martin-mickey-stusak
36 594 bodů •
6
Minisérie v překladu ´Přežít´ je ryze internetovým projektem a proto má neobvyklý formát. Zhruba desetiminutové kapitoly je u internetového miniseriálu standardem. Na zabití času v autobuse, nebo v čekárně akorát. Spousta diváků si na to ještě stále nedokázalo zvyknout, byť se vyrábí už i u nás. Jedná se o dramatické dobrodružství přežití, který byl zpracován na základě románu Alexe Morela. Ve své podstatě se však jedná o to samé, o čem už vypráví celovečerní snímek ´Hora mezi námi´(2017), který byl zase kupodivu natočen podle románu jiného, v tomto případě od Charlese Martina. Rozdíl je ve věku hlavních postav a v detailech příběhu. Dějová linka však má naprosto stejnou šablonu. Stejně byl použit i rasový kodex, jen oproti filmu do toho nebyl vtlačen sex. Alespoň něco. Příběh je tedy skromný. Hlavní postavou je Jane trpící posttraumatickou stresovou poruchou a sebevražednými sklony. Po roce léčby na psychiatrické klinice přesvědčila své ošetřující lékaře, že je připravena vrátit se do normálního života. Samozřejmě je opak pravdou. Osud ji však plány zhatil a připravil ji nejtěžší životní zkoušku, jaká nemá obdoby. Přesvědčí jí vzniklé zkušenosti, že život je krásný? Zřejmě literárně rozsáhlý příběh je však v takovémto projektu nemálo zkratkovitý, tudíš celému konceptu chybí přirozený dějový vývoj. Hodně je to stavěné na náhodách a osudové nepřirozenosti. Podle toho také vypadají dialogy, které hodně často vyznívají skutečně podivně. Jediné, co si zaslouží chválu, jsou nádherné scenérie hor. Jenomže se nejedná o dokument a tak je to na zajímavosti hodně málo. Vůle přežít po nějaké katastrofě bylo vždy dobrým námětem pro filmové zpracování v rámci dramatizace, ale cpát do něčeho takového ještě pokoutné melodrama je už poněkud přes čáru a spíše to nutí klepat si nechápavě na čelo. Stačí si představit naprosté fyzické vyčerpání, psychická zoufalost, k tomu hlad a žízeň. A k tomu ještě rasový kodex, který se v dnešní době cpe naprosto do všeho. Suma sumárum, není to seriál na shlédnutí všech částí najednou, byť to není žádný problém. Pokud se shlédne jediná část třeba za jízdy v autobuse, nebo v čekárně u lékaře, než se ozve sestra, a další později při nějaké podobné příležitosti nenutí to tolik přemýšlet o logičnosti.
