stalo se tak v době lockdownu kvůli covidové pandemii a pustili se do toho manželé Matthew a Tori Butler-Hart. Vizuální efekty byly samozřejmě dodány později už v profesionálním studiu a týká se to i dotáček s ostatními herci. Buď jak buď, před takovým tvůrčím potenciálem rozhodně klobouk dolů. Tohle je snad největší důkaz, kdy z naprostého minima lze udělat hodně. A to si zaslouží ocenění.