Trochu mi to připomnělo Fincherova Zodiaca. A nemyslím tím samozřejmě po formální stránce, spíše jde o pocit, který sledování obou děl evokuje - pocit opakovaného zmaru tváří v tvář nelidskému nepříteli, jenž nenásleduje žádný racionální vzorec a nenechává takřka žádná vodítka, která by jeho až mysticky děsivé konání umožnila včas zastavit. Ale zatímco Zodiac přinesl kompletní zpochybnění a rozklad procedurálního vyšetřování, v tomto případě se vraha polapit podařilo a celý proces tedy pochopitelně směřuje k tíženému zadostiučinění - tvůrcům se totiž podařilo odvyprávět poměrně osobní příběh dvou policistů, kteří v průběhu vyšetřování takřka nezamhouřili oka a báli se o životy svých rodin, a skrze často velmi brutální náturu jednotlivých zločinů a množství dobového materiálu je divák nevědomky nucen oživovat samotnou atmosféru zákulisí (na níž Zodiac z velké části stavěl) ve své vlastní hlavě. Aktéři navíc vypráví události chronologicky a k jednotlivým vraždám se vracíme podle toho, kdy byly motivačně propojeny s klíčovým podezřelým, tudíž dobře funguje i udržování zvědavosti ohledně toho, která stopa kriminalisty k neúnavnému maniakovi nakonec dovede. Motivační škála kolem celého případu je samozřejmě nesmírně komplexní a ne vždy se daří tnout vyloženě do živého - některé výpovědi pamětníků nemají tak konstruktivní základ jako jiné a občas škodí protahované fiktivní dramatizace (v tomto formátu by zkrátka mělo jít o nepřetržitou záplavu informací, které spojují tehdejší hypotézy se zpětnou reflexí v různých tematických kruzích), ale přesto je dokument velmi dobře strukturovaný a bez problému drží pozornost od první do poslední minuty (čemuž napomáhá i promyšlené dávkování klíčových zvratů i dalších otázek do závěrů epizod, přesně ve stylu seriálového vyprávění na pokračování). Nevadila mi ani vyšší míra názorové subjektivity a ani občasná oslavnost mužů zákona, která vytlačovala jakékoli hlubší emoce - stejně tu nešlo o psychologii, ale jen o popis vyčerpávající procedury. A na mě to dost zabralo.
Dokument pri ktorom som mal zatiaľ najintenzivnejší zážitok počas sledovania. Nič lepšie o masových vrahoch som nevidel, Netflix klobúk dole. Práca s napätím ako od Finchera a zimomriavky pri viacerých pasážach. To sa mi pri dokumente asi ešte ani nestalo.
Klasicky kvalitní Netflix. Někde jsem četl názor, že je škoda, že nebylo ukázáno, jak to chudák Ramirez měl v životě těžké. Můj pohled je zcela opačný - vůbec mě nezajímá jaké měl dětství. Takovéto mrdky tu nemají co dělat, dal bych ho na hraní pozůstalým. Fascinující je, že ten zmrd nepostupoval dle žádného zažitého mustru - děti, senioři, holky, kluci, pistole, tupé předměty. Parádní byla stopa ohledně boty AVIA. Než to samozřejmě vykvákala starostka San Francisca. Bože, to je ryngla. Nicméně zábavný počin, tento žánr já můžu.