Co dělat s vrahy a násilníky? Poslat je do reality show, v níž Jurský park potkává Běžícího muže!

Není pochyb o tom, že právě spojení Jurského parku a satirických krváků o medializaci lidského umírání bylo impulzem, který v hlavě režiséra a scenáristy Ryana Bellgardta zažehl nápad na Jurské hry. Představa deseti odpudivých zločinců bojujících o život v enormně sledované reality show, v níž mohou soutěžící skončit ve spárech tyranosaura či velociraptora, se jeví jako zlatý důl pro všemožné béčkové společnosti v čele s Asylum, které nám dalo třeba Žraločí tornádo nebo Megapiraňu.

Jurské hry spadají do podobného ranku – produkční společnost High Octane Pictures má na svědomí pokleslé blbiny jako Killer Sofa o vraždícím křesle nebo sci-fi Infinitum: Subject Unknown, v níž si zahrál Ian McKellen. Z různých internetových zdrojů lze zjistit, že rozpočet se pohyboval mezi dvaceti až třiceti miliony dolarů, jiné pak uvádí pouze deset milionů. Což každopádně není tak málo. Poslední díl Žralokonáda s názvem The Last Sharknado: It's About Time, kde se cestovalo do minulosti a došlo i na dinosaury, například stál pouhé tři miliony.

Porovnáme-li ovšem toto numero s dosud posledním Jurským světem, jehož výroba přišla Universal přibližně na 170 milionů, rozdíly v ambicích jsou rázem zřejmé. A tvůrci Jurských her to naštěstí ví. Namísto napodobování či naopak parodování Spielberga předkládají svěží eklektickou show, která je jako utržená ze řetězu.

V blízké budoucnosti se desítka k smrti odsouzených trestanců účastní televizního pořadu s názvem Jurské hry. Ve studiích produkující společnosti jsou napojení na systém virtuální reality a přenesení do uměle vytvořeného prostředí, v němž musí projít čtyřmi herními úrovněmi a vyhýbat se všudypřítomným dinosaurům. Bolest pociťovaná v této realitě je skutečná a kdo skončí v čelistech tyranosaura, ten okamžitě umírá i ve skutečnosti. Poslední vyhrává omilostnění a svobodu.

Byla by ovšem chyba od filmu očekávat pouze sérii střetů s vyhynulými dinosaury. Jde se, pravda, rovnou k věci a T-Rex se na scéně objeví už po pěti minutách, ale více než Jurským parkem je příběh směsicí Hunger Games, Běžícího muže a amerických reality-show jako Amazing Race nebo Survivor.

Dinosauři se nezjevují zase tak často, ale když už útočí, překvapivě to nevypadá nijak směšně. Trikaři si dali záležet a kromě masožravé květiny, která moc přesvědčivosti nepobrala, jsou vyhynulá zvířátka vesměs super. Navíc nemá jít o archeologicky akurátní dinosaury, nýbrž o VR atrakce, které nejsou skutečné ani ve světě filmu.

A byť jsou herci dost mizerní a u spousty dialogů máte nutkání strčit si špunty do uší, ze všeho nejzábavnější je nakonec satirická linie snímku. Producenti a moderátor titulní show jsou všichni stejně zlí jako záporáci z Běžícího muže a diváci u televizních obrazovek jásají u každého úmrtí. V průběhu soutěže dojde třeba k emotivnímu vyjádření jedné z pozůstalých, jíž soutěžící zavraždil člena rodiny – jak se ale záhy ukáže, šlo pouze o najatou herečku, jejíž výstup měl televizní program okořenit.

Uslyšíme i výroky jako „nejsou to lidé, jsou to vrazi“, které mají rozproudit úvahy o tom, jak moc člověk po porušení zákona přestává být součástí společnosti. A i když je někdo prokazatelně nevinný jako zdejší protagonista Tucker (Adam Hampton), pro ďábelskou produkci to znamená jen emotivní zápletku a větší sledovanost.

Nic hlubokého ale nečekejte. Jurské hry jsou především šílenou a s nadhledem podávanou směsicí všemožných inspiračních zdrojů, která se rozpadá ve chvíli, kdy ji začnete brát moc vážně. Titulní nápad však v rámci nižších ambicí celkem funguje, a přestože výprava moc draze nepůsobí a virtuální svět se skládá převážně z prostého lesa a jednoho betonového labyrintu, nudit se díky přímočarému ději nestihnete.

A nevyhnutelná otázka na závěr. Pokud by v budoucnu podobné trestanecké reality show měly vzniknout, vydrželi byste se nedívat?