Chrustyn
43 674 bodů •
4
Pocta osmdesátkovým kung-fu klasikám v kulisách New Yorku. Fandovské nadšení tam je, ale celé je to laciné špatným způsobem.
Nejednou jsme již některé filmy uváděli slovy, že se jedná o vrchol 80s campu. To jsme ovšem, stejně jako zbytek světa, netušili, že ta ultimativní perla teprve čeká na znovuobjevení. V roce 1984 vzala ulice New Yorku útokem polo-guerillová produkce vedená ambiciózním představitelem třetiřadých kung-fu bijáků Johnem Liu. Jenže producent zbankrotoval a celý projekt byl před dokončením opuštěn. Nesestříhaný materiál bez zvuku i scénáře ležel třicet pět let v krabicích, k nimž se dostali nadšenci z distribuční firmy Vinegar Syndrome, kteří se rozhodli film sestavit. Sepsali nový scénář a dialogy nechali namluvit slovutnými jmény dobového trashe jako Don ‘The Dragon’ Wilson, Michael Berryman, Linnea Quigley či Cynthia Rothrock. Nemuseli ale při tom nic přibarvovat, protože základní materiál je splněným snem každého obdivovatele osmdesátkového braku. Liu coby upřímný fantasta chtěl podat exploatačně vyhrocený obraz pouliční kriminality, ale současně s dětinskou bezelstností nabídnout superhrdinu z lidu, který tento problém vymýtí. Zdejší bíle oděný ninja tak musí pěšmo, na kolečkových bruslích i ve vzduchu bojovat proti chuligánům v nevídaně absurdních kostýmech. Také pečuje o sirotu z ulice, neustále zachraňuje svou Lois Lane a hlavně je na stopě gangu únosců žen i záporáka ujíždějícího na plutoniu. Stejně jako u nejlepších 80s fláků, se tu budete za břicho popadat nad nesoudnými hereckými kreacemi, zhůvěřilými výjevy i zoufalými kung-fu ninja bitkami. Ale také podlehnete kouzlu titulního hrdiny a budete odcházet s nablble nadšeným úsměvem od ucha k uchu. (Festival otrlého diváka)