Klajnik
9 194 bodů •
3
Tento dokumenty nemá žádnou filmovou kvalitu, ale to by mi příliš nevadilo, kdyby aspoň ukazoval, jak věci jsou. To yb měl dokument totiž dělat. Pokud se však podíváte na tento dokument a máte pocit, že Peterson je vlastně docela fajn, tak to je přesně tím, co si tvůrci chtěli, aby jste si mysleli. Jedná se o velmi tendenční dokument, který staví Petersona do role bojovníka proti ideologiím a mesiáše mladistvích mužů s malým otazníkem ohledně toho, aby se náš bojovník proti ideologii nestal tím, proti čemu bojuje... To se ale z velké části už stalo. To říkám jako člověk, kterému Peterson v těžkých chvílích pomohl, ale přesto nemohu tvrdit, že je bezchybný. Není, naopak je to docela kokot, kterej vypadá, že má teorii na všechno, ale ve skutečnosti řadě věcem nerozumí, často se plete, používá zcestné analogie a každej opravdovej intelektuál ho hravě roznese na kopytech (viz. debata s Žižkem, který k němu byl ještě vlídný). Jiní intelektuálové jím pak vysloveně pohrdají (Chomsky). Peterson se stal slavným díky svému protestu roku 2016 proti kanadskému zákonu B-16, který si interpretoval tak, že jedinec, který nazve druhého jedince špatným zájmenem, myšleno jiným, než pod kterým si onen jedinec přeje být jmenován (nebo ho vyloženě odmítne nazývat tím zájmenem, ačkoliv o to bude požádán), tak pude právně stíhán. Jedná se o naprosté nepochopení zákona. O žádné kriminalizování zájmen přirozeně nešlo. To by bylo absurdní. Když už člověk proti něčemu protestuje, měl by vědět, o co se vůbec jedná. V opačném případě vypadá jako hlupák. Pokud nám však jsou ukazovány jen záběry, jak se ho s pískotem snaží přehlušit afektované transbukvice nebo zaujaté novinářky, tak se pak jeví v dobrém světle. Ani v tomto dokumentu nestojí proti sobě rovnému, případně je dokument tendenčně sestříhaný a oponentura nedostává prostor se vyjádřit. --- Doporučuji vám přečíst si esej Nathana J. Robinsona "Jordan Peterson: The Intellectual We Deserve", ale jeden příklad za všechno: Říká, že bojuje proti „ideologii“, přestože se neustále vyjadřuje k sociálním otázkám tím, že rozvíjí svou vlastní teorii všeho. Když se ho tazatel zeptal, co si myslí, že by lidé měli udělat, aby něco změnili, s ohledem na jeho věčnou opozici ke studentskému aktivismu, Peterson odpoví: "…Stalo se to v 60. letech a jak to chápu já, tenkrát jsme přišli na ten přihlouplý nápad, že způsob, jak se prezentovat jako zodpovědná lidská bytost, je chodit s transparenty na protesty, abychom tak změnili názory nezainteresovaných lidí, a tím dosáhli nějaké utopie. Myslím, že je to všechno ujeté. Myslím, že je to opravdu ujeté. A myslím si, že je naprosto absurdní, aby se studenti učili, že tak se mají ve světě chovat. Za prvé, pokud je vám devatenáct, dvacet nebo dvacet jedna, nevíte zatraceně nic. Nic jsi neudělali. O historii nic nevíte, nic jste nečetli a po většinu let své existence jste byli zcela závislí na ostatních..." Aktivismus je pro Petersona teda otřesný fenomén započatý v 60. letech, který vypadá tak, že banda arogantních spratků drží „papíry na klacích“. Nevadí, že to, o čem mluví, je běžněji známé jako Hnutí za lidská práva a na „papíru na tyčích“ bylo napsáno „Překonáme!“ a „Ukončete rasovou segregaci školy“. A nevadí, že to fungovalo, a byla jednou z morálně nejvýznamnějších událostí 20. století. Peterson, který je zjevně mimozemšťan, pro kterého je politická akce nepochopitelnou záhadou, si myslí, že to nebylo nic jiného než padesát let dětinského mávání transparenty. Aktivisté proti vietnamské válce se léta snažili zastavit zvěrstva, která zabila milion lidí, a měli velmi významný vliv na tom, že na tato zvěrstva upozornili a nakonec se je podařilo zastavit. Ale studenti jsou ale podle něj ti, kteří „nevědí nic o historii“.