martin-mickey-stusak
36 594 bodů •
6
O katastrofě jaderné elektrárny Fukušima v Japonsku, která se stala v roce 2011 vlivem silného zemětřesení a tím vzniklé vlně tsunami, jehož velikost nikdy nebyla předpokládána, bylo natočeno již několik málo snímků. Každý z různé perspektivy, některé i s vymyšleným příběhem. Tento si všímá zaměstnanců elektrárny, kteří se na úkor svých životů snaží alespoň stabilizovat situaci v rámci svých možností. Naprostá nepřipravenost a nelogické rozkazy ze strany vysoko postavených lidí však vzalo za své. Tvůrci se s tím ale moc nepárali a tak to celé vypadá, jako lecjaký jednoduchý televizní katastrofický film. Už po úvodních titulcích se nestačíme ani pořádně rozkousat a už to na dně moře vře a než by jeden stačil říct ´heršvec´, už se na elektrárnu žene vlna. Netrvá to ale dlouho, když najednou začne nejeden filmový fanoušek přemýšlet, kde že už něco takového viděl. No jasně, ´K-19: Stroj na smrt´ (2002). Vývoj událostí a vůbec veškerá problematika jakoby byla z tohoto filmu, pro změnu o jaderné katastrofě na sovětské ponorce, okopírována. Skutečně to stačí jen porovnat. I ta dramatizace se snaží být zajímavá, ale jakoby se tvůrci bránili celou tu hrůzu ještě více zvýrazňovat vlivem špatných rozhodovacích procesů lidmi s většími pravomocemi. Nebo že by byl tento skutek úmyslně potlačený? Takhle z toho jen vyplývá, že nikdo za nic nemůže, neb přírodě se prostě poručit nedá a že občas dokáže překvapit. Snímek se tak stal značně omšelý, jakoby narychlo spíchnutý. Chtělo to daleko lépe zpracovaný scénář a o něco větší rozpočet. Takhle je to jen obyčejná vyprávěnka, která v diváckém povědomí bohužel nezůstane.