Jediný slunečný prázdninový den ve filmu Světýlka obsáhne vše podstatné, co bychom z rodinné kroniky raději vymazali. Nejméně nápadný, ale nejzralejší z autorských příběhů režisérky Beaty Parkánové navíc přináší až neskutečný výkon dětské hrdinky.
Beata Parkanová sice ve Světýlkách vypráví osobní příběh, příliš ale neví, jak se emočně propojit s divákem. Pohled na manželskou krizi očima malé holčičky se sice může pochlubit funkčním řemeslem a skvělým obsazením v čele s výbornou Miou Bankó, zároveň se ovšem kvůli své vizi vyhýbá jakýmkoliv dramatickým obloukům či emocím, a diváka tak během skromné stopáže postupně ztrácí.
Ačkoli jsou Světýlka konceptuálně rozštěpená a sedl by jim ucelenější tvar, stále se dokáží dotknout našich intimních světů, jež při vzpomínání mnohdy bolí.
Světýlka přinášejí netradiční náhled na dětské prožívání rozpadu manželství a s tím spojených rodinných zemětřesení. Beata Parkanová tak zakončuje vesměs povedenou trilogii o rodinných útrapách a ukazuje, že se nebojí vstoupit do málo probádaného zorného pole dětských pohledů na věc. Ovšem nebýt hlavní dětské hrdinky, mohl výsledek dopadnout o poznání hůř, neboť kromě jejího brilantního výkonu před kamerou vlastně nic jiného nedostanete.
Svým způsobem hodně alternativní. Po řemeslné stránce se určitě jedná o velice zajímavou záležitost. Od kamery i takřka uměleckých vsuvek mezi záběry. Největší bestseller kin to ovšem zřejmě nebude. Ale to samozřejmě ani nebylo cílem devětatřicetileté režisérky Beaty Parkanové. Naopak určitým způsobem navazuje na její předchozí dílo, i když v trochu jiném duchu.
Snaha roztáhnout ho do délky potřebné k uvedení v běžné distribuci vede k neúměrně dlouhým záběrům, k opakování toho, co už o Amálce a jejím neklidu víme. Rádoby poetické obrazy a ozdoby jsou bezúčelné, slouží jen k prodloužení filmu a působí jako zbytečná manýra.
Sledujeme popis vybraných situací, jež neumožňují divákům hlubší ponor do postav ani silnější emocionální zážitek. Jako cvičení tématu o rozpadu rodiny je to dobré, pro celovečerní film do kin bohužel málo.
Přestože se Světýlka pyšní minimalismem, neospravedlňuje to čas, který je potřeba k tomu, aby nás snímek někam dovedl. Jako by Parkanová měla velkolepý nápad, ale zapomněla vyplnit mezery, však víte, skutečným dějem. A přestože film skvěle ukazuje dětský svět, příliš ho do něj nezapojuje. Výsledkem je film, který navzdory intimnímu tématu působí emocionálně odtažitě.
