Disneymu se nedaří. Myšákovo impérium letos slaví stoleté výročí, které však má trochu nahořklou pachuť. I když se v poslední dekádě jednalo o největšího hollywoodského hráče, v poslední době se mluví o jednom neúspěchu za druhým – alespoň pokud vynecháme zábavní parky a další neaudiovizuální aktivity. Počet předplatitelů Disney+ stagnuje, nové seriály ze světa Hvězdných válek či od Marvelu budí rozporuplné reakce a filmová novinka Marvels si připsala nejhorší tržby v dějinách MCU.
Články 12
Komediální horor Medvěd na koksu spustil slušnou mánii. Bláznivá story o medvědovi, který se sjede drogami, pročež následuje masakr náhodných kolemjdoucích, vyšel studio na 35 milionů dolarů a jen z kin si jich odnesl 87. Nemůžeme se proto divit, že se na tomhle úspěchu zkouší přiživit další autoři.
Ve filmografii britského animátora Johna Stevensona (65) najdeme vždy na prvním místě veleúspěšnou Kung Fu Pandu, kterou režíroval v roce 2008 spolu s Markem Osbornem. Pracoval však i v uměleckém týmu prvních tří dílů Shreka a dál v minulosti na kultovních Muppetech, Labyrintu a Malém krámku hrůz. Jeho úkolem na těchto produkcích bylo většinou pracovat na designu postav či scén a hledat výtvarná řešení podle pokynů režisérů. Je fanouškem Karla Zemana a jak zjistíte v rozhovoru z Anifilmu, také velkým zastáncem praktických efektů a ruční animace.
Na každý pořádný blockbuster musí připadnout jeden mockbuster, neboli film, který volně zpracovává podobné téma a snaží se na úspěchu slavnějšího bratříčka parazitovat.
Propad zájmu provázel o uplynulém víkendu zavedené tituly. Z novinek se na pomyslné stříbro vyšvihl nostalgický rodinný film Děti Nagana, který vstoupil do kin 25 let od památného vítězství tuzemských hokejových olympioniků. Z premiérových titulů se naopak nedařilo ambiciózní Velrybě nebo ujeté komedii Medvěd na koksu.
Někdy má člověk chuť zhlédnout film o dualitě lidského údělu a metafyzické hodnotě alegorických juxtapozic. No a jindy chce vidět něco o tom, jak rozcapené Američany honí po národním parku zfetovaný medvěd a trhá je na kusy. Nabídnout silný zážitek v obojím je umění. Svým způsobem.
„Brum, brum, brum. O čem se zdá medvědům?“ Soudě dle filmařů vyžívajících se v survival hororech se medvědům nehoní hlavou nic jiného než spousta způsobů, jak krvavě zlikvidovat nicnetušící trempíky. Následující přehled několika zdařilých titulů ukazuje, že téhle šablony se tvůrci drží velmi rádi.
Ještě loni byly hollywoodské produkční a distribuční společnosti po pandemii koronaviru opatrné s nasazováním očekávaných hitů. To se ale letos mění, dokládá to výhled světových filmů v českých kinech v první polovině roku. Čeká nás nálož komiksů, loučení s novodobou akční klasikou a Indiana Jonesem, adaptace osmdesátkové videohry, Nicolas Cage jako Drákula nebo hudební drama s Cate Blanchett.
Žánr filmové parodie si až na několik čestných výjimek nikdy nelámal hlavu s kultivovaností. Komickou se postupně stávala tloušťka, různé tělesné hendikepy či prdění a zvracení, což roku 2013 dohnala do extrému hvězdně obsazená komedie Mládeži nepřístupno. Její přijetí kritikou i publikem bylo příšerné stejně jako kvalita humoru, ovšem levně pořízený film udělal solidní byznys a dokázal, že z obchodního hlediska Hollywoodu není nic svaté.
Pak několik žhavých seriálových tipů, jeden navíc s Harrisonem Fordem (a ne, tenhle jste ještě neviděli), druhý pokus Maria o pozvání do kina a lákadlo na vesmírný horor.