Zajímavosti 12
- Fakt, že při realizaci svého deset let připravovaného snímku nastudoval Jiří Mádl každý detail, potvrzuje i Petr Lněnička, který si zahrál Jana Petránka, další novinářskou ikonu té doby. „Stačilo, co nám Jirka o roli řekl. Měl jsem možnost přečíst si celý scénář už na castingu, což se často nestává, a okamžitě jsem pro tu roli vzplál. A pak jsem se jen nechal Jirkou vést,“ popsal Lněnička.
- Prvním popudem byl zájem o lidi v redakci. Zaujala mě kapitola v Souborné historii Československého rozhlasu, na jejím základě jsem si koupil biografii Věry Šťovíčkové, Jana Petránka, postupně se to scházelo. „Paní Šťovíčková pro mě byla základním pilířem, otevřela mi dveře k ostatním postavám. A také prozradila něco, co nebylo známé. V učebnicích se o tom neučí a my s těmito skoro zapomenutými informacemi ve snímku pracujeme,“ uvedl v tiskové zprávě Mádl.
- Na 58. ročníku KVIFF získal film Vlny Diváckou cenu.
- „Přijala jsem ji ze dvou důvodů. Prvním byl Jirka Mádl, Martin Žiaran a vůbec celý tým, protože vím, že jsou zárukou pečlivé, profesionální a skvělé práce, a druhým bylo téma a možnost zahrát si skutečně charakterovou postavu.” odpověděla Pauhofová, proč přijala nabídku účinkovat ve filmu Vlny.
- „Oslovení od Jirky mě moc potěšilo, věřím v jeho poctivost a profesionalitu v tom, co dělá. Jako u všech nabídek jsem však trvala na zhlédnutí filmu, a tak jsme se pár měsíců nazpět spolu s týmem, který jsem pro tento projekt vybrala, sešli v kinosále. S Lukášem Chromkem, Janem Vávrou a MatějemTurcerem jsme tedy pod vlivem toho krásného filmu sedli a skládali písničku inspirovanou odvahou a hodnotami redakce, která neuhnula před hrozbami a strachem a postavila se za to, v co věřila. Jistou nekonvenčnost a rebelii jsme chtěli zachytit i v písni. Chtěla jsem, ať písnička dokáže fungovat samostatně v mém repertoáru, zároveň ať je tam patrná inspirace tou dobou a ať je v ní cítit vzdor i naděje.” sdělila v rozhovoru Farná.
- Titulní píseň k filmu Vlny nazpívala Ewa Farná.
- Režisér Jiří Mádl prozradil, že jeho největší inspirací jsou především dva filmy. Z filmařského hlediska, vizuálním zpracováním a dynamikou je to Argo, novinářskou komunitou a pocitem přítomnosti v redakci Dobrou noc a hodně štěstí.
- „Napsal jsem Jirkovi, že budu ráčkovat, a on mi odpověděl, že fakt ne. To, na čem jsem chtěl tu roli postavit, mi sebral v první vteřině. Ale vyžádal si, abych si nechal narůst knír, čemuž jsem se zase dost významně bránil já s tím, že nemůžu takhle půlroku chodit po Praze. Odpovědí mi bylo, že všichni pro tu roli něco udělají nebo si nechávají narůst. A pak jsem přisel 14 dní před natáčením na čtenou zkoušku a nikdo samozřejmě neměl nic. Ale když už jsem si ten knír vypěstoval, tak jsem si ho nechal a odehrál jsem v něm celý film. Poslední den natáčení jsem si ho oholil a nasypal ho Jirkovi do obálky. Věřím, že ho pořád má,“ zavzpomínal pobaveně Kotek, jak neoblomný byl navzdory letitému přátelství Jiří Mádl při naplňování svých režijních představ.
- První řádky možného filmu napsal v letech 2012–2013 a hned v dalším roce měl hotovou první verzi scénáře Vln. V rozhodnutí pustit se do filmu pro něj byla zásadní osobní setkání s původními členy Redakce mezinárodního života Československého rozhlasu. Jejich vyprávěnímu poskytlo potřebný prožitek a napojení na ruch redakce i historické souvislosti.
- Scenárista a režisér Jiří Mádl se o příběhy redaktorů Československého rozhlasu z 60. let začal zajímat v roce 2009.
- Oproti rodinnému snímku Pojedeme k moři (2014) a dramedii Na střeše (2019) tentokrát Mádl výrazně zvětšil měřítko a Vlny se vrací do ožehavého období konce 60. let.
- Jedná se o třetí režijní počin Jiřího Mádla, k němuž napsal i scénář.